Vezera

, německy Weser – řeka ve středním a severním Německu; délka 432 km, plocha povodí 41 100 km2, průměrný průtok 312 m3/s. Vzniká soutokem Werry a Fuldy v Mündenu, teče k severu převážně Severoněmeckou nížinou, vlévá se nálevkovitým ústím do Severního moře. – Splavná do Brém pro námořní lodě. Spojena Středoněmeckým průplavem s okolními toky.

Ottův slovník naučný: Vezera

Vesera (Weser, lat. Visurgis), z největších řek Německa, příslušející k úmoří moře Severního, vzniká soutokem dvou zdrojnic: Fuldy s leva a Verry s prava u Münden (121 m) v Hannoversku. Verra či Virava pramení se na jz. svahu Durynského Lesa ze dvou bystřin (Trockne Werra a Nasse W), teče klikatým tokem na jz. straně Durynského Lesa k szápadu, tak že ji možno pokládati za hranici mezi Durynským Lesem a Rhönem. V dol. toku dělí opět Eichsfeld od vrchoviny Hesské a stéká se u Münden s Fuldou s levé strany přitékající, načež přijímá název Vesera Tok Verry, 292 km dlouhý, není splavný, až teprve nedaleko před Münden. Vyniká bohatstvím rybním. Po stoku obou zdrojnic Vesera teče nejprve směrem sszáp. omývajíc levým břehem Reinhardský Les až ke Karlshafenu, kde se obrací na s. Obtéká opět záp. stranu Sollingského Lesa a u Bodenwerderu stáčí se zase k száp. Přijavši s levé strany Verre vstupuje do tak zv. »brány Vestfálské« (porta Westphalica), kterou tvoří na východ. straně Veserská vrchovina a na záp. Wiehen-Berge. Když Vesera dorazí k m. Minden (38 m) střežícímu bránu Vestfálskou, mění se ráz toku i krajiny okolní. Na místo pahorkatiny s pěknými výhledy krajinnými nastupuje jednotvárná, místy bažinatá rovina, kterou se vine Vesera sever. směrem až k ústí největší své pobočky Allery (10 m). Tato již je splavná, kdežto ostatní přítoky v hořejším toku, jako Diemel, Werre, Aue a j. splavné nejsou. Od soutoku s Allerou Vesera přejímá száp. směr Allery, v němž setrvává až k ústí Hunte plynoucí s levé strany z Oldenburska. Řečiště její značně se rozšířilo: z 50-70 m u vtoku Allery a 220 m v Brémách měří nyní u Elsfethu (ústí Hunte) 1,9 km. Místy vytvořily se písečné ostrovy a mělčiny, tak že lodi přidržují se pravého břehu. Od Geestemünde tok Vesery mění se v široké aestuarium souvisící s prostranným zálivem Jadským. Největší šířka Vesery při ústí jest 11 km. Vjezd do aestuaria označují majáky a světelné lodi, z nichž první AussenWeser kotví 70 km daleko od Geestemünde. Vlastní tok Vesery měří 432 km, připočítáme-li ještě 292 km dlouhou Verru a aestuarium, pak činí délka 794 km, poříčí pak 45.548 km2. Tvoří tedy Vesera důležitou dopravní čáru mezi Sev. mořem a vnitrozemím, již především využitkovaly Brémy. Nákladem Brémského státu prohloubeno bylo koryto tak, že do svobod. přístavu brémského mohou nyní vplouti lodi v ponoru 5 m. Dopravu po ostatní části Vesery až k Münden obstarávají lodi o 450-350 t nosnosti, přivážející do Brém dříví, kámen, plotny, uhlí, železo, hrnč. hlínu, sklo, obilí, koloniální zboží a pod. V dřívějších dobách byla plavba po Veseře znesnadněna velikými cly průvozními četných států, jejichž území Vesera se dotýkala, mimo to různými výsadami plavebních společností. Teprve po Vídeňském kongresse r. 1823 stanoveno bylo jednotné clo, které smlouvou poříčních států 26. led. 1856 bylo úplně odstraněno. Od té doby vzmáhá se vodní doprava utěšenou měrou, jmenovitě, když r. 1888 Brémy přistoupily k celní unii a r. 1889 zřídily svobodný přístav.-Srv. Geissler, Die Weser (Brémy, 1864); Franzius, Die Korrektion der Unterweser (Lip., 1895); Die Stromgebiete des Deutschen Reichs II, b: Gebiet der Weser (Berl., 1901); Keller, Weser und Enns (t., 1901, 4 sv.).

Související hesla