Udine

, město v severovýchodní Itálii; 94 800 obyvatel (1998). Průmysl strojírenský, textilní, hutnický, potravinářský. Dopravní křižovatka. Muzeum, galerie. Historické památky (gotický dóm ze 14. stol., Palazzo del Comune ze 1456). – Původně římské sídlo Utina, v letech 1238 – 1751 sídlo aquilejského patriarchátu, 1420 – 1797 v držení Benátek, od 1797 součást Rakouska. Od roku 1866 součást Itálie.

Ottův slovník naučný: Udine

Udine viz Videm.

Videm (ital. Udine), hl. město ital. provincie a circondaria t. jm. ve Furlansku v úrodné užině při průplavě Roja, při trati Benátky-Kormin a Vdine-Pontebba s odbočkami do Portogruara a Cividale, s parní tramwayí do San Daniele, má jako obec 37.942 obyv. (1901) a silnou posádku. Pod návrším, na kterém stoji kastell (nyní kasárny), rozkládá se krásné náměstí s jízdeckou sochou Viktora Emanuela II., dvěma vysokými sloupy sochami Herkula a Caca. Druhou stranu krášlí městský dům (palazzo del municipio) r. 1457 ve slohu benátského dožecího paláce zbudovaný, v němž socha mohutného Ajanta a fresky od Pomponia Amalfia a Grassiho. Poblíže palác Bartoliniho s bohatou knihovnou a městským museem obsahujícím římské starožitnosti a mince, jakož i malby Jana z Videmu, Tiepola a j. Tito umělci vyzdobili freskami arcibiskupský palác, v jehož trůnním sále nalézají se podobizny všech aquilejských patriarchův, arcibiskupův a biskupů videmských. Za to románská kathedrála se šestihranou zvonicí neskýtá nic zvláštního. Velmi zajímavý však je rozsáhlý hřbitov Campo Santo. Vdine je sídlem praefekta, arcibiskupa, obchod. a živnost. komory; jsou tu bohoslov. seminář, dvě gymnasia, techn. škola, akademie, divadlo, nalezinec.-Silný průmysl hedvábnický a značný obchod se lnem a konopím.-Vdine, středověké Utina n. Utinum, pochází z X. stol. Příslušel pod patriarchy aquilejské, kteří z něho učinili hl. m. Furlanska, až r. 1420 přešlo do područí Benátčanů, s nimiž sdílel osudy až do svého připojení k Italii r. 1866. V povstání z r. 1848 byl prvním městem, které po vzbouření Benátek prohlásilo odboj proti vládě rakouské. Rakušané byli 23. kv. z města vypuzeni, ale za měsíc potom po silném bombardování opět se ho zmocnili. Provincie videmská, mezující na s. s Korutanskem, na v. s Goricí a Gradiškou, na j. s Jaderským mořem a prov. benátskou, na z. treviskou a bellunskou, má na 6575 km2 592.592 obyv. (1901). Proti Rakousko-Uhersku chrání ji mocný val Karnských a Julských Alp, jejichž výběžky vyplňují ještě celý sever provincie. Na jihu však mizí v benátské nižině, která při pobřeží stává se bažinatou oddělena jsouc od moře rozsáhlou lagunou di Marano. Hlavní řeky pro náhlý spád zaplavující své okolí jsou pohraniční Livenza, Tagliamento, Stella, jež plynou přímo do moře, kdežto Natisone a Indrio spěje do Soče. Méně úrodná půda na sev. nutí obyvatelstvo věnovati se chovu koz, ovcí i skotu, za to úrodná nížina rodí hojně pšenice, kukuřice, rýže, konopí, luštěnin, vína a již. ovoce; méně důležito je rybářství. Rovněž průmysl není zvláště vyvinut. Je to hlavně tkalcovství hedvábných a bavlněných látek, papírnictví, výroba kovového zboží, koželužství. Obyvatelstvo skládá se z Vlachů, Furlanců, kteří mají ve Vdineu své duševní středisko, a ze sv. zasahají sem i Slovinci (Rezijané). Prov. děli se na 17 circondarií.

Související hesla