Vogézy

, francouzsky Vosges – pohoří ve východní Francii; nejvyšší Grand Ballon, 1 424 m n. m. Východní svahy se prudce svažují do údolí Rýna. Porosty listnatých i jehličnatých lesů, v podhůří vinice. Tvořeny zejména granity a pískovci. Turistická oblast.

Ottův slovník naučný: Vogézy

Vogesy (něm. Vogesen, Wasgau, fr. Les Vosges), pohoří na hranici francouzsko-německé, uzavírající na západní straně nížinu hornorýnskou, postupuje z jihu od »Burgundské brány« (Trouée de Belfort), která je dělí od švýc. Jury, na ssv., až přechází na již. hranici Bavor. Falce v Haardt, který někdy i k Vogesám připočítáván bývá. Z nížiny hornorýnské Vogesy vystupují jako značné horstvo sráznými úbočími, jejichž úpatí pokrývají vinice, vyšší svahy pak lesy, střídající se s lučinatými plošinami. Nad hlavní hřeben vystupují jen některé mírně zakulacené vyšší vrcholky (Belchen, Ballon), na nichž nalézáme stopy zalednění ve formě škrabův a malých horských jezírek. Západní strana svažuje se nenápadně širokými plošinami do Francie, kde souvisí nepřerušeně se srpovitými Les Monts Faucilles. Jižní čásť Voges až k vrchovisku Saary pod Dononem (1008 m) má ráz mnohem hornatější než severní, která sice ještě srázně spadá k Rýnu, ale na západě mizí ve vrchovině lotrinské. Jižní díl pne se hned nad Belfortem (350 m) do značné výšky Elsässer Belchen, Ballon d’Alsace (1250 m), jímž počíná se pohraniční hřeben. V něm zdvíhá se Reinkopf (1319 m), Hoheneck (1366 m), Tanneck (1292 m). Ale nejvyšší vrchol Veliký nebo Sulzer Belchen, Ballon de Guebwiller, 1426 m vysoký, strmí na druhém, elsaském hřbetě spolu s jinými vrcholky, méně vysokými (Kleinkopf 1332 m, Kleiner Belchen 1268, Hochfeld neboli Champ du Fé 1095 m). Od Dononu Vogesy níží se tak, že nepřesahuje nikde ani 700 m. V jižní části, jmenovitě na straně západní, převládají prahory, východní úbočí tvoří lasturový vápenec, místy i porfyr a pestrý pískovec, který na severu nabývá převahy, až úplně pokrývá rulu a žulu. Svou geologickou strukturou i všeobecným rázem Vogesy připomínají protilehlý Černý Les, což zavdalo příčinu k různým theoriím o genesi Voges. Suess a Neumayer pokládají obě pohoří za zbytky horstva, které ve středu se propadlo (hornorýnská nížina), ale na stranách zůstalo nad okolí své povýšeno. Po stránce vodopisné Vogesy mají význam podružný. Východní svah odvodňuje Ill, proudící na úpatí Voges do Rýna, na zap. vrcholí Mosela a četné její přítoky, rovněž k rýnskému poříčí příslušející. Podnebí východní strany je drsnější, více kontinentální než západní, kde však mlhy, hojnost vláhy a vysoká poloha nejsou příznivy pro pěstění vinné révy jako východní úbočí. Větší vliv měly Vogesy na kommunikaci, neboť přes hlavní trup vedou doposud umělé cesty, kdežto železniční trati, probíhající četná údolí s obou stran, nepřekročují nikde hlavního hřebene. Proto kommunikace používá belfortské proluky, kudy prochází i průplav rhônsko-rýnský, anebo Zabernského přechodu na sev. (440 m), kde proražen průplav marnsko-rýnský, sledovaný tratí Strasburk-Avricourt. O něco severněji přestupují Vogesy ještě trati Štrasburk-Mety a Hagenau-Saargemünd. Obyvatelstvo Voges mluví francouzsky a německy; jazyková hranice kryje se v jihu s politickou, až blíže Münsteru přestupuje na půdu německou a zde přes St. Kreuz zpět k Dononu. O povznesení turistické návštěvy romantických údolí vogeských pečuje Vogeský klub. Srv. průvodce Griebenova (5. vyd. Berl., 1902); Mündelova (10. vyd. Štrasb., 1903); Bleicher, Les Vosges, le sol et les habitants (Pař., 1890); Fournier a Franck, Les Vosges (1. – 5. díl, Paříž, 1899 – 1901); Mapa Voges (1:50.000, Štrasb., 1900 sl.).

Související hesla