Volfová Adéla

, česká herečka. Zprvu interpretka dívčích a chlapeckých, tzv. kalhotkových rolí (Prokop v Tylově Paličově dceři), později představitelka ženských lidových postav: Šumbalka (L. Stroupežnický Naši furianti), Kordula (J. K. Tyl Strakonický dudák). Patřila ke staré gardě Národního divadla. Vydala vzpomínky Svému rodišti.

Ottův slovník naučný: Volfová Adéla

Volfová Adela, čes. her. (*1846 v Jindř. Hradci). Společnost Cížkova měla r. 1864 v Jindř. Hradci takový úspěch, že se za ní do Třeboně vydali hned dva adepti herecké slávy: A. Volfová a dříve ještě V. Slukov. Volfová vystoupila r. 1865 v úloze Vojtěcha (z »Paní Marjánky«) a zůstala již věrna divadlu; vystřídala něco málo větších společností (Švandu, Kramuele) a 19. list. 1873 vystoupila po prvé v prozat. divadle jako Verunka v »Diblíku z hor« a 27. list. v úloze Filipíny (»Cesty veřej. mínění«). Byla engažována, líbila se, ale nedostávala úloh, i odešla r. 1875 zpět ke společnosti Švandově. Avšak po dvou letech vrátila se k proz. divadlu, přešla k divadlu Národnímu a vytrvala zde až do 10. ún. 1899, kdy s obecenstvem se rozloučila v jedné z nejpůsobivějších svých rollí, Řehákové ve Štolbově žertu »Mezi umělcį a ve Vojtěchu z »Paní Marjánky«. Volfová obstarávala pravidelně drobnější postavičky, ale podávala ty své služky, stařenky, vesničanky s dokonalým svérázem vlastního osobitého umění. Zvláště v posledních letech svého pobytu u divadla vytvořila řadu životných postav: Kociánovou (»Neznámá pevninæ), Sobocinu (»Martin Lubæ), Kateřinu (»Ohnivá země«), Kotalíkovou (»Dva světy«); před tím Barču v »Závětį, Černou ve »Směrech životæ a jako drastickou ukázku paní Bonivardovou (»Překvapení z rozvodų). Volfová přeložila také z ruštiny Gresserovu aktovku »Po stopě zločinų. JLý.