Vápenec

, usazená hornina, jejíž hlavní složkou je uhličitan (karbonát) vápenatý CaCO3; častá je příměs jílu a minerálu dolomitu. Vápence se ukládají v jezerech (např. jezerní křída) i v říčních tocích (např. travertin), zejména však v teplých mořích s čistou vodou; příkladem vápence mořského původu je vápenec korálových útesů nebo mořská křída. Vápence jsou různě klasifikovány, podle minerálních složek, struktur nebo chemismu. Časté jsou hybridní horniny, slín, dolomit. Vápenec je intenzívně těženou surovinou (štěrk, stavební nebo dekorační kámen, výroba vápna a cementu). Velké zásoby kvalitního vápence se v ČR vyskytují zejména v devonském útvaru mezi Prahou a Berounem a v Moravském krasu. Viz též kalcit.

Ottův slovník naučný: Vápenec

Vápenec, kalcit, vedle křemene nejhojnější minerál, spolu i jedna z nejobecnějších hornin, vyskytuje se v podobě velmi rozmanité. Krystalluje velmi často ve velikých a v dokonale vyvinutých krystallech, jejichž souměrnost jest klencová. Základní klenec R, který možno velmi snadno obdržeti jako tvar štěpný, poměrně zřídka se vyskytuje jako tvar samojediný nebo ve spojkách převládající, na př. na krystallech ze silurských a devonských vápenncův okolí pražského (Bráník, Hlubočepy atd.). Daleko nejobyčejnějším převládajícím tvarem jest plochý klenec – 1/2R, jenž ve spojce se základním na tomto rovnoměrně otupuje polární hrany (krystally příbramské, freiberské, šťávnické a mn. j.); spojky, často velmi mnohoploché, bývají vyvinuty celkovým rázem buď ploše klencovým se zmíněným – 1/2R v převaze, nebo jsou to klence jiné, zvláště příkřejší klenec – 2R s ostrým úhlem polárních hran, postavený tak, že štěpný klenec R na něm odnímá hrany ony (Kolozruky u Mostu, Hüttenberg v Korutanech), zřídka klenec základní, klence příkřejší než – 2R (Mokrá u Krumlova); hojné jsou dále krystally jednoduché i spojky typu skalenoëdrického, nejčastější skalenoëdr jest R3; sloupce šesterečné, zakončené – 1/2R nebo plochou zpodovou i naopak tabulky basální (Jáchymov, Andreasberg na Harci). Srůst dvojčatný jest velmi častý; a) podle plochy zpodové, zvláště na krystallech skalenoëdrických a sloupcovitých, při němž připadne na klencích plocha nad plochu, hrana nad hranu; b) podle klence základního, s hlavními osami k sobě skoro kolmými, srůst to známý zvláště na krásných krystallech z Egremontu a jiných nalezišť železných rud v jižní Anglii; c) podle rhomboëdru – 1/2R, velmi častý, téměř veskrze pozorovatelný na individuích zrnitého vápennce; tento srůst možno i uměle obdržeti velmi snadno tlakem na polární hranu štěpného klence; d) podle klence – 2R, hlavní osy svírají ostrý úhel, srůst ovládající zvláště krystally skalenoëdrické. Kromě krystallovaného vápennce vyskytují se přehojně odrůdy zrnité: hrubozrné, drobnozrné až celistvé, dále lupenité, stébelnaté až jemně vláknité i pseudomorfosy po četných minerálech jiných (aragonitu, fluoritu, křemičitanech obsahujících vápník atd.). Přečasto jest též fossilisačním materiálem zkamenělin živočišných i rostlinných. Štípatelnost kalcitu jest velmi dokonalá podle rhomboëdru základního; podle – 1/2R snadno vznikají plochy kluzné a umělé srostlice. Vápenec, jest třetím členem stupnice tvrdosti, hustota úplně čistého vápennce 2.72, příměsmi poněkud se mění. Hmota vápennce jest úplně čirá, vryp bílý. V přírodě vyskytují se přehojně kalcity bílé i nejrůzněji zbarvené cizími příměsmi, často třeba ve množství zcela nepatrném přítomnými: šedé, žlutavé, červené, hnědé, někdy i modravé neb až černé. Lesk jest skelný. Opticky jest záporně jednoosý, maje dvojlom velmi silný: pro světlo natriové jest exponent lomu paprsku řádného ω = 1.6585, paprsku mimořádného ε = 1.4863, tedy dvojlom ω – ε = 0.1722 (Rudberg). Na vápennci právě dvojlom byl objeven (Erasmus Bartolinus r. 1670), a ježto vápenec, – zvláště čirý islandský – nejsnáze ze hmot o vysokém dvojlomu poskytuje velikých průhledných kusů, možno na něm tuto všeobecnou vlastnost krystallů neregulárních nejprostěji demonstrovati a nejpohodlněji ve všech jejích úkazech studovati. Chemické složení vápennce jest jako aragonitu uhličitan vápenatý CaCO3 s 56% kysličníku