Vítkovci

, nejvýznamnější český šlechtický rod; jeho zakladatelem byl ve 12. stol. Vítek z Prčice. Od Vítkových synů odvozovali svůj původ páni z Krumlova, páni z Hradce, Rožmberkové a páni z Landštejna. Později se oddělili páni z Ústí, z Kosovy Hory, ze Stráže a z Borotína. Majetky Vítkovců se rozkládaly v jižních Čechách. V erbu všech Vítkovců byla pětilistá růže odlišné barvy.

Ottův slovník naučný: Vítkovci

Vítkovci neb i Vítkovici, staročeský rod panský, jenž pro svou moc a své bohatství byl první rodinou v kr. Č. a proto také v osudy země mocně zasahoval, maře nejednou zámysly králův (na př. Přemysla II., Václava II. a IV.) a stran (1420 – 53). Prvotním jeho sídlem byl vltavský kraj, kdež některé větve podržely majetek až do XIV. stol. (Prčice, Sedlčany, Maršovice, Kosová Hora, v blízkém sousedství Klokoty, Bernartice, Přiběnice, Borotín, Sepekov). Některé větve, dostavše se (snad na poč. XIII. stol.) v držení části pomezného hvozdu, zalidnily a vzdělaly jej a tak opanovaly veliké kusy země, na nichž povstala nová sídla Krumlov, Rožmberk, Landštein, Jindř. Hradec, Stráž a Sezimovo Ústí. Předek jejich neznámého jména účastnil se bojů r. 1109 a »od toho boje Róže vzhóru pojide«. První známý předek byl Vítek, v l. 1169 – 76 truksas, r. 1177 hrabě na Kladsku, r. 1184 na Prachni, muž elegantní výmluvnosti, byl zajat r. 1179 u Loděnice, prodal ok. r. 1190 Stankov klášteru milevskému a zemřel r. 1194. Tři jeho synové obdrželi jméno Vítek, čtvrtý syn nazýval se Jindřich a ten se psával Vítkovic. Jeden z Vítkův (1196 – 1235) stal se předkem pánův z Krumlova, kteří r. 1302 vymřeli. Jindřich (1205 – 37) založil Hradec a byl předkem pánů z Hradce. Bezpochyby pocházeli od něho také páni ze Stráže, z Ústí a z Kosovy Hory. Třetí syn Vítek z Prčice (1220 – 43) byl předkem nejmocnější větve, totiž pánů z Rožmberka, jejichž vladař býval »předním popravcem po králį. Nejmladší syn Vítka starého Vítek z Klokot zplodil pány z Landšteina, kteří psávali se druhdy i ze Svin, Třeboně, Nových Hradův, Lomnice, Želče, Borotína a Moravan (na Moravě). Nejdéle z nich trvali Sezimové z Ústí a vyhasli teprve ok. r. 1630. Krásný erb Vítkovcův růže měněn v jednotlivých větvích barvami. Páni z Rožmberka měli červenou na stříbrném, Landšteinové obráceně, Hradečtí zlatou na modrém, Strážští a Ústští modrou na zlatém. Páni z Krumlova měli prý růži zelené barvy. Z těch udržela se rožmberská růže v erbu knížat z Paaru a sezimovská v erbu hrabat z Kounic. Po statcích jsou dědicové jejich kníž. ze Schwarzenberka, hrab. Buquoy, Černínové a j. v. O původě Vítkovcův povstaly již v XV stol. všelijaké pověsti (dělení růží i zobrazováno) a jiné nechutné v XVI. stol. Obšírné práce o Vítkovcích n. Theodora Wagnera zůstaly v rukopisech v arch. třeboňském, vývod nejstarší napsal Pangerl (Die Witigouen). Sčk.

Související hesla