Vokalizace

, jazykověda a) změna v samohlásku (např. u polosamohlásek); b) rozšíření o samohlásku (k – ke, ku; vz- – vze-).

Ottův slovník naučný: Vokalizace

Vokalisace, z lat., v mluvnictví změna souhláskové platnosti nějaké hlásky v samohláskovou, nebo souhlásky v samohlásku. Na př. stč. krve jednoslabičně kr-ve dvojslab., Rožmberk vyslovováno dvojslabičně i tříslab. (s vokalisovaným m), stč. u vieřě (ve víře) z v vieřě (v věrě) a p. V mluvnici č. bývá vokalisací zváno vznikáni t. zv. pohybného e (nebo u) ve spojeních předložkových nebo v tvoření slov, na př. ke křtu, ku Praze vedle k městu, k bratrovi, temný v. tma, služeb, služebný v. služba atd. Ztý.

Související hesla