Velázquez Diego Rodrígues de Silva y

, španělský malíř; nejvýznamnější osobnost španělského malířství 17. stol. Žák Francisco da Herrery a tchána F. Pacheka del Rio. Navázal na portrétní realismus svých španělských předchůdců, avšak ovlivněn byl zejm. Tintorettem a Caravaggiem. Zpočátku v Seville maloval žánry, tzv. bodegones, zátiší a oltářní obrazy v šerosvitném pojetí. Po příchodu do Madridu (v roce 1622; dvorní malíř Filipa IV.) postupně prosvětlil paletu do studenějších reprezentativních tónů. Ovlivněn P. P. Rubensem a Tintorettem uvolnil rukopis a vyjadřoval atmosféru (Triumf Baccha, Vulkánova kovářská dílna). V posledním období zachycoval uvolněným rukopisem v jemném šerosvitu chvějivou atmosféru okamžiku (Las Meninas, Přadleny, Portrét infantky Markéty). Je autorem jediného ženského aktu ve španělské malbě 17. stol. (Venuše s Amorem). Jako realista i přes dvorské konvence vytvořil silně charakterizující portréty (Infant Baltasar Carlos, Papež Innocenc X., Jezdecká podobizna Filipa IV.).

Ottův slovník naučný: Velázquez Diego Rodrígues de Silva y

Velasquez Rodriguez de Silva Diego, nejznamenitější malíř špan. (*6. čna 1599 v Seville – †7. srp. 1660 v Madridě). Pocházel ze šlechtické rodiny původu portugalského de Silva a podle mravu andaluského psal se jménem své matky. Záhy jevil náklonnost k malířství a učil se nejprve u Herrery staršího, pak u Fr. Pacheca, autora »Arte de la pinturæ, jehož dceru pojal r. 1618 za choť. Nicméně Velasquez záhy se emancipoval od svých učitelů, zvl. od Pachecy, který toliko napodobil sloh italský, a šel hned svojí cestou docela samostatnou: kreslil a maloval toliko podle přírody, a první jeho práce obsahují výhradně buď přírodu mrtvou nebo různé výrazy tváří. Různá musea mají některé z jeho prvních pokusů, v nichž se snažil co nejpravdivěji podati svůj model. První jeho komposice objevují se v l. 1618 a 1623: je to obraz Svatí tři králové v museu v Pradu, Aguador (prodavač vody) v Seville, Ježíš u Marty a Marie (Nár. galerie), Poutníci Emauzští, Svatý Petr a Vinař. Všecky tyto obrazy, suše a tvrdě provedené, jsou ještě díla nezkušeného mládí; zajímava jsou zejména tím, že v nich zobrazuje lidové a známé modely, jež jsou nejlepším svědectvím jeho snah po přirozenosti a pravdě. Na radu svého tchána odebral se Velasquez r. 1622 do Madridu, kde především studoval bohaté sbírky královské a zhotovil několik podobizen, zejména Gongorovu a svého příznivce kardinála Fonsecy, a když pak maloval i podobizny krále Filipa IV. (na koni) a infanta Karla byl jmenován 6. říj. 1623 přičiněním vév. Olivareze, všemocného ministra králova, dvorním malířem Filipa IV., jehož přízeň dovedl si zachovati až do smrti. Velasquezovi byla vykázána dílna v král. zámku a tam Velasquez prováděl veliký počet podobizen krále a členů král. rodiny i dvora. Na přízeň královu žárliví ostatní dvorní malíři posmívali se Velasquezovi, že není schopen jiných prací nežli podobizen, načež král vypsal veřejnou soutěž na thema »Vypuzení posledních Maurů«. Ze soutěže, jíž zúčastnili se Vicente Carducho, Eugenio Caxès, Angelo Nardi a Velasquez, vyšel Velasquez vítězem, jen že obraz jeho zničen požárem Alcazaru r. 1734. Z té doby zachoval se také ještě obraz Los borrachos (pijáci, Bacchus rozdává věnce pijanům, v madr. museu), který jest co do plastické síly modellace a v rozmanitosti světla nejlepším dílem Velasquezovým této periody. – R. 1629 vlivem návštěvy Rubensovy vydal se na cestu do Italie, kde sice pilně studoval Tintoretta v Benátkách, v Římě Raffaela a Michelangela, než přes to zachoval si již pevně utvářenou zvláštnost svého národního svérázného slohu. V Italii zdržel se do r. 1631 a maloval tam v Římě mimo jiné: Synové Jakubovi přinášejí otci krvavý šat Josefův (v Escurialu) a Apollo v kovárně Vulkánově (mus. v Madridě), kterýž obraz náleží