Vatikán

, Svatý stolec, Vatikánský městský stát, latinsky Status Civitatis Vaticanae, italsky Stato della Città del Vaticano – stát na Apeninském poloostrově, enkláva v Itálii v západní části Říma; 0,44 km2 (nejmenší stát na světě), 782 obyvatel (1999), hustota zalidnění 1 777 obyv./km2; úřední jazyk latina a italština, měnová jednotka vatikánská lira (VAL). Celní a měnová unie s Itálií. – Urbanizované území v západní části Říma na pravém břehu Tibery tvoří chrám sv. Petra se stejnojmenným náměstím, papežský palác a přilehlé zahrady a budovy (mj. Vatikánská muzea). Vatikán spravuje i řadu dalších kostelů a paláců v Římě, jež mají exteritoriální statut (Santa Maria Maggiore, San Giovanni in Laterano), a letní sídlo papežů v Castel Gandolfo u Říma. – Obyvatelstvo tvoří zejm. vysocí církevní hodnostáři. Politický a ekonomický význam Vatikánu daleko přesahuje hranice státu. Vatikán je hlavním světovým centrem římskokatolické církve a významným finančním střediskem (rozsáhlý majetek a investice v zahraničí). Má vlastní banky, poštu, železniční stanici, rozhlasový vysílač, tisk, historické ozbrojené síly (švýcarská garda). – Intenzívní turistický ruch; nejdůležitější katolické poutní místo světa. Významné stavební památky a umělecké sbírky, od roku 1984 součást světového kulturního dědictví UNESCO – chrám sv. Petra (nejvýznamnější stavba západního křesťanstva s vynikající výzdobou; současný kostel je z 1506 – 1626, rozměry 186×138×132 m), náměstí sv. Petra s kolonádami (G. Bernini, 1667), kašnami a egyptským obeliskem, Vatikánská muzea (rozsáhlé sbírky od starověku po moderní umění; součástí je mj. Sixtinská kaple a Raffaelovy síně). – Vatikán je dědicem církevního státu, jehož území si v roce 1870 připojilo Italské království. 11. 2. 1929 podpisem lateránských dohod byly papeži potvrzeny výsady včetně práva exteritoriality. Datum smlouvy se oficiálně považuje za vznik Vatikánu. Prestiž Vatikánu posílena zejm. za pontifikátů papežů Jana XXIII., Pavla VI. a Jana Pavla II. Viz též církevní stát, papež. – Vatikán je nezávislá teokratická absolutní monarchie. Hlavou státu je papež, volený doživotně kolegiem kardinálů. Je hlavou římskokatolické církve. Nejvyššími poradními orgány papeže v církevních záležitostech jsou koncily církevní, kolegium kardinálů a biskupský synod. Praktické řízení církevních, politických a hospodářských záležitostí Vatikánu a římskokatolické církve je v kompetenci římské kurie. Tvoří ji státní sekretariát (v čele státní tajemník, obdoba úřadu předsedy vlády), který má dvě sekce: pro veřejné (všeobecné) záležitosti církve a pro vztahy mezi státy a církví. Ke kurii patří 9 posvátných kongregací, 3 tribunály, 12 pontifikálních rad, 15 pontifikálních komisí a výborů aj. Papež Jan Pavel II.

Související hesla