Valdajská vrchovina

, území na západě evropské části Ruska; nejvyšší Vyšnyj Voločok, 343 m n. m. Řada jezer a močálů; zalesnění. Pramenná oblast řady řek (např. Volhy). Tvořena vápenci a břidlicemi; morénové uloženiny. Ložiska hnědého uhlí a rašeliny.

Ottův slovník naučný: Valdajská vrchovina

Valdajské hory neb Alaunská vypnulina, též Alaunské hory, nazývá se pahorkatina rozkládající se v jz. části novgorodské, v sz. tverské a ve vých. části pskovské gubernie. Ježto V. h. z rovin okolních neobyčejně pomalu a do velmi nepatrné výše se zdvíhají, není snadno udati hranici celé vypnuliny. Na jihu souvisí V. h. se Středoruskou vypnulinou, tvoříce jaksi její sz. výběžek. Podnebí jejich jest drsné. Půda porostlá jest jedlovými lesy, veliká prostranství zaujímají však rašeliniště. Jezer jest mnoho. V. h. jsou typickou morénovou pahorkatinou, skládajíce se většinou z bohatých na valouny nánosů, pod nimiž objevují se vápence a břidly, s hojnými, zejmena na jihu, zkamenělinami (Productus giganteus a punctatus). Velmi četné jsou tu bludné balvany. Jakož chybně bývaly V. h. samy počítány za nejvyšší čásť ruské roviny, kdežto nověji stanoveny byly vyšší body v Doněcké vypnulině, v újezdě syzranském a j.: tak v nové době shledáno, že za nejvyšší bod Valdajské horykých hor pokládaná Popova hora (nedaleko Valdaje) jest 234 m vysoký sotva znatelný chlumek, jenž osévá se obilím. Podle zkoumání Anučinova nejvyšší body Valdajské horykých hor jsou v ostaškovském, novotoržeckém a rževském újezdě gub. tverské; některé z nich dosahují i přes 300 m výše. V prvém vynikají Revenické hory až 322 m, v posledním Iljinské (309 m). V děmjanském újezdě novgorodské gub. dosahuje Ryžocha 311 m, Orěchovka 306 m. V. h. tvoří předěl vodní. V nich pramení Volha, Dněpr, Dvina Záp. a řeky náležející k oblasti jezera Ilmenského. Od dávna slaveny jsou hojností zvěře. Z nerostů jest tu dobrý vápenec, pískovec a hlína; méně dobré jest uhlí. Pp.

Související hesla