Vančurové z Řehnic

, český šlechtický rod, původně vladycký. Zakladatelem rodu byl Václav, zvaný Vančura z Řehnic, který podpořil Jiřího z Poděbrad při dobývání Prahy 1448. Těžiště rodového majetku bylo na Boleslavsku (Brodce, Řehnice, Valečov). 1746 povýšeni do panského stavu.

Ottův slovník naučný: Vančurové z Řehnic

Vančura z Řehnic, příjmení starožitné rodiny staročeské, napřed vladycké, pak panské, jejíž erb byl modrý štít, na něm zlaté jelení rohy o 10 parozích a mezi nimi divý muž maje hlavu a boky ovinuté lupením a v pravici zelený věnec drže, přikryvadla modrá, zlatá, a klénot týmž způsobem jako znamení na štítě. Psali se po Řehnicích u Ml. Boleslavě a příjmení Vančura jest prvotně křestné jméno Václava, jinak Vančury z Ř., který vpadl (1448) s Poděbradskými do Prahy. Jan Vančura z Ř. vyženil s manž. Dorotou ves Hrdlořezy, kterou prodal, koupiv r. 1450 Seletice. R. 1476 koupil Krnsko, jež bylo ze všech statkův nejdéle v držení potomkův, a žil ještě r. 1480. Syn jeho Mikuláš (1493 až 1527) jsa dobrý hospodář koupil r. 1497 Sovenice a v ty časy dvůr ve Vtelně, r. 1498 statek své tchyně, r. 1505 Brodce, r. 1513 Studénku, r. 1524 Valečov a čásť klášterství hradištského. Jiné statky, které měl, prodal a Čečelice dal Hrušovským za Újezdec. R. 1508 byl relátorem na sněmě a r. 1527 hejtmanem kraje boleslavského (manž. 1. Dorota z Hrušova, 2. Johanka ze Žlunic). Kromě několika dcer zůstavil syny Jana, Jiříka a Sigmunda z první, Petra, Smila († záhy), Václava a Burjana z druhé manželky. První dva měli stálé potomstvo. Sigmund († j. 1533) měl z Barbory Prockovny z Cetně syny Mikuláše, Petra a Sigmunda, kteří se připomínají jen v l. 1533 – 37. Petr seděl na Vartenberce s manž. Mandelínou Berčinkou z Dubé, měl za díl polovici Valečova, také držel Zásadku, kterou odkázal do rodu Samšinských. Zemřel r. 1539 bezdětek. Václav (1533) dostal r. 1536 za díl Studénku a podědil Valečov († 1543, manž. Markéta z Mirovic). Dítky jeho záhy pomřely. Burjan (1533) měl za díl polovici Valečova a bojovav r. 1538 v Uhrách zahynul v tureckém zajetí. A. Starší pošlost. Jan (1533), nejstarší syn Mikulášův, dostal za díl Krnsko, jez prodal r. 1535 Jiříkovi, potom měl Samšinu († j. 1539). Z dvojího manželství (1. s Eliškou ze Všebořic, 2. s Mandalénou ze Smiřic) měl drahně dětí, z nichž veliká čásť brzo pomřela. Přečkali jej čtyři synové. 1. Mikuláš (1537 – 82) býval často ve sněmích, prodal r. 1543 s bratřími Samšinu a držel pak sám Jiřice a s bratrem KosteIec n. L. Zemřel r. 1582 a pohřben v kostele sv. Martina v Kostelci (manž. 1. Anna ze Smiřic, † 1561, 2. Eliška z Hrušova, 1580). – 2. Václav (1537 – 43) zemřel záhy († j. 1544). – 3. Sigmund dostal za díl Třebošnici, kterou r. 1548 prodal a držel pak Dolní Přívory. (Manž. podle Paprockého 1. Majdaléna ze Lstiboře, 2. Anna ze Vliněvsi, a, je-li pravda, byla 3. Johanka ze Žampachu.) Zemřel r. 1583 bezdětek, odkázav statek Mik. Burjanovi. – 4. Jindřich (1537 – 63) držel s bratrem Kostelec n. L. a obdržel r. 1561 list mocný na kšaftování († j. 1575, manž. Anna Kaplířka ze Sulevic, † j. 1595). Mikuláš měl