Unie

a) sjednocení, spojení, sdružení různých organizací a institucí; b) historický typ složeného státu; svazek dvou či více suverénních států, které spravují určitou část svých záležitostí společně (např. obranu, zahraniční záležitosti nebo finance). V čele unie stojí společná hlava státu. Unie představuje formu státu, která vykazuje jak podstatné znaky federace, tak i některé znaky konfederace (např. Rakousko-Uhersko 1867 – 1918). Viz též personální unie.

Ottův slovník naučný: Unie

Unie (z lat. unio), sjednocení, jednota, spolek; v politickém životě rozumí se tím spojení dvou nebo více států ve větší celek; takovou unií byla známá unie Kalmarská, kterou r. 1397 sjednoceno Dánsko, Švédsko a Norsko, unie Lublinská z r. 1569, kterou provedeno spojení Litvy a Polska. Unie jest buď osobní, jakou byly do nedávna Švédsko a Norsko, nebo reální, jakou je spojení Rakouska a Uherska. Také se užívá slova unie k označení spolkův od měst, států, stavů nebo panovníkův umluvených za účelem společného účelu, náboženského na př. Takovou byla unie evangelická, umluvená r. 1608 od některých říšských stavů protestantských s Falcí v čele na obranu evangelického náboženství. Také pokusy o církevní jednotu, činěné v starší době zejména mezi církví pravoslavnou a katolickou, nazývají se unií. Takovou unií byla jednota církve řecké a katolické, umluvená r. 1439 na synodě ve Florencii. Pro dějiny ruské a polská je důležitá unie Brestská. Známa je také unie mezi lutherány a přívrženci Zwingliho, o niž usiloval lantkrabě Filip Hesský. V Prusku učinil král Bedřich Vilém III. r. 1817 pokus sjednotiti ve svých zemích církev lutherskou a reformovanou. Ale pokus neměl úplného zdaru a vedl k církevním sporům, které podnes zcela neutuchly.

Související hesla