Ural

, pohoří v Rusku, součást smluvní hranice mezi Evropou a Asií; nejvyšší Narodnaja, 1 895 m n. m. Probíhá severojižním směrem v délce 2 000 km od Karského moře ke Kaspické nížině; příkré východní svahy, pozvolné západní svahy. V severní části zalednění. Podnebí mírné, na severu subarktické kontinentální. – Velké nerostné bohatství (železná ruda, měď, chrom, mangan, nikl, bauxit, zlato aj.).

Ottův slovník naučný: Ural

Urál: U. (rus. též Uralskij chrebet; montes Hyperborei n. Riphaei starých spisovatelů), sluje pohoří, jež nepřetržitě v délce více než 2500 km běží takořka úplně ve směru poledníku, rozdělujíc velikou nížinu Starého světa na dvě části, t. j. západní – evropskou (ruskou) a východní – asijskou (sibiřskou). Na severu Urál: u. počíná nedaleko břehů Karského moře zdvíhaje se z tundry a k jihu sahá (horami Mugodžarskými, jež nejsou než prodloužením Urál: u.u) až téměř ku břehům Aralského jezera. Průměrná výška hřbetu jest 360 až 460 m, nejvyšší vrchy vypinají se i přes 1600 m. V celé své délce Urál: u. skládá se z hlavního předělného pohoří (Uráltau) a několika parallelních hřbetů pobočných. Poboční hřbety východní přiléhají k hlavnímu těsněji a jsou vyšší i sráznější nežli pobočná pásma západní, která rozkládají se často ve značné vzdálenosti od hlavního pásma, rozšiřují se v náhorní roviny, v místní mluvě zvané parmy, a ponenáhlu se snižují, přecházejíce v rovinu. Orograficky Urál: u. dělí se na tři části, t. j. na Severní, Střední a Jižní Urál: u. Severní Urál: u. počíná se u břehu Karského moře nevysokými chlumy a sahá až k 61° s. š.; první vyšší vrchol jest Konstantinov Kameň (447 m [455 m]). Pod 68° s. š. odděluje se od Urál: u.u hřbet Paj-Choj, táhne se na sz. a přestupuje s pevniny na ostrov Vajgač i na Novou Zemi. Urál: u. sám skládá se z četných hřbetů, jež místy, na západní straně až do 65°, na východní až do 67° s. š. pokryty jsou lesem. Nejvyšší vrcholy jsou Těl-Pos-Iz (1656 m), nejvyšší to hora urálská vůbec, a Šablja (1566 m). Na západě doprovázejí Sev. Urál: u. četné parmy (Idšid-parma, Vysoká parma a j.). Nejlepší přechod je mezi Ščugorem a Sev. Sosvou. Usedlého obyvatelstva v Urál: u.e Severním není (odtud i druhé jméno jeho: Pustý, rus. Pustynnyj). Střední Urál: u. rozkládá se mezi 53' 25° a 61° s. š. a bývá dělen zase na tři části: nejsevernější nazývá se Bogoslovský Urál: u., má ještě týž divoký ráz jako Urál: u. Severní a bývá proto někdy i k němu přičítán. Nejvyšší vrcholy jsou Děněžkin Kameň (1476 m) a Kozakovskij Kameň (1593 m); druhá čásť sluje Goroblagodatský Urál: u.; jest značně nižší; nejvyšší bod Kačkanar dosahuje výše sotva 880 m; třetí konečně čásť nazývá se Jekatěrinburský Urál: u., jest na severu nízký, svahů nepatrných, tak že nemá ani rázu horstva. Na jihu se poněkud zdvíhá (hora Tarataš měří kol 600 m). Střední Urál: u. nazýván bývá i Rudným podle ohromného bohatství rud, jež skrývá ve svém nitru. Kromě rud nalézá se tu i mnoho jiných nerostů (kamenného uhlí, drahokamův atd.). Od Středního Urál: u.u oddělují se četná pásma, sahající daleko k Volze a Kamě. Jižní Urál: u. (též Lesnatý, Baškirský, Orenburský Urál: u. zvaný) počíná se hřbetem Jurmou. Jest v celku značně vyšší než Urál: u. Střední. Hlavní jeho pásmo jest předělný Uráltau, po jehož západním úbočí rozkládá se