Turgot Anne Robert Jacques de

, francouzský politik a ekonom; spolu s F. Quesnayem nejvýznamnější představitel fyziokratismu. 1774 – 76 ministr financí; jeho opatření směřovala k odstranění feudálního omezení hospodářského života (zrušení cechů, vyhlášení svobody obchodu a podnikání). Nucen odstoupit pro odpor privilegovaných stavů vůči návrhu daňové reformy. Jeho hlavním teoretickým dílem byly Úvahy o vytváření a rozdělení bohatství.

Ottův slovník naučný: Turgot Anne Robert Jacques de

Turgot [tyrgò] Anne Robert Jacques, baron de l'Aulne, státník franc. (* 1727 – † 1781), studoval nejprve theologii, později se věnoval studiu právnickému a národohospodářskému, r. 1752 stal se členem parlamentu. Zabýval se i nadále studiem národohospodářským a přiklonil se k názorům školy fysiokratické. V l. 1761 až 1773 byl intendantem v Limoges a tu mnoho pečoval o povznesení kraje a zvláště selského obyvatelstva; upoutal na sebe pozornost zejména odstraněním četných zlořádů, robot cestních, lepší úpravou berní; zřízením pracoven a zavedením svobodného obchodu s obilím zmírnil bídu tří neúrodných let. Ludvík XVI. jmenoval jej 24. srp. 1774 finančním ministrem. Plánem Turgovým bylo zavésti rovnoměrné rozdělení daní, daň pozemkovou na místě staré daně z hlavy; odstraniti daň solní, roboty, břemena feudální, zrušiti cechy, některé kláštery, zavésti všeobecnou svobodu vyznání. Záhy spojily se proti němu horní vrstvy, jejichž prospěchy s počátku byly ohroženy Turgovými reformami. R. 1773 byl ve Francii rokem neúrody a Turgot hleděl bídu zmírniti tím, že dekretem z 2. list. 1774 prohlášena svoboda obchodu s vínem a obilím v celé Francii; zároveň mělo býti odstraněno uzavírání provincie proti provincii. Ale přes to následkem hladu vypukly četné bouře a nevědomý lid, snad také štván od nepřátel Turgových, svaloval vinu na Turgota. K nepřátelům Turgovým přidal se tehdy i Necker. Turgot proti všem útokům se hájil tím, že výbornost jeho systému vynikne teprve, až bude plně proveden. I chtěl zrušiti poddanství na královských doménách, na statcích šlechtických měl býti sedlákům usnadněn výkup; všechen pozemkový majetek měl pozvolnu státi se majetkem svobodným. Povinnost upravovati cesty, zvaná corvée, tížící tolik poddané, měla býti proměněna v daň, již měla platiti také šlechta. Parlament, šlechta i klerus protivily se těmto reformám, a král, nedoveda jejich nátlaku odolati, Turgota 12. kv. 1776 propustil. Turgot věnoval se potom již výhradně studiím vědeckým. Jeho hospodářské názory jsou vyloženy v úvodech k výnosům a nařízením, v dopisech a příležitostných spisech, ale především v jeho úvahách o tvoření a rozdělování statkův Réflexions sur la formation et la distribution des richesses. Předností Turgovou byl jasný způsob ve vykládání pojmův a přehledné uspořádání celku. Jeho Oeuvres complètes vydal r. 1808–11 Dupont de Nemours, jeho korrespondenci s Condorcetem Henry (1833, Obojí v Paříži). R. 1843 vyšlo v Paříži nové vydání jeho spisů. Srv. Dupont, Mémoires sur la vie et les ouvrages de Turgot (1782, 2 sv.); Tissot, T., sa vie, son administration (Pař., 1862); Foncin, Essai sur le ministère de Turgot (t., 1877); Jobez, Turgot (t., 1877); Neymarckt, Turgot et ses doctrines (1885, 2 sv.); Say, Turgot (Pař., 1888; 2. vyd. 1892); Gomel, Les causes financières de la révolution française; les ministères Turgot et Necker, sv. 1. (Pař., 1892); Feilbogen, Smith und Turgot (Víd., 1892).

Související hesla