Vršovci

, český velmožský rod v 10. – 12. stol. Vršovci zastávali důležité úřady v českém státě a svou mocí představovali hrozbu pro Přemyslovce. Během 11. a 12. stol. nechali Přemyslovci Vršovce třikrát vyvraždit (1003, 1014, 1108).

Ottův slovník naučný: Vršovci

Vršovci, jméno mocné někdy rodiny české, jejíž dějiny jsou neutěšeným obrazem bujnosti a zpupnosti mocných poddaných a zvůle knížecí. Zdali měli svou moc z nějakého zaniklého knížecství anebo z jiných zřídel, sotva kdy bude vysvětleno. Jisto jest, že Vršovci, s Munici a rodinou Těptovou byli nejmocnější rodinou (nehledíc ke knížecímu rodu Slavníkovu). V dějinách objevují se poprvé r. 995, když manželka jednoho z Vršovcův, dopustivši se cizoložství, utekla se k biskupu Vojtěchovi a od něho (proti dosavadnímu zvyku, aby vlastním mužem byla sťata) v ochranu vzata. (Viz Palackého Děj. I. 267, Tomkovy Děj. Pr. I., 101.) Vršovci,, byvše dáni od Vojtěcha do klatby, zanevřeli odtud na rod Slavníkovcův. Majíce slabého Boleslava II. ve své moci vzali Slavníkovcům země a statky a v září r. 996 udeřili s Boleslavem Ryšavým na Libici. Vzavše ji útokem povraždili Slavníkovce hanebně. (Palacký, 268.) Za Boleslava III. Vršovci, byli tomuto věrně oddáni a nástrojem proti jeho bratřím. S tím snad souvisí pověst, která se nachází u Kosmy a Dalimila, jak Vršovci, Jaromíra na hoře Velizi jali a týrali, a pověst Dalimilova, že Kochan, starosta Vršovcův, popuzoval proti Oldřichovi. Avšak r. 1002 kníže a Vršovci, z neznámých příčin se nepohodli. Způsobili povstání, kterým kníže připraven o trůn. (Palacký, 277.) Když pak tento opět vlády se zmocnil, smířil se sice s Vršovci, na oko, ale pozvav je k sobě dal přítomné povražditi a jednoho z nich, jemuž byl dříve dal dceru, sám zabil (Palacký, 280). Ke svržení knížete Jaromíra, jak se zdá, Vršovci, přispěli a pomohli Oldřichovi na stolec. Když po jeho smrti (1037) Jaromír Břetislava, synovce svého, lidu představil a jemu veřejně radil, aby se Vršovcův vystříhal, tito se rozlítili a Jaromír návodem Kochana, jejich starosty, zavražděn. Za to prý tento potrestán ukrutnou smrtí! Od těch dob přílišná moc této rodiny míjela. Za Vratislava krále (†1092) žili Vršovci, Buz, Čéč, Dobromil a Cta. Za Břetislava II. (1092 – 1100) domohli se Mutina a Božej veliké vážnosti u knížete a výnosných úřadův, onen litoměřického, tento žateckého. Když však kníže shledal (1096), že se přátelí s Poláky, vypověděl je ze země a zabral všechno jejich jmění. Když pak Břetislav r. 1100 zavražděn, sčítána vina toho na oba Vršovce. Když nastoupil Bořivoj II., oba vrátili se do Čech a obdrželi od něho zase předešlé své úřady. Když však kníže o ně (ať spravedlivě, neb nespravedlivě) ukládal, přidali se ke Svatoplukovi, jenž se domohl trůnu (1107). Když kníže r. 1108 táhl do Uher, zůstavil Vacka a Mutinu s plnou mocí v Čechách k obraně země. Tu vytáhl vypuzený Bořivoj s Polany proti Čechům. Vacek a Mutina postavivše se proti nim v Slezsku ztratili pole a ustoupili do Čech. Vinu této nehody Vacek sváděl na Mutinu, jako by jen na oko bojoval, maje s nepřáteli zrádnou úmluvu a jsa ve srozumění se strýcem svým Nemojem, jenž stranil Bořivojovi. (Nemoj učinil r. 1102 veliké dobrodiní kostelu vyšehradskému.) Dověděv se o tom Svatopluk dal Mutinu, ve Vratislavi jej vítajícího rozsekati, a kázal všechen rod Vršovcův vyhubiti. Tak zabiti na místě Unislav a Domaslav a synové Mutinovi zajati. Někteří panoše pospíšili na Libici (tuším dědičné zboží Vršovcův) a tu Božeje a syna jeho Bořitu zavraždili. Následovalo pak hnusné vraždění (spojené bezpochyby také s odbojem – Palacký, str. 375 – 377). Na živu zůstal Jan (syn dotčeného Cty), jehož prý návodem Svatopluk zavražděn (1109). Soudíc ze jmen Unislav (Uněj) a Bořita, oblíbených potom u vladyk z Peruce a Sekerkův z Sedčic, byli tito buď po meči nebo po přeslici potomky Vršovcův. Aspoň na počátku XIV. stol. se věřilo, že páni erbu sekery pocházeli od Vršovců. Sekerkové dosáhli později i uznání toho od králův a psali se hrabata Vršovci, Nemajíce průvodův padělali nejapně list knížete Bedřicha (Paprocký o st. ryt. 17) a majestát Vladislavův 28. září 1507, což potvrzeno pravými majestáty 1. čce 1543 a 27. bř. 1666 a vloženo ve dsky zemské (553 C 25.) Viz výroč. zprávu gymnasia vysokomýtského 1882. Sčk.

Související hesla