řada parallelních hřbetů, z nichž některé jsou vysší nežli samotné pásmo hlavní. Z nich jmenujeme: Iremel (s nejvyšším bodem 1600 m), Jaman-tau (nejvyš. bod 1646 m [?]), Zigalga, Urenga, Taganaj. Na západě pásma Urál: u.u postupně se snižují, přecházejíce v náhorní rovinu Ufimskou (Ufimské plateau), na jihu v planinu řeky Sakmary a planinovité Guberlinské hory. Náhorní tyto roviny nejsou již jako hřbety pokryty lesem, nýbrž stepním rostlinstvem, bujejícím tu na černozemské půdě. Východní svahy Uráltauu jsou srázny. Na této straně vystupuje pouze jediné pásmo, t. Ilmeňské hory, jež na jihu dosti značně vzdalují se od vlastního hřbetu urálského. Jihovýchodní výběžky Urál: u.u přecházeji pomalu v hory Mugodžarské, právě tak jako západní pásma jsou zase v souvislosti s Obščím Syrtem. I jižní Urál: u. vyniká bohatstvím minerálním. Urál: u. vznikl ve velmi dávných dobách geologických. V podobě řady ostrovův existovaI už v období středně devonském; na konci aery palaeozoické vystoupil nad hladinu moře již v celé své délce. Další menší změny tektonické tím ovšem nepřestaly. Stavbou svou Urál: u. náleží ke starým nesymmetrickým pohořím vrásčitým. Následkem vrásčitého složení objevují se různé útvary geologické, z nichž jest Urál: u. složen v podobě pásem rovnoběžných s hlavním hřbetem pohoří, při čemž v centrální části vystupují starší, v pobočných pásmech čím dále na západ a na východ novější a novější útvary. Poněvadž pak obdobný zjev pozorovati jest i u pobočných parallelních pásem, vystupují na svazích Urál: u.u vrstvy jednoho a téhož stáří ne jedním, ale několika pásmy. Geologická mapa stává se pestřejší také tím, že mezi vrstvami usazenými objevují se v ohromných massách horniny vyvřelé. Hlavní osa Urál: u.u skládá se z žuly a porfyru, jimiž zdviženy jsou krystallinické břidly a vulkanické horniny. Kdežto na straně východní od hlavní osy staré palaeozoické vrstvy skryty jsou útvary třetihorními i čtvrtohorními, na západni straně objevuje se silur, devon a zejména široce rozložen jest útvar permský. Na severu (v poříčí Pečory) vystupuje též útvar jurský. Klimatické poměry Urál: u.u nejsou dosti prozkoumány, neboť nedostává se pozorovacích stanic meteorologických. Není jich ani na nejvyšších bodech ani na vlastním hřbetě a v Severním Urál: u.e ani v dolinách. Západní svahy mají mnohem více sněhu než východní. Padá pak více na přiléhajících planinách nežli na samotném hřbetě. Přes léto zůstává někdy sníh pouze na nejvyšších vrcholcích a ve stinných rozsedlinách, a to ještě jen zřídka. Průměrná roční teplota kolísá v Jekatěrinburce mezi 35.6° a – 33.2°, v Bogoslovsku mezi 29.5° a – 45.8°. V Bogoslovsku spadne ročně deštěm a sněhem na 40, v Nižním Tagilsku 48, v Jekatěrinburce 36, v Zlatoustě 48 cm vody. Minerální bohatství Urál: u.u jest ohromné. Na prvém místě jmenovati jest hojnost rud. Zlato ryžuje se hlavně na východních svazích Urál: u.u; méně využitkovávají se zlaté žíly. R. 1898 dobyto bylo asi v 850 ryžovištích a dolech (37.500 dělníky) celkem 612 pudů zlata, a to 457 pudů ryžováním, ostatek způsobem hornickým. Platina objevena byla r. 1825 v nižně-tagilském okruhu; dnes dobývá se hlavně ještě v goroblagodatském okruhu a v bissertské dači. R. 1898 vytěženo bylo 367 pudů (r. 1888 pouze 160 pudův). Stříbro dobývá se již