Vodovod

, souhrn technických zařízení pro zásobování vodou. Sestává z přiváděcích řadů, vodojemů, zásobovacích řadů a rozvodné sítě. Vodovod výtlačný využívá k dopravě vody čerpání, vodovod gravitační využívá gravitační potenciál.

Ottův slovník naučný: Vodovod

Vodovod, aquaedukt (z lat.), zařízení, jímž se přivádí voda z pramene nebo z řeky na místo vzdálené, obzvl. do města. Vodovod,y nacházíme již ve starověku u Egypťanův a národův árijských; zdá se, že sloužily spíše k zavlažování krajin než k zásobování měst, o čemž přímo svědčí zbytky koryt, jakož i známý nápis Semiramidin: »Kázala jsem vodám plouti podle vůle svojí a volila jsem jen cesty dobré.« Z vodovod,ů historicky zjištěných buďtež vytknuty: Sesostridův v Memfidě, Semiramidin v Babylóně, Šalamounův v Jerusalemě a vodovod, kartagenský o 100 km délky, v Číně pak vodovod,y Císařského průplavu, dokončeného v VII. stol. po Kr., prostupující povodí veletoků Hoangha a Jang-tse-kiangu a zásobující vodou as 4000 průplavův. – Znalost vodovod,ů přenesli Řekové z Egypta do Italie, kde dosáhla netušeného, systematického rozvoje. Římské vodovod,y napájeny byly vodou říčnou nebo pramenitou; prameny jímány jednotlivě ve skalních výtesech (prameniště u Tuscula) anebo sváděny do nádržek pečlivě vyzděných, odkud potrubím (hliněným, dřevěným, olověným) v zemi uloženým aneb ve svodnicích vyzděných buď v zemi nebo na mostech proudily do města. V určitých vzdálenostech svodnice opatřeny větracími otvory, potrubí pak svislými, zděnými průduchy. Vodovod,y přímo z řek napájené (na př. Anio novus) opatřeny přímo u počátku velikými zděnými kališti (piscina limaria), později kastely zvanými (původ něm. Wasserschloss), aby se kalná voda vyčistila; kaliště však zřizována i po trati za příčinou umírněni rychlosti, odbočení neb hrazení. Na konci vodovod,ů, tedy přímo v městech a na hlavních náměstích, stavěny monumentálné vodárny k rozvodu proudu do sítě městské, jež ze tří podstatných větví se skládala, a to: větev do obecných studen, větev do veřejných lázní a větev na podomní spotřebu. Vodovod,ů trubových z dob římských uchovalo se na naše doby velmi málo a jen kuse; v Lublani objeven římský vodovod,, jenž sváděl prameny z vrchu Golovce do starobylé Ačmony a skládal se z dobře vypálených hliněných trubek s nátrubky o 50 cm délky a 7 – 9 cm průměru. Nejnověji objeven jiný, 9 km dlouhý římský vodovod, u Krška v Krajinsku, skládající se taktéž z hliněných trub, avšak o 14 cm průměru, vedoucí vodu z prameniště Izviru (vřídlo) do starého Novioduna (nyní Drnovo). – Z vodovod,ů zděných, jež svou ohromností předstihují všecku představu a výmluvně svědčí o stavebním pokroku Římanů, buďtež vytčeny: nejstarší vodovod, Appiův, aquaedukt a zároveň viadukt u Volcie, přepínající jediným obloukem řeku Fioru, potom oba hlavní vodovod,y města římského, a to vodovod, Claudiův a Anio novus, kteréž r. 38 př. Kr. Caligulou byly založeny a Claudiem r. 52 po Kr. dostavěny; onen živen prameny horstva sabinského, tento pak počínal se u 62. milníku silnice via sublacensis a napájen vodou říčnou; 9 km před městem svedeny oba přímo nad sebe a po klenutých mostech, pnoucích se místy až 35 m nad údolím, vnikaly attikou brány Porta magna do Říma proudem 11 m3 za sekundu, t. j. téměř jednoho millionu m3 vody za den. Z dalších římských vodovod,ů připomenuty buďtež v Italii: Anio vetus, Aqua Marcia, Aqua Julia, A. Virgo, vodovod, spoletský z r. 600 po Kr. o délce 209.6 m a největší výšce 76.8 m, nyní »ponte delle torrį nazývaný; v Gallii: vodovod, nemausejský (Nîmes), kterýž až podnes jako »pont du Gard« uchován, přepíná údolí dvojpatrovým kamenným mostem o 50 m výšky; dále vodovod, metský, arceueilský (Marií Medicejskou znovu zbudovaný); v Dalmacii: vodovod, splitský, dostavěný r. 400 po Kr. Theodorichem Velikým (126 m vysoký); ve Španělích dvojpatrové