syna Jana, který, tuším, před otcem zemřel; Jiřice totiž dědily po něm dcery Kateřina, Salomena a Mandaléna (pak vdané do rodu Klusákův, Střelů a Beřkovských). Kromě toho měl ještě 2 dcery. Po Jindřichovi zůstaly dvě dcery a syn Mikuláš, za jehož mládí vyplacen Kostelec. Týž zdědil Dolní Přívory po strýci Sigmundovi a držel též Mratín. Nemaje potomstva z manž. Anny Seletické ze Znojma odkázal statek svůj synům Jiříka Vančury, strýce svého, a zemřel r. 1596. B. Mladší pošlost. Jiřík, druhý syn Mikulášův, měl napřed jen Brodce, ale šetrným hospodářstvím získal nemalé jmění. R. 1535 koupil Krnsko, zdědiv pak Valečov prodal r. 1542 Sovenice a Bošín, zdědil r. 1543 po bratru Studénku, r. 1553 koupil Lhotici. Kromě toho měl Solec, Újezdec a Velké Horky. Zemřel 3. pros. 1553 a pohřben v Podkrnsku v kostele, který byl znova vyzdvihl (manž. 1. Markéta z Adlaru, 2.Johanka Stranovská). Zůstavil 6 dcer a 8 synův. 1. Adam, nejstarší syn (1557 – 78), měl za díl Újezdec a zemřel r. 1578 zůstaviv vdovu Lidmilu Pešičku z Komárova a dceru Markétu vdanou Chlumovou, která po něm dědila Újezdec. – 2. Mikuláš mladší (1554 – 76) měl za díl Brodce, které r. 1563 prodal a seděl potom na Litkovicích († j. 1580, manž. 1. z Landšteina, 2. Vchynská). Potomstva neměl. – 3. Václav (1554 – 57) měl za díl Velký Soleč († j. 1561, manž. 1. Anna Dašická z Barchova, 2. z Rachmberka). Od něho pocházela pošlost Studénská. – 4. Hynek měl za díl půl Valečova a zemřel ok. r. 1571. Z manž. Kateřiny z Dohalic zůstavil syna Jiříka, jenž měl po něm půl Valečova a před r. 1615 zemřel. – 5. Sigmund měl za díl půl Valečova a Velké Horky. Zemřel ok. r. 1571 zůstaviv z manž. Marjany Kapliřky dceru Markétu, která po něm oba statky zdědila (manž. 1. Jáchym Berka, 2. Albrecht Kaplíř ze Sulevic). – 6. Bedřich (1554 – 72) měl za díl Krnsko, koupil s Mikulášem statek Soleč sirotkův po n. Václavovi a obdržel r. 1572 při dělení Soleč, kdežto Mikuláši připadly Litkovice († j. 1578, manž. Markéta Pecingárka z Bydžína, † j. 1578). Od něho pocházela pošlost Krnská. – 7. Markvart měl za díl Nasedlnici a dosáhl r. 1577 odhadem části Hodkova. R. 1578 psal se sed. na Studénce († j. 1580). – 8. Jiřík měl za díl Studénku a s bratrem získal Hodkov (1577), kterýž hned prodali. Žil ještě r. 1578, ale r. 1584 byl již mrtev. Studénka dostala se po něm potomstvu Václavovu. a) Pošlost Studénská. Václavovi synové byli (zprvního manž.) Tristram, (z druhého) Jiřík (pak starší) a Jan Burjan. Jiřík zdědil Studénku a do r. 1604 držel Přívory. Býval berníkem, mustroval lid krajský a volíván na sněmích do rozličných kommissí. Také býval hejtmanem kraje boleslavského. Zemřel r. 1610 (manž. 1. Dorota Pecingárka z Bydžína, 2. Anežka Křinecká z Ronova). Jan Burjan oženil se r. 1586 s Kateřinou Berkovnou z Dubé a držel Lhotici († j. 1602). Po obou bratřích zůstalo potomstvo. Synové Jiříkovi byli Jiří Šťastný a Jan Jindřich, z nichž tento před r. 1615 zemřel. Onen ujal Studénku, kterouž propadl r. 1622. Hned potom vystěhoval se do Perna, sloužil pak r. 1634 Sasům a r. 1636 Švédům. Měl dvě dcery (manž. Dorota Častlovna z