Vologda

, město v evropské části Ruska severně od Moskvy; 297 000 obyvatel (1995). Průmysl strojírenský, dřevozpracující, nábytkářský, papírenský, textilní (tradiční výroba výšivek). Dopravní křižovatka (hlavní železnice). Muzea, divadla. Vysoké školy. – Roku 1147 založen klášter, kolem něhož vzniklo obchodní středisko na trase z Moskvy do severního Ruska. Úpadek Vologdy po založení Petrohradu a přenesení obchodních tras na Baltské moře; rozvoj až po otevření železnice (v roce 1872).

Ottův slovník naučný: Vologda

Vologda: Vologda:, rus. új. a gubernské město nad ř. t. jm. při trati Uroč-Archangelsk. Město založené r. 1147 bylo za Ivana Hrozného důležitou stanicí obchodní, kdež nakládáno a skládáno zboží jdoucí přes Archangelsk za hranici a naopak. Po založení Petrohradu Vologda: pozbyla svého obchodního významu. Vologda: má 27.705 obyv. (1897), 49 kostelů (Sofijský sobor založen jest Ivanem Hrozným podle Uspenského soboru moskevského), 2 kláštery a katol. kapli, továrny na lihoviny, voskárny a výrobu lojových svíček. Do Archangelska (pravidelné spojení s parníkem) a Petrohradu vyváží len, plátno a lojové svíčky. Živý jarmark koná se v lednu. Filiálka Říšské banky a j. peněž. ústavy. Škol jest 18 (mezi nimi duchovní seminář, mužské a ženské gymnasium, reálka); divadlo. V domě, jejž obýval po některou dobu Petr Veliký, jest malé museum. Vedle příslušných úřadů politických, soudních atd. Vologda: jest hlavou vologodské eparchie. Gubernským městem jest Vologda: od r. 1796. Vologodská gubernie zaujímá ohromné prostranství sev. Ruska, táhnouc se od pohoří Urálu na jz. v šíři asi 1300 km. Na s. hraničí s gub. archangelskou, na sz. s oloněckou, na z. s novgorodskou, na jz. s jaroslavskou, na j. s kostromskou a vjateckou, na jv. s permskou. Pohoří Urál odděluje ji od sibiřské gub. tobolské. Jest po archangelské gub. největší evropskou gub. ruskou, měříc 402.111 km2. Povrch gub. jest pahorkatý. Urál, jenž horou Těl-Pos-Izem dosahuje v gub. volog. největší své výše (1656 m n. m.), vysílá rozsochy (parmy) dále na západ. Pahorkům při jižní hranici gubernie říká se Severní úvaly. Geologicky převládá na západě a na východě perm v různých svých vrstvách. Ve středu jsou horní vrsty jury (zejména t. zv. vrstvy volžské), na severu jsou mořské usazeniny. Nejpestřejší obraz geologický poskytuje Urál (prahory, devon, karbon). Půda na jz. je většinou hlinitopísčitá, na sv. písčitá. Minerálním bohatstvím jsou hl. slané prameny (v új. totěmském a jarenském; sůl dobývá se od starodávna); železo je na březích ř. Sysoly a jejích přítoků; v pečerském kraji nalezeny prameny nafty. Z řek nejdůležitější jest Dvina Severní s oběma svými prameny Suchonou a Vyčegdou a s pobočkami (Jugem, Luzou, Sysolou); vychodní čásť gubernie náleží k poříčí Pečory, severní části k poříčí Mezeně, menší části při jižní hranici k bassinu Volhy. Jezer jest mnoho. Nejdůležitější jest Kubenské, jež jest součásti vodního systému vévody virtemberského, kterýmžto systémem spojena jest Volha s Dvinou Severní (a tím s mořem Bílým) a bassinem moře Baltického. Mnoho bažin většinou lesy zarostlých. Podnebí jest kontinentální, drsné, zejména na sv.; průměrná roční teplota ve Vologdě jest +2.4°, v Usťsysolsku – 0.3°C. Obyvatelstva jest 1,493.200 (1905; r. 1897: 1,341.785); na 1000 mužů připadá 1096 žen; podle národnosti jest 91.4% Rusů, 8.6% Finů (Zyrjanů). Podle