vodovod,y u Taragony a Segovie, potom velmi zachovalý vodovod, v Meridě, jenž posud přivádí vodu ze vzdálenosti 6 km. – Ve středověku nesetkáváme se se stavbami toho druhu, leč pořídku v Italii; Arabové však byli jich dbalí a někteří papežové snažili se uchovati vodovod,y římské; starobylý vodovod, v pruském Královci připisuje se Koprníkovi. Teprve v minulém století pochopen opětně význam dostatečného zásobení vodou, i zaznamenati lze z větších gravitačních vodovod,ů, jež obrovskými aquaedukty se honosí, versaillské a pařížské vodovod,y Ludvíka XIV. a vodovod, lisabonský, založ. r. 1731, přepínající aquaeduktem 942 m dlouhým a 35 gotickými klenbami neseným údolí alcantarské. – V moderním vodárenství jsou to zejména gravitační vodovod,y novoyorský (Crotonský), bostonský, glasgowský, liverpoolský, vídeňský, lillský, kde s nákladnými aquaedukty se setkáváme. Neméně velkolepými stavbami jsou vodovod,y při průplavech k závlaze krajin určených, tak vodovod, přes Doru Balteu v průplavě Cavourově o šířce koryta 20 m a průtoku 100 m3 za vteřinu, jejž nese devět kleneb po 16 m rozpětí; vodovod, průplavu verdonského přes údolí beaurivetské o 95 m délky a 6 m světlé šířky toku; vodovod, průplavu Carpentraského a konečně vodovod, průplavu Hardavar-Kanahaipur-Alláhábád, mezi horním a středním Gangem (v Indii), plavbě i závlaze sloužící, o 31/2 km délky, 42 m šířky a 3 m hloubky vodního toku. – Pokud konstrukce se tkne, budiž při klenutých vodovod,ech hleděno k tomu, aby se průřez stanovil podle minima navlaženého obvodu a byl průlezný (jinak je lépe užíti potrubí); jestliže zásyp značně tíží, budiž v záklenku užito oblouku o malém poloměru, tak že průřez nabývá potom tvaru vejčitého, kde širší pouk jest zpodkem (lillský vodovod,). Maximální spád vodovod,u závislý jest na průřeze a na stavivu; největší rychlost ať nejde přes 3 m. Římské vodovod,y neměly spádu menšího než 0.001, při vídeňském vodovod,ě jest nejmenší spád 1:2200, při londýnském (New-River) 1:2000. Zvláštní bedlivost budiž věnována nepromokavosti i dosáhne se ji při zdi cementové, z bétonu a zvonivek omítkou cementovou a asfaltovou. – Jest-li koryto vodní uloženo na dřevě nebo na železe, máme vodovod, dřevěný nebo železný a bývá i koryto dřevěné nebo železné. Dřevěné vodovod,y zřizují se obyčejně pouze o menších rozměrech; voda teče tu korytem z fošen nepromokavě spojených, jež jest podepřeno trámy dřevěnými. Větší rozměry mají železné vodovod,y, při nichž teče voda korytem železným, obyčejně plechovým, jež se nese trámy železnými. Co do trvání zůstávají vodovod,y dřevěné i železné za zděnými, ale jsou větším dílem levnější. Železné vodovod,y vyskytují se hojně při průplavech, poněvadž i při větším rozpětí (při přechodech přes cesty a řeky) hladina vody ve vodovod,ě, tedy i celá trať průplavní může ležeti níže, nežli při vodovod,ě zděném. Visutou čásť vodovod,ů dřevěných i železných třeba nepromokavě připojiti ke korytu, uloženému po obou stranách na zemi; při dřevěných není se obávati proměn v délce následkem změn teploty, a proto jest nepromokavé ucpání na koncích snazší, ale jinak má se věc při vodovod,ech železných. Podobně jako při mostech železných drží se tu jeden konec vodovod,u nepohybně, na druhém pak musí býti možno, aby se vodovod, prodlužoval a zkracoval; na ucpanou mezery, která tak povstane, užívá se vlnitého plechu měděného, jenž jest připevněn na vodovod, i na zeď koryta části nevisuté a napíná se nebo skrčuje, podle toho, zda vodovod, se zkracuje či prodlužuje; za trvalejší pokládá se vložiti na koncích ucpávku kaučukovou. Při krátkých vodovod,ech železných možno provésti i v části visuté koryto zděné souvisle, jako na železnici duchcovsko-podmokelské v Krupce (»Zprávy sp. arch. a inž. v Čechách«, 1872), tak že starost o zvláštní ucpání nenastane. -ský. Plk.

Související hesla