vápenatého a 44% anhydridu uhličitého. Isomorfně přimíšeny bývají menší podíly uhličitanu hořečnatého, železnatého i manganatého. Pálen netaje, nýbrž svítí a mění se v kysličník vápenatý (nehašené vápno); kyseliny vypuzují z něho kysličník uhličitý snáze než z jiných uhličitanů, tak že na rozdíl od dolomitu šumí i na př. octem byv polit, kyselinou solnou i zředěnou za chladu. Od aragonitu, není-li to možno hustotou a štěpností, kalcit rozezná se reakcí Meigenovou nedávno objevenou: v roztoku dusičnanu kobaltnatého za varu aragonit v několika vteřinách zbarví se fialově, vápenec, až po dlouhém vaření slaběji, světle modře. Odrůdy vápennce jsou, jak přirozeno u minerálu tak obecného, velmi četné. Nejčistší kalcit, úplně čirý, jest vápenec, dvojlomný čili islandský z Helgustadiru blíže zálivu Eskifjordu na Islandě; krystallovaný vápenec, vyskytuje se v přerůzných podobách, a některé jeho výskyty označeny místními jmény (cvočkový vápenec, příbramský = ploché klence – 1/2R nad sebou skoro rovnoběžně srostlé, papírový vápenec, jáchymovský = tenké tabulky podle plochy zpodové atd.). Nalezišti krystallovaného vápennce jsou rudní žíly a ložiska nejrůznějších formací a trhliny i druzové dutiny ve skalách vápencových i ve vyvřelinách, jež obsahují větší podíly kysličníku vápenatého; k prvému druhu lokalit náleží u nás Příbram, Jáchymov, Merklín, jinde Freiberg v Sasku, Andreasberg na Harci, Egremont a jiná místa v jižní Anglii; ke druhému Bráník, Hlubočepy a mn. j., ke třetímu na př. Ústí nad Labem. Krystally vápennce někdy uzavírají v sobě písku křemenného až přes 3/4 své hmoty a odrůda ta nazývá se krystallovaný pískovec (Fontainebleau, Moravská Ostrava, Sievring u Vídně a j.). Kusový vápenec, jest nejčastěji zrnitý, vedle toho stébelnatý i vláknitý (Čichov u Třebíče, Nový Jičin), rozeznatelný od aragonitu dokonalou štěpností, jež prochází šikmo k podélnému směru vláken. Krápníky jsou střechýlovité nebo záclonovité útvary vápencové, jež v jeskyních visí se stropu nebo ční od podlahy (stalaktity nebo stalagmity); osadily se ze skapávající vody, jež prosakujíc vápencovými skalami, rozpouštěla uhličitan vápenatý a v dutinách opět se z ní vylučoval (Sloup, Postojna); většinou jsou to uvnitř zrnité aggregáty, ale někdy i krystallová individua, jak nasvědčuje štěpnost jednotná v celém krápníku (Němčice u Sloupa). Vápenec, jako hornina jest nejrozšířenější hornina jednorodá: žádný jiný nerost neskládá sám o sobě skalních mass tak ohromných a celých horstev. Vápennce jsou horniny sedimentární, původu skoro vesměs ústrojného, a to značnou většinou mořského, menší částí sladkovodního. Způsob, jak organismy vylučují uhličitan vápenatý, není ještě uspokojivě vysvětlen; ve vodě mořské jest obsažen hlavně chlórid a síran vápenatý, jenž asi sráží se uhličitany alkalickými, především sodnatým, a tyto zase vznikly vzájemným působením kysličníku uhličitého organogenního a chlóridův alkalických. Nutno však přibrati k výkladu ještě druhotné pochody chemické, neboť kromě foraminifer, echinodermat, korýšů jen menši čásť mořských živočichů vytváří skořápky složené z vápence, daleká většina měkkýšův a korálův i j. skořápky aragonitové. Hlavní část' vápennců tedy jsou rozpadlé zbytky skořápek živočichův i rostlin (vápenných řas na př.), splavené spolu s pískem a hlinou, které pak činí mechanickou příměs vápenncův; rozpouštěním a opětným vykrystallováním uhličitan vápenatý přešel v kalcit, který jest jeho stabilnější modifikací než aragonit (ar. se mění v kalcit zahřátím, jsou známy pseudomorfosy kalcitu po aragonitu, nikoliv naopak). Vápennce v prvotné své podobě jsou celistvé; kde však byly vydány silné metamorfose, tedy zvláště v souvrstvích prahorních a j. krystallických břidlic a na kontaktě s vyvřelinami, nabývají překrystallováním povahy zrnitě krystallické, i slují pak mramory (technicky ovšem užívá se tohoto názvu i pro vápennce celistvé, jež možno leštiti a které tudíž jsou vhodné ke zpracování sochařskému). Z četných odrůd hornin vápencových jest jmenovati: vápenec, zrnitý, zvláště v prahorách rozšířený (Krumlovsko, Chýnov, okolí Pernštýna a j. místa na Českomoravské