Varmie

, polsky Warmia – historické území v severovýchodním Polsku. Od 13. stol. v držení řádu německých rytířů. Od roku 1466 patřilo Polsku, 1920 – 45 Německu, od roku 1945 opět Polsku.

Ottův slovník naučný: Varmie

Varmie (pol. též Warmja, něm. Ermeland) sluje kraj v dnešních Prusích Vých. ve vl. obvodě královeckém v krajích braunsberském, heilsberském, rösselském a allensteinském, zaujímající asi 4250 km2, jehož ve XIII. stol. dobyli Něm. křižáci. Od těch časů Varmie počíná se poněmčovati a objevuje se něm. jm. Ermeland (Ermenland). Církevně Varmie příslušela k arcibiskupství ryžskému tvoříc zvláštní diécési, jejíž biskup, když Prusko připojeno bylo k Polsku (1466), uzavřev s králem polským zvláštní smlouvu stal se říšským knížetem polským a dosáhl velikých výhod politických jsa v území svém takořka úplně samostatný a církevně přímo podřízen stolici papežské. Předsedal v senátě v Prusku královském (odtud titul Prussiae regiae Primas) a měl právo zasedati i v senátě polském. Residencí biskupů byl původně Braunsberg (pol. Brunsberga), potom Heilsberg (pol. Lidzbark). Kapitola byla ve Frauenburgu (pol. Fromberk). R. 1772, při dělení Polska, Varmie dostala se Prusku a Bedřich II. zrušil všechna práva a výsady kraje i biskupův a srovnal Varmii s ostatními zeměmi pruskými. Z biskupů nejznamenitější byli Eneáš Sylvius, Mauricius Ferber, Stan. Hosius, Kromer a Ign. Krasicki. Polské obyvatelstvo zachovalo se posud v kraji allensteinském (olsztynském) a rösselském (reszelském). V Olsztyně vychazí od r. 1885 čas. »Gazeta Olsztyńskæ. Pp.