Vereščagin Vasilij Vasiljevič

, ruský malíř. Blízký peredvižnikům. Hodně cestoval (obrazy z Balkánu, např. Šipka-Šejnovo), účastnil se několika válek a bitev. Proslulý malíř bitev a hrůz války (Apoteóza války, série obrazů z napoleonských válek). Zahynul na lodi, která byla potopena torpédem v rusko-japonské válce.

Ottův slovník naučný: Vereščagin Vasilij Vasiljevič

Vereščagin: Vereščagin: Vasilij Vasiljevič, bratr před., malíř rus. (*14. říj. 1842 ve vsi Lubenci [čerepovský új. gub. novgorodské] – †13. dub. 1904 na palubě lodi »Petropavlovs▽ u Port-Arthuru). Byl dán do námoř. kadetní školy, r. 1860 vstoupil na akademii v Petrohradě, r. 1863 obdržel cenu za obraz Pobití nápadníků Penelopiných. Nepostoupil do vyšších ročníkův, ale vydal se na cesty na Kavkáz (1864 – 65). Illustroval odtud popisy svých cest v rus. časopisech (r. 1870 »Světový Poutní▽) a pak odebral se do Paříže. Tam učil se u Gérômea a vydal svůj cestopis s obrázky v »Le Tour du monde«. R. 1868 byl zase na cestách v Turkistáně, kde zuřil boj s hordami Buchárův a Chívanů. Vereščagin:, ač neměl vojenské hodnosti, účastnil se bitev a vyznamenal se tou měrou, že měl obdržeti řád sv. Jiří. Vereščagin: řád odmítl. Vrátil se do Paříže, r. 1869 cestoval po Belgii a Německu. Usadil se v Mnichově a do jara r. 1873 prováděl tu podle svých skizz a výkresův obrazy, které vzbudily pozornost Evropy a Vereščagin:a na ráz proslavily. Byly to jeho obrazy turkistánské, 250 maleb a skizz, a jeden z nich znázorňoval pyramidu z lebek navršenou – název byl Apotheosa vojny. Takovými výpady proti militarismu Vereščagin: rád zpestřoval své životní dílo, ač nebyl tím nepřítelem vojska, za jakého tiskem byl vyhlašován. Vereščagin: byl dobrý a udatný voják, jak dokázal ve válce rus.-turecké, kde účastnil se obléhání Plevna. Byl raněn, vytrval však po celou dobu války na bojišti. O válce napsal knihu zajímavých vzpomínek »Na vojně v Asii a v Evropě« (čes. překlad V. Červinky vyšel v Ottově »Světové knihovně«, č.416 – 19). Jeho obrazy z Turkistánu zakoupil Treťjakov za 92.000 rublů pro svou moskevskou galerii, obrazy z Indie, kam odcestoval před válkou z r. 1878, putovaly světem a byly vystaveny také v Praze. Válečné obrazy pak z bojů na Šipce a na Dunaji rovněž prošly Evropou, a také u nás byl výběr z nich přiřazen k výstavě obrazův indických. R. 1884 Vereščagin: odebral se opět do Indie, Syrie a Palestiny a namaloval řadu obrazů ze života Kristova, jejichž výstavy na některých místech byly zakázány. Vereščagin: pokusil se v nich vylíčiti život Kristův realistické a rationalistické na základě studií podle skutečnosti, což setkalo se s odporem. Výstavy jeho obrazů, z nichž četné malby opakoval, ano i několikráte maloval, šířily jeho slávu. V Mnichově měl svou hlavní pracovnu, odkud pak podnikal cesty po světě. Byl na Filipinách, a když vypukla válka rusko-japanská, spěchal na dálný východ – a zahynul na korábě, jenž se ztroskotal za výbuchu plovoucího torpeda. Umělecká jeho pozůstalost byla zakoupena za 200.000 rub. carem pro museum Alexandrovo, kamž vdova Vereščagin:ova darovala též ostatní náčrty, knihy skizz a studie. R. 1898 pořádána v Praze druhá výstava Vereščagin:ových prací, hlavně cyklu »Napoleon v Ruskų, jediných historických maleb, které Vereščagin: provedl od času svých akademických studií. Jinak nezobrazoval, než co sám poznal, a také způsob jeho malby byl vždy prostý – mistrně ovládal olejovou barvu, a mnohé jeho dílo, ať krajina, ať výjev bitevní nebo skupina Indův atd., jest pravým vzorem moderního malířského realismu. Antimilitaristní tendence však u Vereščagin:a nebyla tak přiostřena, aby jeho obrazy z válek ruských působily dojmem toliko odstrašujícím, naopak, Vereščagin: ukázal se přítelem ne-li vojny, tož jistě vojákův, a především ruského vojáka, jehož obratnost, klidnou neohroženost a trpělivost tolikráte vylíčil (Skobelev pod Šipkou; Na Šipce klid a j. v.). Jenom hrůzy války chtěl před oči obecenstva postaviti, chtěl ukázati, čím vykoupena bývá sláva vojevůdcův a panovníkův, a utrpení prostého vojína, které znal a s vojáky sdílel, líčil pak podle pravdy s úchvatnou věrností. Jeho malířská potence byla veliká, stejně skvěle zobrazoval krásu přírody, krajiny, paláce indských nabobů, chaty Arabů, stejně zvířata a lidi – postavy vždy živoucí a přímo ze života odpozorované. Barev tak pravdivých, nálad vzduchu tak jemně podaných, ruchu a pohybu tak obratně a působivě zachyceného nenacházíme u žádného druhého malíře XIX. stol., a vytýká-li se Vereščagin:ovi, že bažil toliko po sensaci a že jeho způsob malby není moderní, že sleduje školu francouzskou, najmě Gérômea, sluší proti tomu uvésti, že Vereščagin: se propracoval k vlastnímu výrazu barevnému, že maloval vždy s velikou prostotou, lehkostí a jistotou, a že příroda byla jeho nejvyšším vzorem – to dokázal pravě svými nejslavnějšími obrazy. Je předním repraesentantem malířského realismu XIX. století. F. H-s.

Související hesla