Volt

, značka V – odvozená jednotka soustavy SI pro elektrické napětí (elektrický potenciál, elektromotorické napětí). 1 V je napětí mezi konci vodiče, do něhož stálý proud 1 A dodává výkon 1 W. Nazván podle A. G. A. Volty.

Ottův slovník naučný: Volt

Volt jest praktická jednotka potenciálného rozdílu elektromotorické síly. Jednotka elektrom. síly definuje se v soustavě elektromagnetické ze základního zákona o indukci. Pohybuje-li se lineárný vodič délky d kolmo k silokřivkám homogenního pole magnetického, jehož intensita jest I, a to rychlostí v, jest elektrom. síla proudu ve vodiči indukovaného E dána výrazem E = I. d. v. Z tohoto výrazu plyne definice absolutní jednotky elektrom. síly, kterou lze takto vyjádřiti. Jednotka elektrom. síly vzniká ve vodiči, který v jedné sec. protíná jednu silokřivku. Rozměr této jednotky jest v soustavě (cm, g, sec.) dán podle hořejší rovnice výrazem cm –1/2 g1/2 sec.–1 . cm.cm.sec.–1 = cm3/2 g1/2 sec.–2 . Jeden volt má sto millionů takovýchto jednotek, tak že 1volt = 108 (cm3/2 g1/2 sec.–2). Jednotka tisíckráte menší sluje millivolt (= 10-3 volt), jednotka millionkráte menší nazývá se mikrovolt (= 10-6 volt = 100 absol. jedn.). V soustavě elektrostatické jest absolutní jednotka elektrost. potenciálu definována jako potenciál, který má vodivé koule poloměru 1 cm, nabitá rovnoměrně rozdělenou jednotkou elektrického množství. Tato jednotka, jejíž rozměr jest (cm1/2 g1/2 sec–1), jest 3,1010 větší, než uvedená jednotka elektromagnetická, tak že 1 volt = 1/300 (cm1/2 g1/2 sec.–1) Prakticky jest dána jednotka volt potenciálnou differencí na pólech článku Helmholtzova (při teplotě 15 – 20°), jehož uspořádání ukazuje vyobraz. č. 4651. Positivním pólem tohoto článku jest čistá rtuť, která je nalita na dno válcové trubice, jež má v zátce zastrčenou tyčinku zinkovou jako pól záporný. Nad rtutí jest něco kalomelu a nad tím jest nasycený roztok chlóridu zinečnatého. Přibližně má též Voltův článek elektromotorickou sílu jednoho voltu. nvk.

Související hesla