Vojtěška

, tolice vojtěška, Medicago sativa dvouděložná rostlina z čeledi bobovitých. Viz též tolice.

Ottův slovník naučný: Vojtěška

Vojtěška, bot., Medicago. Vojtěška, čili tolice v polním hospodářství: Největší hospodářský význam má vojtěška, setá (Medicago sativa) čili lucinka, jež pěstuje se podobně jako jetel, s tím rozdílem, že jest vytrvalá a vydrží na poli 10 až 15 rokův. Dává píci rannou a mnohem více než jetel červený; za rok kosíme ji u nás 3 – 4krát, v teplých krajinách 5krát i vícekrát. Dosahuje výšky v jedné seči 60 až 100 cm. Jest velmi výživná, zejména v mládí, kdy jest snadno stravitelná a obsahuje hojně mladých lístků. Werner napočítal u devítilodyžného trsu 6leté vojtěšky 3303 lístky po 0.7 cm2 listové plochy, tak že celková plocha všech listů měří 2312.1 cm2. Trs ten zabíral asi 27 cm2 půdy, tak že plocha listů byla 86krát větší. Čísla ta svědčí o její produktivnosti. V 1 kg semene vojtěškového obsaženo jest 465.000 zrn, 100 zrn váží 2 g, 1 hl váži 76 – 80 kg, ke zdárnému vývoji potřebuje rostlina asi 9 – 10 cm2, na jednom hektaru půdy s úspěchem roste 10,948.400 rostlin. Semeno vyznačuje se čistotou 98% a klíčivostí 87 – 90%, tak že semeno má hodnotu 85 – 88%. Klíčivost trvá 3 – 4 roky. Na 1 ha vysejeme 20 – 35 kg semene. Seje-li se vojtěška, obecná v řádcích, volíme vzdálenost 10 až 20 cm; semena zapravujeme do hloubky 1/2 – 2 cm. Vojtěška, setá miluje teplé polohy, výslunné, proti mrazům a trvalému mokru jest choulostivá. Spokojí se s každou půdou, vyjma půdy těžké uléhavé, jílovité a lehké písčité nebo humosní. Přítomnost vápna jest nutna. Poněvadž vojtěška, ponechává se po několik roků na témže pozemku, vykazuje se jí zvláštní postup »vojtěškový« a vylučuje se z honův ostatních, tvoříc takto trati vyřazené čili excisní. Na pozemku má se ponechati pouze 6 – 8 rokův, ač vydrží i 15 let, protože později trpí plevelem a výtěžkem neuspokojuje. Jako předchozí rostlina jest nejlepší pro vojtěšku hnojená okopnina. Příprava půdy má býti důkladná, zejména prohlubování jest prospěšné, protože vojtěška, nadána jest mohutnou sítí kořenovou. Půda má býti ve staré síle, neb aspoň ku předcházející rostlině hnojená. Ze strojených hnojiv dobře působí hnojiva draselnatá, fosforečná a vápnění. V pozdějších letech hnojí se na povrch Thomasovou struskou a kainitem (na podzim). Vojtěška, vysévá se časně na jaře buď do řádků nebo na široko. Ošetřování vojtěšky jest velmi jednoduché. Pravidelné racionální hnojení, jarní vláčení, po případě válení – toť celý seznam prací. V celku počítáme, že vojtěška, na 1 ha výměry potřebuje za rok 20 – 23 dní práce potažní a 40 – 42 dní práce ruční; nejvíce práce vyžadují arciť časté sklizně. Protože vojtěška, záhy tvrdne, má se sekati před květem. Nejlépe, může-li se zkrmiti za zelena, sušením ztratí se mnoho jemných výživných lístků, tvrdé dřevnaté stonky výživností neuspokojí. Za rok vojtěška, poskytne při 3 – 4 sečích 240 – 300 q zelené píce čili 60 – 80 q sena. S 1 ha může se skliditi 4 – 8 hl semene. Z plevelů škodí vojtěšce nejvíce pýr, metlice, sveřepy, psineček, psárka, pryšce