Urbino

, město ve střední Itálii v Apeninách; 15 500 obyvatel (1990). Kulturní a umělecké centrum. Muzeum. Univerzita (1506). Historické jádro města je od roku 1998 součástí světového kulturního dědictví UNESCO. Historické památky (katedrála z 15. stol., mauzoleum San Bernardino). – V letech 1443 – 1626 centrum vévodství; největší kulturní rozvoj na přelomu 15. a 16. stol. (mj. rodiště Raffaela). Od 1626 součást církevního státu, od 1860 Itálie.

Ottův slovník naučný: Urbino

Urbino (lat. Urbinum), hl. m. circondar. t. jm. v ital. prov. Pesaro e Urbino v Markách, ve stř. Italii, blíže levého bř. Metaura na vysoké skále, obklopeno kol dokola chmurnými horami, má 18.307 obyv. jako obec (1901). Nyní je ponejvíce navštěvováno jako rodiště Raffaela, jehož rodný dům náleží král. Akademii Raffaello a jemuž tu byl r. 1897 postaven pomník. V domě chovají rytiny maleb Raffaelových, jakož i fresky s podobiznou jeho otce. Mimo to je tu zajímavý vévod. palác s třemi loggiemi z konce století XV. Z jeho pokladů zachovala se tu obrazárna a galerie soch, kdežto knihovna převezena byla do Říma. Dále je tu ústav pro krásná umění, universita o 2 fakultách, farmaceut. a technická škola a sídlo arcibiskupa. Proslavený v XVI. stol. průmysl majolikový upadl, začež má nyní převahu hedvábnický, vedle mlynářství, přípravy sýra a oleje. Urbino bylo od XIII. stol. v držení vévod z Montefeltra, za jejichž vlády zejména poč. XVI. stol. vzkvétalo. S novou vládou papežskou od r. 1626 nastával však úpadek Srv. L. Celli, Storia del sullevamento di Urbino (Tur., 1892); Calzini, Urbino e i suoi monumenti (Bologna, 1897).

Související hesla