vysočině); často provází tuhu neb jest jí impraegnován; jindy bývá prostoupen zrny hadce a sluje pak ofikalcit (domnělá zkamenělina »Eozoo◁), anebo plástvemi slídy a pak se nazývá cipollin. Hlavně zrnité vápennce jsou v technickém smysle mramory: Carrara, Paros, Pentelikon, Švédsko a Norsko, Tyrolsko jsou nejznámější lokality takových mramorův starověkých i novověkých. – Velmi jemnozrný až celistvý vápenec, obecný jest nejrozšířenější. Vyskytuje se ve všech útvarech sedimentárních od nejstarších do nejnovějších a skládá celá pohoří: pokrajní zóny Alp, Kras, Nízké Tatry a j. předhoří karpatská, Apenniny atd. dalekou převahou skládají se z něho. Pohoří vápencová jsou charakteristická sráznými, obyčejně bílými stěnami a rázovitými výtvory erose, které jsou účinkem snadné rozpustnosti vápennce ve vodě, obsahující kyselinu uhličitou: jeskyně s krápníky, doliny, význačná erosní údolí, propasti, škrapy, zkrátka vše, co shrnujeme názvem úkazů krasových (krajina sloupská na Moravě, postojenská v Krajině a mn. j.). Přečetné vápennce obecné rozlišují se jmény podle útvarů, lokalit, význačných zkamenělin atd. V Čechách máme v útvarech silurském a devonském vápennce budňanské (e2), silně bituminosní, s hojnými orthocery a j. zkamenělinami, lochkovské (f1), taktéž temné, chudší zkamenělinami (skála Barandeova u Chuchle), měňanské světlé (f2), k nimž náležejí vápennce koněpruské, bránické (g1) šedé peckovité, na přechodu mezi obojími slivenecké červené a šedé »mramory«, hlubočepské (g3), podobné bránickým, v permu krkonošském místy vápennce s důležitými zbytky obratlovců; v třetihorách podkrušnohorských sladkovodní vápennce tuchořické a j., plné zbytků měkkýších. Na Moravě důležitější jsou vápennce středního devonu v Moravském Krasu (Sloup, Macocha, Ochoz), jurské vápennce Palavských hor, Kotouče a j. kopcův u Štramberka i j., neogenové vápennce litavské, z řas (Lithothamnium) povstalé (Výhon u Židlochovic, Slavkovsko, Mikulovsko). Z cizích jest jmenovati zvláště vápennce zpodního karbonu v jihovýchodní Belgii (černé belgické mramory), vápennce jikrovité č. óolithy stáří jurského v záp. Evropě, hlavně v Anglii, eocénové vápennce nummulitové v Krase, Karpatech, Apenninech, na Balkánském poloostrově, v Egyptě a j. Slín jest vápenec, hojně promíšený pískem a hlinou, opuka, odrůda tohoto, barvy žlutavé neb světle šedé, tlustě deskovitá, hojná v turonu českém u Prahy i v severních Čechách, kámen lithografický, velmi rovnoměrně celistvý žlutošedý slín ze svrchního jurského útvaru u Solenhofenu a Kehlheimu v Bavorsku, mramor zříceninový jest slín se zvláštní kresbou, vzniklou druhotnými infiltracemi hydroxydu železitého po trhlinách (Toskána, Klosterneuburg a j. místa v alpských předhorách). Vápenec, s přimíšeninou uhelnatou zván jest anthrakonit. Křída jest zemitý, bílý vápenec,, vytvořený ze skořápek hl. foraminifer (Rujana, Anglie). Vápennce usazené v době diluviální nebo recentní ze sladkých vod přispěním organismů, světlé, pórovité, nazýváme tufy vápenné č. travertiny (Chuchle, Sv. Jan pod Skalou, lapis tiburtinus starých Římanův). Příkladem vápennce vzniku neústrojného jest – kromě snad některých óolithů – mramor onyxový z Mexika, žlutavý nebo zelenavý, průsvitný, usazený ze zřídel. Užitek vápennce jest přerozmanitý. Dvojlomného vápennce užívá se k výrobě nikolů pro mineralogické mikroskopy, polarimetry atd.; pěkných mramorů jako kamenův ozdobných a jako materiálu sochařského i při monumentálních stavbách; dobrým stavebním kamenem jsou též mnohé obecné vápennce, opuky, travertiny atd. Jako kámen dlažební vápenec, hodí se pro svou měkkost hlavně jen na chodníky (mosaikové dláždění z bílých, modročerných a červených vápennců stupně F v Praze). Výroba vápna, vápenných cihel, cementu, kyseliny uhličité, karbidu vápenatého jsou celá odvětví průmyslová založená na zužitkování vápennce. Veliké množství vápennce spotřebuje se i v hutnictví za strusku (process Thomasův a mn. j. v železářství), ve sklářství, slínu za hnojivo na půdy chudé vápnem; známo je speciální užití kamene lithografického v technice reprodukční, křídy ku psaní i k leštění atd. Fr. Sl-k.

Související hesla