Vojan Eduard

, český herec. Po působení v kočovných divadelních společnostech a u P. Švandy ze Semčic se 1888 – 1920 stal členem Národního divadla v Praze, kde se stal vůdčí hereckou osobností; prosazoval (zejména ve spolupráci s J. Kvapilem) metody psychologického realismu. Jeho intelektuální nadhled a mimořádná schopnost proniknout do psychologie postavy ho přivedly k objevné interpretaci velkých dramatických postav, zejména hrdinů her Shakespearových (Hamlet, Othello, Macbeth, Richard III., Shylock), Ibsenových (Stavitel Solness, John Gabriel Brockman) i Čechovových (Veršinin ve Třech sestrách, Astrov ve Višňovém sadu). V původních českých hrách ztvárnil Francka (A. a V. Mrštíkové Maryša), Jánošíka (J. Mahen), Jana Husa (A. Jirásek) aj. Svou úpornou snahou hledat odpověď na základní otázky lidské existence se zařadil k nejvýznamnějším osobnostem českého divadla.

Ottův slovník naučný: Vojan Eduard

Vojan Eduard, vynikající dramatický umělec čes. (*6. kv. 1853 v Praze). Již jako 16letý jinoch jal se hráti na scéně malostranské »Thalie« a upoutal na sebe značnou pozornost. První jeho vystoupení vůbec datuje se ze dne 4. čce 1869 v úloze Zikmunda Korybuta v »Žižkově smrtį. Záhy stal se členem různých cestujících společností; od Kramuele přešel k Pokornému, r. 1878 engažován u společnosti Pištěkovy, r. 1881 vrátil se k řediteli Pokornému, který t. r. nastoupil řízení městského divadla v Plzni. Zde byl zaměstnán vesměs v prvních rollích a stal se v tříleté tehdejší periodě miláčkem obecenstva. Mimo jiné hrál zde Tholosana, Nourvadyho, Petrucchia, Armanda, Kounice (Zkouška státníkova), Tyla, de Prunella (Cyprienna), Essexe, Ottuz Losů a četně jiných vynikajicích postav tragických i veseloherních. V Praze hrál se společností Pištěkovou v kravínské aréně v l. 1878 – 81 a 1. kv. 1884 jal se vystupovati ve Švandově aréně na Smíchově. Také u společnosti Švandovy působil v největších úlohách a jako dříve v Plzni tak i nyní v Brně (po druhé) za zimních saison se zdarem se pokoušel o nejvyšší úkoly herecké. V červnu r. 1888 byl Vojan engažován k Národnímu divadlu, kde vystoupil po prvé 1. čna t. r. v Moserově »Zlatohlávkų. Avšak stav personálu Nár. divadla byl do té míry ucelený, že dostávalo se mu pouze vedlejších rollí. Teprve rok 1891 přinesl mu jeho žhavého Mortimera, r. 1894 bouřlivého Francka (v »Maryše«), r. 1896 pravdivého Hoška (ve »Vině«), načež následoval Honza v »Princezně Pampelišce« a Marcus Antonius v »Juliu Caesarų, kterýmiž rollemi Vojan přesunul se do první řady českých hercův. Od té doby stoupal jeho význam i u Nár. divadla a léta 1900 a 1901 přinesla mu znamenité úspěchy ve »Zkušebním kandidátų, v pohádce »Byl jednou jeden král«, ve »Vládě tmy« (Nikita), ve »Flachsmannu vychovatelį (Flemming) a především v »Králi Harlekýnų titulní rolli, která jej pozvedla na vrchol jeho vyspělých uměleckých prostředků. Zde osobitost umělcova vystoupila nejmarkantnějšími tóny; ironie, úsměšek, ostrý řez bodavých střel přednesu, jednolité vytvoření celku i podrobností učinily z postavy jeden z nejcennějších výtvorů českého umění dramatického. Pak již ráz na ráz stoupala řada prvořadých kreací umělcových, až dospěla k Hamletu, Falkenštejnu, Mefistu, Boleslavu Ryšavému, Geru, Herodu, Relskému (»Karikatury«), Beneši a jiným rovnorodým výkonům. Také v některých novějších pracích veseloherních Vojan dosáhl živého úspěchu; zvláště tam, kde barva rolle zapadá do tónů satiry a karikatury, podává postavy rázovité. Vojan náleží k nejzajímavějším postavám českého divadla vůbec. JLý.

Související hesla