Tumic). Po Janovi zůstal syn Adam Kašpar, jenž dostal r. 1609 peníze za díl. Z toho si koupil Čistou, ale ta mu zabrána, když r. 1623 třetiny statku odsouzen. Zemřel před r. 1629, zůstaviv vdovu Annu roz. Vratislavku z Mitrovic na Humburcích a syna Jiří Šťastného Pertolta. Tento držel po matce Humburky, k nimž r. 1651 přikoupil podíly. R. 1650 koupil Cetno, ale prodal r. 1662 Humburky a r. 1674 Cetno. Zemřel v l. 1674 – 75 (manž. 1. Marie Myškovna ze Žlunic, 2. Zuzana Hubrykovna z Henrštorfu). Synové jeho byli Jan Rudolf, Adam Ferdinand († 1685), Ferdinand Arnošt, Václav Vilém a Leopold. Tento byl jmenován r. 1685 radou dvorského a kom. soudu a zemřel před r. 1707 zůstaviv z manž. Lidmily Hildprandtky syny Jana Josefa a Jana Jáchyma. Onen držel v l. 1729 – 34 statek Řešihlavy a Vojenice a do r. 1746 statek Dožice a Budislavice. Jan byl c. k radou, soudcem zemským a od r. 1740 vrchním vojenským kommissařem, r. 1743 stal se purkrabím hradeckého kraje, r. 1748 podkomořím, r. 1748 obdržel dědičný úřad korouhevníka rytířského stavu a konečně byl nejv. písařem. Ve voj. kommissařství konal po 17 let platné služby a obdržel r. 1758 titul Wohlgeboren. Prodav Dožice, držel pak Štěnovice a zemřel v Praze na zač. února r. 1771, maje 74 let věku. Dotčený Jan Rudolf, nejstarší syn Jiříka Šťastného, měl statek Barchovek a zemřel 12. září 1718 (manž. 1. Markéta M. Vančurka z Ř., † 1675, 2. Johanka Alžběta Klusačka). Měl několik synův. Nejstarší syn Josef (*1685) prý zabit v Praze. Druhý Karel sloužil ve vojště a zahynul ve Španělích. Jiří Jan hospodařil na Barchovku s manž. Františkou Klusačkou († 1747). Čtvrtý syn František (*1692) zemřel r. 1759. Nejmladší syn Václav Rudolf, jinak Ferdinand (*1703) dosáhl plných let ok. r. 1715, byl pak c. k. radou, soudcem zemským a jsa držitelem Barchovku hejtmanem hradeckého kraje. Majestátem d. 5. dub. 1746 povýšen do stavu panského rodů starožitných král. Čes. (manž. M. Anna Jestřibská). Syn jeho Antonín Karel dosáhl zletilosti ok. r. 1763 a držel statek Rakolusy. Syn tohoto Josef Jáchym (*6. čce 1766) byl c. k. kom. a voj. majorem. Oželev první manželku M. Františku († 1800) oženil se r. 1804 s Joh. Nepomucenou z rodiny Zebo v. Brachfeld. Tato zdědila s manželem statky Chotěboř, Nemajov a Dobkov po strýci svém Janovi Pavlovi Zebo, a když zemřela r. 1809, dědil manžel její polovici. Cís. reskriptem z 19. dub. 1810 povoleno mu, aby se psal také z Brachfeldu. Oženil se po třetí s Marii Lamotte z Frintropu, která mu darovala několik dětí (1813 – 24). Zemřel 23. bř. 1827. Starší jeho dcera M. Friderika vdala se 5. říj. 1836 za Jana Josefa sv. p. Dobřenského z Dobřenic, mladší Aloisia Henrika († 26. list. 1887) za Jindřicha hrab. Attemse († 1888). Třetí dceru Karolinu měl Viktor svob. p. Mylius. Jediný syn Jindřich zemřel r. 1834 bezdětek jsa této rodiny poslední. Chotěboř se dostala po něm sestře († 19. ún. 1847) a skrze ni do rodu Dobřenských. b) Pošlost Krnská. Bedřich († j. 1578) zůstavil syna Jana, který dědil po otci Krnsko a Solec. Býval na sněmich a krajským berníkem (1596 – 1616) a zemřel r. 1616. Z první