Vojtěch

, pražský biskup od roku 982 z rodu Slavníkovců; stoupenec clunyjského hnutí. Přítel císaře Oty III. Podporoval domácí latinské i staroslověnské písemnictví; pokládán za autora nejstarší české a polské duchovní písně Hospodine, pomiluj ny a Bogurodzica. V roce 989 odešel pro spory s pražským dvorem z Čech, 990 vstoupil do kláštera na Aventinu v Římě. V roce 992 byl vyžádán zpět do Prahy; 993 založil břevnovský klášter. 994 však Čechy definitivně opustil, neboť se nedočkal nápravy ve vztahu církve a společnosti. V roce 997 byl na misijní cestě zavražděn pohanskými Prusy. Jeho tělo vykoupil od Prusů polský panovník Boleslav I. Chrabrý a nechal pohřbít v Hnězdně. Brzy po smrti uctíván jako světec. V roce 1000 navštívil hrob sv. Vojtěcha císař Ota III.; v Hnězdně bylo zřízeno arcibiskupství a založeny kostely v Cáchách a v Římě na Aventinu zasvěcené Vojtěchovi. V roce 1039 byla podniknuta výprava českého vojska v čele s Břetislavem I. do Polska a ostatky převezeny do Prahy. Od 11. stol. uctíván v Polsku i Čechách jako světec a zemský patron.

Ottův slovník naučný: Vojtěch

Vojtěch, druhý biskup čes. (*okolo 957 – †23. dub. 997), pocházel z knížecího rodu Slavníkovců, kteří pod vrchní mocí knížat pražských drželi rozsáhlé panství na jihovýchodě Čech. Od mládí byv určen ke stavu duchovnímu, Vojtěch poslán byl r. 972 na vychování do Magdeburska, kde péčí arcibiskupa Adalberta – od něho obdržel Vojtěch na biřmování jméno Adalbert – vznikla proslulá škola. Vovým průvodcem byl tam starší druh a společník od mládí Radla. V Magdeburce Vojtěch uchvácen byl proudem tehdejšího reformního směru v církvi a osvojil si přísné mravy a vážný názor světový. Živá a vznětlivá jeho povaha přivedla jej sice ještě jednou k zalíbení na světských radovánkách, když po 9letém pobytu v Magdeburce vrátil se r. 981 do Prahy; avšak dojmy, jimiž naň působila smrť biskupa Dětmara, vrátily jej směru přísně církevnímu. Jak ani jinak nemohlo býti, zvolen byl Vojtěch r. 982 Dětmarovým nástupcem. Investitury a svěcení dostalo se mu r. 983 ve Veroně, kde tehdy císař Otto II. se zdržoval. Mladík málo více než 25letý, nadšený ideály magdeburskými, stal se duchovním správcem provincie nedávno teprve získané církvi a napolo ještě pohanské. Záhy se ukázalo, že přísné požadavky, jež Vojtěch, sám jsa přísný k sobě, kladl na podřízené duchovenstvo i ostatní lid, jsou na ten čas nesplnitelné. Vojtěch nemaje ducha praktického a diplomatické umírněnosti narážel ve svých snahách na překážky, o nichž neměl dříve ponětí. Brzy došlo k úplné roztržce mezi ním a mocí světskou; Vojtěch zoufaje nad nezdarem opustil r. 988 rozmrzen svůj úřad s úmyslem věnovati se činnosti missionářské mezi nevěřícími. Odešel nejprve do Italie k papeži, od něhož vymohl si svolení vzdáti se svého úřadu, ale potom vstoupil vlivem některých vynikajících osobností do kláštera sv. Bonifáce a Alexia v Římě. Pobyt v tichém, přísném klášteře lépe svědčil měkké povaze jeho než úřad hierarchický, avšak Čechové domáhali se prostřednictvím představeného Vojtěchova, arcibiskupa mohučského, na papeži jeho návratu. Vojtěch musil, ač nerad, poslechnouti, Čechové naopak slíbili vyhověti mu ve všech požadavcích (992). Na podporu své činnosti Vojtěch přivedl s sebou 12 benediktinů, pro něž pak kníže Boleslav II. založil klášter v Břevnově. Avšak dřívější nesnáze objevily se znovu, došlo až i k bouřlivým výstupům proti biskupovi. Vojtěch opustil r. 994 Čechy znovu, aby se uchýlil v zátiší klášterní. Arcibiskup mohučský zakročil sice opětně, avšak Vojtěch vyžádal si od papeže, aby aspoň v případě, že by Čechové sami mu vypověděli poslušnost, směl jíti hlásat evangelium mezi pohany. Rozhodnutí v té věci uspíšilo nepřátelství mezi Boleslavem II. a Slavníkovci a katastrofa Slavníkovcův na Libici (v září 995). Tím byl Vojtěchovi znemožněn návrat do vlasti, i mohl povoliti své dávné touze státi se missionářem. Za tím účelem odebral se do Polska k Boleslavovi Chrabrému a s jeho podporou vypravil se z jara 997 bez náležitých příprav se dvěma průvodci do Prus. Avšak tam hned na samém počátku zabit od pohanů někde v Sambii. Průvodcové jeho, Radim a kněz Benedikt, propuštěni do Polska. Tělo Vojtěchovo Boleslav vykoupil od Prusův a pohřbil je ve Hnězdně. Mučenická smrť získala Vojtěchovi v tehdejším světě neobyčejnou slávu i uctíván hned za svatého. Mladý blouznivý císař Otto III., s nímž Vojtěch na druhém návratu z Italie osobně se seznámil, zaputoval r. 1000 k jeho hrobu do Hnězdna. – Život Vojtěchův vypsali hned po jeho smrti vrstevníci, římský opat Jan Kanaparius a Bruno Querfurtský. Nejlepší nové dílo o Vojtěchovi jest: Voigt, Adalbert von Prag (Berl., 1898), v české literatuře Krásl a Ježek, Sv. Vojtěch, jeho klášter a jeho úcta u lidu (Pr., 1898). Hýbl.

Související hesla