a j., které zarůstají a potlačuji vojtěšku. Z rostlin cizopasných škodí kokotice menší, Sclerotinia trifoliorum, Erysiphe Martii, Septoria medicaginis, Perenospora trifoliorum, Rhizoctonia violacea, různé rzi, na př. Uromyces striatus a j. Škůdcové z říše živočišné větších pohrom způsobí málokdy; škody hrabošův nejsou tak citelné jako u jetele. Z hmyzu škodí zrnokoz čárkovaný (Sitones lineatus), lalokonosec libečkový (Otiorhynchus ligustici). Z háďátek napadá kořeny Heterodera radicicola a H. Schachtii, lodyhy poškozuje Tylenchus devastatrix a j. Zřídka se stává, aby škůdcové a choroby způsobili větší pohromy, proto vojtěšku pokládáme za pícní rostlinu velmi stálou. Vojtěška, švédská (Medicago falcata) snáší dobře sucho, proto roste i na stráních, na půdách suchých, lehkých. V mládí dává dobrou pici, později tvrdne a dřevnatí, tak že dobytek ji nerad požírá. Poněvadž snese dobře chladno a drsné poměry podnební, pěstuje se více v krajinách severních. Pro naše poměry valného významu nemá. Na ha vyseje se 20 – 40 kg a klidí se 30 – 120 q zelené píce, nebo 20 – 40 q sena a případně 2 – 4 q semene. Vojtěška, písečná (Medicago media) č. zvrhlá vyrovná se do jisté míry vojtěšce seté, ale na lepších půdách soutěžiti s ní nemůže. Poněvadž jest skromnější v požadavcích na půdu i podnebí, vysévá se na hubenějších půdách hlinito-písčitých a písčitých se zpodinou propustnou. V lepších poměrech dá 2 – 3 seče, na písčinách jen jednu seč a pastvu. Dobře osvědčuje se ve směsi s bojínkem nebo jílkem anglickým. Na ha spotřebujeme 30 – 40 kg semene. Po ha sklidíme 30 – 60 q sena nebo 90 až 240 q zelené píce. Semene možno kliditi každoročně 250 – 450 kg (hl váží 80 kg), a protože jest dražší než vojtěšky seté, dobře se vyplácí. Vojtěška, chmelová (Med. lupulina) aneb častěji tolice dětelová zvaná přichází zhusta u nás jako plevel v obilí. Důležitost má jako pícní rostlina, která dává se do směsek polních i lučních jako dobrý podrost. Snese spásání, proto vysévá se hojně na pastviny. Jest skromná, otužilá, v půdě si nevybírá, roste všude, jen když má dostatek vápna. Samotná se nikdy nepěstuje, leda na semeno. V Anglii a vůbec tam, kde jsou jí vykázány půdy úrodnější v podnebí vlhčím, dosahuje výšky až 1/2 m. Ve směskách bývá jí 10 až 15% podle váhy semen nebo podle rozlohy plochy počítáno. Při setbě čisté béře se na ha 20 – 35 kg semene. V 1 kg jest obsaženo 610.000 semen, 100 zrn váží 1.65 g, 1 hl váži 50 – 65 kg, ke zdárnému vývoji potřebuje rostlina 7 – 8 cm2, tak že na 1 ha může růsti 12 – 13 millionů rostlin. Semeno vyznačuje se čistotou 95 – 97%, klíčivostí 76 – 80%, která trvá 2 – 3 roky. Hodnota semen činí tedy 70 – 74%. Sklidí se 15 – 30 q sena nebo 60 – 140 q zelené píce výborné hodnoty. Výnos semene je značný, neboť po ha nabudeme 5 – 10 hl semene. Sklizeň, ať na píci nebo na semeno, u všech vojtěšek musí se díti v čas a v pravou dobu. Mladé jsou pící výbornou, později tvrdnou a tím pozbývají výživnosti. Semeno zraje nerovnoměrně a při pozdní sklizni vypadává, čímž vznikají veliké ztráty. E. R. B.

Související hesla