manž. Šlejnicové zůstavil syny Bedřicha a Viléma, z druhé Marie ze Sahlbachu syny Jiříka, Markvarta, Jindřicha a Sigmunda a 2 dcery. Bedřich pěkně se porovnav s macechou sloužil s bratrem Vilémem ve vojště stavův povstalých. Bedřich jsa praporečníkem zabit r. 1618 od svého lejtenanta a Vilém zemřel nedlouho potom († j. 1623). R. 1636 žili ze synův jen poslední tři. Podělili se potom tak, že Markvart dostal Krnsko, Jindřich Jizerní Vtelno a Sigmund Soleč. Markvart byl nejv. vachtmistrem a zemřel před r. 1650 jsa neženat. Krnsko spadlo na jeho bratry a každý měl polovici. aa) Jindřich zemřel r. 1661 zůstaviv syna Jindřicha Heřmana, jenž držel statky Krnsko, Řehnice a Vtelno. Týž zemřel 12. – 15. říj. 1682. Z manž. M. Majdaleny Fortovny zůstavil čtyři dcery a syny Bedřicha Ferd. a Jindřicha. Onen jsa při smrti otcově zletilý spravoval dotčené statky až do r. 1684, kdež se dělil s bratrem. Zdá se, že Jindřich r. 1686 zemřel a Ferdinand zdědiv jeho díl prodal svou polovici Krnska. Týž byl od r. 1685 radou soudův dv. a kom. a hejtmanem bolesl. kraje. V mládí sloužíval proti Turkům a Uhrům, od nichž držen nějaký čas v zajetí. Prodav r. 1704 Vtelno, podržel samotné Řehnice a zemřel 3. říj. 1704 (manž. od r. 1683 Maximiliána Rozalie Bzenská z Prorubě, † 1723). Přečkali ho syn Antonín Ferd. (*1693) a dcery Anna a M Maximiliána (*1687). Antonín ujav r. 1713 Řehnice prodal je r. 1718, vymíniv jen byt tetě své Elišce († 1740), sestře otcově. Koupil sice týž statek r. 1725, ale prodal jej zase po roce. Majestátem d. 8. ún. 1731 povýšen do panského stavu. Zemřel ke konci prosince 1738 v Praze. bb) Sigmund byl ženat s Kateřinou Sabinou (dcerou Adama Kašpara Vančuray) a zemřel r. 1661. Nejstarší jeho dcera Anna Františka ujala se r. 1661 poručenství nad bratřími svými Janem Jindřichem, Vilémem Karlem, Frant. Karlem a sestrou Polyxenou. Jan došed r. 1665 let dělil se potom s bratřími tak, že František dostal polovici Krnska a ostatní po polovici Solce. Protože Vilém byl na rozumu nedostatečný, zůstával od r. 1675 pod poručenstvím Janovým. Jan zemřel záhy jsa neženat. Frant. držel potom všechny tři statky, k nimž koupil r. 1689 druhou polovici Krnska (manž. od r. 1682 Eleonora Lidmila Vančurka). Synové jeho Jan Václav a František Karel došli r. 1713 let a ujali r. 1713 otcovské statky. Onen (od r. 1716 ženat s Johankou Fruveinovou z Podolí) byl r. 1722 – 29 soudcem zemským, od r. 1726 c. k. radou a hejtmanem praž. hradu. Prodav r. 1726 Krnsko zemřel 5. dub. 1728. František měl do r. 1735 statek Slabce, který prohospodařil († 1759). Jan zůstavil kromě dvou dcer, z nichž Johanka (*1722) poslední pohřbena v rodinné hrobce v Podkrnsku, syna Jana Václava (*1722), jenž ujal r. 1743 skrovnou pozůstalost otcovskou a mateřskou a zemřel r. 1760 odkázav statek svůj Malou Chýšku manž. Johanně Antonii Santinové z Michlu (vd. 1742), od níž se dostaly Chyška a Smolotely druhému jejímu manželu Adamovi Škronskému z Budžova. R. 1786 žili ještě v rytířském stavu bratří Josef, Antonín a František a též Jan Josef, ale není známo, zda byli z pošlosti této či Studénské. Sčk.