Vikář

, církevní zástupce, náměstek; a) v katolické církvi je papež vikář Kristův, sídelní biskup má generálního vikáře a venkovního vikáře, kteří biskupa zastupují v určených částech diecéze. Farní vikář (zvaný lidově kaplan) zastupuje faráře; b) v evangelické církvi za faráře ordinovaný člen církve.

Ottův slovník naučný: Vikář

Vikář (lat. vicarius), zástupce, náměstek něčí v úřadě, ať krále či nějakého světského úředníka nebo duchovního hodnostáře. Mezi vikáře náleží i kapitolní vikář (vicarius capitularis), který v době sedisvakance biskupské společně s administrátorem (oeconomus) vykonává povinnosti spojené s úřadem biskupským. Kapitola jest totiž povinna uvázati se bezprostředně po uprázdnění biskupského stolce ve správu diécése a do osmi dnů zvoliti jednak administrátora pro správu majetku, jednak kapitolního vikáře pro vykonávání ostatních biskupských povinností. Kap. vikář má býti nejméně 25letý a má míti dostatečnou znalost církevního práva. Zpravidla má býti zvolen jen jeden vikář Výjimečně může však kapitola, kde jest to zvykem, zvoliti dva i více jich. Kap. vikář vykonává jurisdikční moc biskupskou, a to mocí práva vlastního, není tedy plnomocníkem kapitoly. Proto také nemůže kapitola, ustanovujíc vikáře, obmeziti moc jeho ani co do rozsahu, ani co do času, a nemá práva volbu již vykonanou zrušiti nebo vikáře sesadití; může jen pro nějaký přečin nebo zanedbávání povinností vznésti na něho stížnost u kongregace episcoporum. Viz Rittner, Círk. právo katol. (přel. Zítek). – Také faráři mají své vikáře, zástupce, kteří slují kaplany. – Zastupování církevních funkcionářů velmi kvetlo ve středověku. Bývalo obyčejným zjevem, že kanovníci a faráři brali příjmy svých beneficií, avšak úřady samy (officia) dávali spravovati za nepatrný plat (congrua) stálým nebo dočasným vikářům. Zlořád tento odstranil Tridentský sněm. V Anglii udrželo se podobné zřízení podnes.

Související hesla