náboženství jest 99.89% pravoslavných, ostatek jsou katolíci, židé, protest. a muham. Hustěji zalidněn jest kraj jihozápadní (ve vologodském újezdě 32 obyv. na 1 čtv. verstě, kdežto v usťsysolském 0.7). Půda s 41.8% náleží šlechtě, s 15.7% kupcům, s 38.1% sedlákům, ostatek jest v držení měšťanův a j. Podle jakosti jest orné půdy 841.686 děsjatin (z toho zaseto 61.9%), luk a pastvin 2,147.688 děsj., lesů 31,333.383 děsj., jiné plodné půdy 142.721 děsj., neplodné 1,910.798 děsj. 90% orné půdy náleží sedlákům. Hospodářství jest namnoze trojhonné. Často získává se nová půda vyžehnutím lesa. Pěstuje se hlavně žito a oves. Chvalně znám jest »vologodský« len, jehož se mnoho přes Archangelsk vyváží za hranice. Z lesů největší čásť jest majetkem aeráru (847 hájemství s 28,524.271 děsj. půdy). Dobrá luka zavodnitelná poskytují hojnost sena a proto chov dobytka zkvétá. Podle starších dat bylo koní 244.000, skotu 550.000, ovcí 420.000, prasat 51.000. Sýráren a máselen bylo 147. Hojnost lesů poskytuje zaměstnání četným lidem, již jednak kácejí a plaví dříví, jednak zabývají se vyráběním smůly, dehtu, kalafuny a terpentinu; na sv. hojně se provozuje honba na rozmanitou zvěř. Po kustarnicku vyrábějí se krajky, kufry, věci rohové a j. Továren a závodů jest (podle starších dat) 246 s 5756 dělníky a s výrobou zboží za 3,280.000 rub.; na sýrárny a máselny připadá z toho 640.000 rub.; továrny na plátno vyrobí zboží za 530.000 rub.; papírny za 190.000 rub.; slevárny a železárny za 163.000 rub. Přes Archangelsk vyváží se lesní materiál, len, plátno, kožišiny, do ostatního Ruska sýr a máslo. Značný obchod vnitřní. Z četných jarmarků vyniká zimní ve Vologdě (obrat sk. 1/2 mill. rub.) a letní v Usťjugu (350.000 rub.). Železnice probíhají gub. vologodskou v délce 545 verst, silnic 1. třídy není, silnic 2. tř. jest 5375 verst, vodních cest splavných jen pro plti 1121, pro lodi 4652 (z toho pro parníky 2268). Škol jest 974, z nich 18 středních, 1 hospodářská a ostatní národní školy, dohromady se 42.177 žáky. (Podle dat z r. 1902 bylo škol farních 520, na nichž učilo se 17.961 žákův a 5739 žaček, a škol gramoty 436 se 7818 žáky a 2797 žačkami.) Z 1000 mužů jest gramotných 328, z 1000 žen 195. Podle dat z r. 1897 bylo gramotných lidí v gubernii 19.1%, v městech 54%. Na národní vzdělání zemstva r. 1901 vydala 475.800 rub., na zdravotnictví 626.400 rublů. V celém biskupství vologodském jest 19 muž. a 3 ženské kláštery, 957 kostelů (1900). Všech měst jest 13. Újezdů 10, a to: vologodský (má na 6038.7 km2 187.000 obyv. [1905]), velikousťjužský, velský, grjazovecký, kadnikovský, nikolský, solvyčegodský, totěmský, usťsysolský, jarenský. Do gosudarstvenné dumy volí ve vol. gub. 80 volitelů 5 poslanců. – Vologodská gub. za starodávna osídlena byla plemeny finskými; ve XII. stol. pronikli tam Novgorodci, založili města (Vologdu, Usťjug a j.) a rozšiřovali křesťanství (sv. Stěfan Permský nazývá se apoštolem Zyrjanů). Dlením doby splynulo původní obyvatelstvo s přistěhovalci. Po pádu Novgorodu vologodský kraj spojen byl s Moskvou. Značnou úlohu hrál v kraji tom rod Stroganových. Jako rozvojem Archangelska vzmohl se kraj vologodský, tak po založení Petrohradu, jenž strhl obchod archangelský z větší části na sebe, poklesla obchodně i gub. vologodská. V nové době zejména vystavěním železnic nastal zase obrat k lepšímu. Pp.

Související hesla