od XVI. stol. Všechna ložiska jsou na východních svazích Středního a Jižního Urál: u.u. Se stříbrem objevuje se hojně též olova. Měď vyskytuje se na více než 3000 místech po obou stranách pohoří. R. 1898 dobyto bylo 237.000 pudů mědi (r. 1889 158.000 pudů); hutí bylo 5. Ještě četnější jsou naleziště rozmanité železné rudy; pamětihodna jest v tom směru zejména hora Blagodať, Vysoká (Vysokaja) a Ula-Utasetau (Magnitnaja). R. 1889 vytěženo 51 mill. pudů, r. 1898 již 88 mill. pudů železné rudy. Vůbec dodává Urál: u. více než 4/5 všeho surového železa ruského; železných hutí jest přes 100 a zaměstnávaly 160.000 lidí. Manganové rudy vytěženo r. 1898 395.000 pudů, chrómové 945.000 pudů. Kamenné uhlí, ač ne jakosti nejlepší, dobývá se ve větším a větším množství, r. 1889: 16 mill., 1898: 23 1/2 mill. pudů. Vedle toho skýtá Urál: u. také zinek, nikl, asbest, mramor, sádrovec (selenit) a kyzy. Od starodávna slyne též hojností drahokamů, jako jsou diamanty, topasy, berylly, fenakyty, cirkony, turmaliny, křišťály, smaragdy, alexandrity, méně často rubíny, safíry, chrysolithy, granáty a j. Flora i fauna Urál: u.u při veliké různosti zeměpisné šířky jest velmi rozmanitá. Pro některé rostliny a zvířata jest Urál: u. hranicí. Rozeznati možno celkem tři pásma vegetační. Nejjižnější je význačné listnatými lesy, objevujicími se ve způsobě ostrovů ve stepnatém kraji, sahá až asi k hranicím permské gubernie. Střední pásmo lesů jehličnatých charakterisují hlavně Abies sibirica, Larix sibirica, Picea obovata a j. Nejsevernější pásmo jsou tundrovité kraje se zakrslýmí březinami a lišejníky. Flory ryze alpské není. Krajiny rázu alpského vykazují vedle flory alpské floru arktickou (Thalictrum alpinum, Ranunculus glacialis, Cassiope hypnoides, Carex frigida, Eriophorum alpinum, Poa alpina a j.). Lesy Urál: u.u bohaty jsou zvěří, zejména i kožišinatou. Z dravců jest hojná liška, vlk a medvěd. Na severu kočují Samojedi se soby, na jihu pasou stáda Baškirové. Ve střední části a na jv. Urál: u.u jsou lidnatá města a četné závody (doly, huti a p.) zaměstnávající tisíce dělníků. Vedle starých a novějších silnic přetínají pohoří Urálské dvě železniční trati, a to z Permi do Jekatěrinburku a z Ufy přes Zlatoust do Čeljabinska. Velmi důležita jest pro Urál: u. i trať Samara-Orenburg-Taškent, jež spojuje železniční síť ruských drah s drahou Zakaspickou. Literatura o Urál: u.u jest velmi obsáhlá. Velmi četné a cenné práce obsahují »Gornyj Žurnal«, publikace petrohradské společnosti mineralogické, císařské ruské geograf. společnosti a geologického komitétu. Ze starších zkoumatelův Urál: u.u připomenuti buďtež: Rose, Ščurovskij, Murchison, Humboldt, Kuppfer, Hofmann a Helmersen, Schrenck; Karpinskij, Očerk městor. pol. iskopajemych (1881); Hiekisch, Das System des Urál: u.s (1882); Fedorov, Geolog. izsl, v sěv. Urál: u.ě (1900) a Bogoslovskij okrug (1901); Čupin, Geogr. i stat. slovarj Permskoj gub. (1874); Mendělějev, Uralskaja želěznaja promyšlennost v 1899 g.; Matvějev, Uralskije metally; Krotov, Orografija Urál: u.a (1904). Pp.

Tabulka: Ural- Hlavni Vrcholy
  Nejvyšší vrchol Nadmořská výška (m)
Polární Ural Pajer 1 472
Připolární Ural Narodnaja 1 895
Severní Ural Nerojka 1 646
Střední Ural Srednij Baseg 994
Jižní Ural Jamantau 1 640
 
Související hesla