Vladyka

a) původní starobylý název pro šlechtice; b) v 15. – 17. stol. jedno z obecných označení příslušníka nižší šlechty; c) v pozdním středověku též urozený vlastník pozemků a poddaných, bez rytířské hodnosti; na rozdíl od panoše nebyl k nikomu vázán služebními povinnostmi; sídlil obvykle na dvoře či tvrzi.

Ottův slovník naučný: Vladyka

Vladyka, v čes. právě název nižšího (prostého) šlechtice čili rytíře naproti pánovi, šlechtici vyššímu. Zdá se, že název tento pochází od držby statků šlechtických, kdežto slovo rytíř (něm. Ritter, a toto z Reiter), podobně jako franc. chevalier a it. cavaliere ukazují na vojenský původ šlechty. Také u Poláků byla zvláštní třída obyvatelstva, zv. włodyki. – U pravoslavných Jihoslovanů sluje vladykou (vladika) biskup; u starých Srbů (jako posud i v Dubrovníku) nazývají vladikou ženu a odrostlou dceru šlechticovu.

Související hesla