podle Woermanse »technicky a malířsky k nejmohutnějším obrazům na světě«, pak několik krajinářských pohledů na Řím. V Římě vymanil se z dosavadní manýry stínové a maloval nadále v obecně rozšířeném denním světle. Obraz Kovárny Vulkánovy zahajuje tento nový směr, v němž malovány jsou také čtyři velké obrazy jezdecké (král a královna, princ Baltazar, min. hrabě Olivarez), Tři lovci a zejména jeho veliký historický obraz Vydání Bredy, známý jménem Las Lanzas (mus. v Madridě), pak nejlepší jeho obraz chrámový Kristus na kříži pro klášter San Placido. Vedle toho maloval řadu šašků, trpaslíků, několik pohledů z parku aranjuezského a j. R. 1648 Velasquez šel po druhé do Italie nakoupit z rozkazu králova umělecká díla pro novou uměleckou akademii v Madridě. Při tom maloval podobiznu papeže Innocence X. (palác Doria v Římě, kopie v Aspley-House v Lond.), nejlepší papežský obraz toho století. Ještě dnes vzbuzuje podiv, jakého effektu Velasquez dovedl dosíci prostředky nejjednoduššími; Velasquezovy podobizny vynikají oduševněností a bezohlednou pravdivosti charakteristiky i modelací v plném světle. Navrátiv se do Madridu Velasquez musil za příčinou druhého sňatku králova s Marií Annou Rakouskou svoji činnost jakožto dvorní malíř jen zdvojnásobiti, ačkoli přes to ještě dovedl uspokojiti svoje touhy umělecké a maloval obraz náboženského sujetu: Návštěva sv. Antonína u poustevníka Pavla na poušti, a dvě mistrovská díla prvého řádu: Ženy tkající koberce a Las Meninas (znázorňující Velasqueza, kterak maluje infantku Markétu obklopenou dvor. damami, z r. 1656, vesměs v museu madridském). V té době dostalo se mu místa vrch. palácového maršála. Při sňatku Ludvíka XIV. s infantkou Marií Terezií bylo Velasquezovi uloženo připraviti ve Fontarabii pavillon ke schůzce králů španělského a francouzského, při kteréž práci, vykonané s neobyčejným vkusem, se nastudil a v následcích toho pak zemřel. – Velasquez jest z největších malířů nejen španělských, nýbrž vůbec, a jeho zásluha spočívá v tom, že učinil naturalismus slohem stejně oprávněným jako idealismus; jeho nejvyšším cílem bylo objektivní napodobení přírody, ač zachoval si při tom duchaplnou koncepci individuální, nejsa však nikterak manýrovaným. Proto jeho sloh je velice příbuzen malířství 2. polovice XIX. stol., na něž také velmi působil. Těžiště jeho činnosti je v portraitech. Kostelních obrazů maloval nemnoho; mimo uvedené dlužno ještě jmenovati Korunovaci Panny Marie. Nejlepší z jeho prací jest podobizna sochaře Martineza Montañesa a uvedené Las Meninas a Ženy tkající koberce. Většina obrazů Velasquezových (asi 60) je v museu Pradu v Madridě (zejména podobizny králů a královen špan.), pak dvor. museum ve Vídni má četné podobizny král. rodiny a zejména Rodinu Velasquezovu, berl. museum podobiznu ital. vojevůdce Alessandra del Borro. Také v Drážďanech a Frankfurtě n. M. jsou jeho díla. Spisek o dílech Velasquezových v Escurialu, prý z jeho vlastního pera pochodící, vydal Ch. Davillier, Mémoire de Velasquez (Pař., 1874). Z četných žáků Velasquezových vynikli Mazo Martinez, jeho zeť, Pareja, věrný jeho sluha a později malíř, Alfaro, Juan de la Corte, Palacios, Villacis, Burgos-Mantilla, Puga, Aguiar a j. Mnozí z nich spolupracovali na Velasquezových dílech a některá z nich kopírovali neb opakovali. – Srv. Stirling, Velasquez and his works (Lond., 1855, něm. překl. 1856, franc. 1865); Curtis, Velasquez and Murillo (t., 1883); Lefort, Velasquez (Pař., 1888); Justi, Diego Velasquez und sein Jahrhundert (Bonn, 1888, 2 sv., 2. vyd. 1903); Stevenson, Velasquez (Lond., 1899); L'oeuvre de Velasquez au musée du Prado à Madrid (Madr., 1896); světlotisková reprodukce hlavních děl Velasquezových v museu Pradu v Madridě; Bilderatlas zur Geschichte von Velasquezs Kunst, s textem od Kar. Volla (Mnich., 1899).

Související hesla