Utrechtský mír

, mírové smlouvy mezi Francií a císařskými spojenci, které ukončily válku o dědictví španělské; byly uzavřeny 11. 4. a 13. 7. 1713. Utrechtský mír značně posílil pozici Velké Británie jako námořní velmoci a zabezpečil Bourbonům vládu ve Španělsku.

Ottův slovník naučný: Utrechtský mír

Utrechtský mír je řada smluv, ujednaných r. 1713, jimiž v celku ukončena válka o dědictví španělské. Hlavní podnět k ukončení války dala smrť cís. Josefa I. (1711), následkem čehož jediný mužský potomek rodu habsburského Karel VI., do té doby podporovaný Anglií ve Španělsku proti vnukovi Ludvíka XIV. Filipovi V., měl se státi pánem zemí rakouských i španělských a císařem římsko-německým. Takovéto sloučení korun v jedné osobě nechtěla Anglie dopustiti, proto opustila stranu habsburskou a počala jednati s Ludvíkem XIV. o mír. Císař, který úmluv utrechtských uznati nechtěl, vedl válku dále, ale jsa od spojencův opuštěn, byl nucen r. 1714 (7. břez.) uznati úmluvy utrechtské; říše Německá k nim přistoupila mírem v Badenu ve Švýcarsku (září 1714). Hlavní podmínky míru byly: Anglie uznala Filipa V., vnuka Ludvíka XIV., za krále španělského. Neponechána mu však celá monarchie, nýbrž jen hlavni země (Španělsko) a kolonie. Císaři Karlu VI. mělo se dostati špan. Nizozemí, Milánska a Sardinie. Sicilie dostala se vévodovi Savojskému s titulem královským. Zároveň ustanoveno, že po vymření rodu Bourbonskéko ve Španělsku má nastoupiti rod Savojský. Prusko nabylo Gelder a Neuchâtelska. Hollandsku potvrzen traktát barrierní. Největšího zisku dostalo se Anglii. Ta získala Gibraltar, Minorku, francouzské osady kolem zálivu Hudsonova, Nový Foundland a Acadii, smlouvou o assiento právo dodávati černé otroky do španělských osad v Americe, právo dojížděti do Cadizu a jednou do roka s nákladem zboží do Střední Ameriky.

Související hesla