Vůle


1. psychologie latinsky voluntas - to co vede; chtění, způsobilost člověka cílevědomě řídit svou duševní činnost a jejím prostřednictvím regulovat průběh interakce s vnějším a vnitřním prostředím; vůle je specificky lidská schopnost, související s vědomím, která se uplatňuje jako soubor rozmanitých duševních funkcí při řízení těch aktivit, pro něž člověk dosud nemá v paměti uloženu ucelenou sestavu prováděcích programů (akčních vzorců); aktivní složka “jáství; viz též ; 2. strojírenství druh vzájemného vztahu mezi dvěma funkčně vázanými součástmi, u nichž skutečný rozměr vnitřní součásti je menší než součásti vnější (viz též lícování). Vůle v kluzném ložisku je funkčně důležitá (rozdíl mezi průměrem čepu a ložiskového pouzdra); je vyplněna olejem a její velikost závisí zejména na relativní rychlosti třecích ploch, na viskozitě maziva a provozních podmínkách ložiska. Relativní ložisková vůle je charakteristickou hodnotou kluzného ložiska a je definována jako rozdíl průměrů obou funkčních ploch dělený průměrem čepu. V mechanismu je vůle zpravidla nežádoucí (je snaha ji vymezit vhodnou konstrukční úpravou, zařazením pružiny do systému a podobně).

Ottův slovník naučný: Vůle

Vůle jest žádost, k níž se pojí povědomí, že čeho žádáme, jest možno dosíci. Je-li žádost význačena tím, že se nese ke změně daného stavu, jest vůle žádost cíle i jeho dosažení jasně vědomá. Nesmí býti tudíž zaměňována se žádostí nebo přáním; přejeme a žádáme si lecčehos, ale vědouce, že dosažení předmětu jest mimo dosah možnosti, nechceme, třeba že touha trvá. Vůli míti znamená voliti mezi jedním nebo druhým, znamená rozhodnouti se. Rozhodování jest vždy usuzování. Jest pak faktum vnitřní zkušenosti, že jsem svoboden jen potud, že mohu shledávati důvody, abych nějakou myšlenku si ujasnil, tedy spíše přijal než druhou, ač konečné pronesení soudu se koná mimo vůli mou jsouc závislé na povaze shledaných konstitutivních znaků. A totéž jest s vůlí, jež pro své rozhodnutí musí míti motivy. Zde jest vůle nezbytně determinována. Říkáme-li, že jest svobodna, jest to zdaj. Volnost, která nám náleží jen potud, že můžeme pro tu neb onu věc důvody sbírati, přenáší se na rozhodnutí samo. Jen tím, že vůle jest determinována, možno ji zušlechťovati a vésti k vyšším cílům. Jednotlivé určité chtění (volitio) se opakuje, pamět zachovává jeho vývoj, a pokusy a cvik chtění to dále zdokonalují. Rozhodování podřizuje se rozumu. Vůle má svůj průběh. Prve než jsme zvolili, jest zde záměr, představa to cíle, k němuž se spěje, a podněty čili motivy, jimiž představa cíle bývá živena, t. j. v pozornosti přesně udržována a které vedou k rozhodnutí. Po rozhodnutí pak jest na nás, abychom pojatý záměr převedli v čin. Uskutečňujíce rozhodnutí, užíváme prostředků, vzhledem k nimž zamýšlený výsledek jest účelem; kdo chce zamýšlenému výsledku, musí také chtíti prostředkům. Jako může věc zevnější býti předmětem vůle, může se také chtění vztahovati i k nitru našemu (směr vůle dovnitř), abychom zde způsobili určitou úpravu mysli (vzpomínání, uklidnění, vzpamatování). – V neobyčejně komplikovaném zjevu celého vědomí rozliční psychologové vykazovali vůli různá spojení. Stará psychologie pokládala vůli za mohutnost vedle mohutnosti představovací a citové. Skutkovým projevem duše jest vůle Lotzemu, tolikéž i u Wundta týž názor nalézáme, jen že zde vůle jest uvedena v evoluční souvislost s pudovostí. Stanovisko toto u nás zaujímá filosof Fr. Krejčí. Psychologie herbartovská vysvětluje zjev vůle z associace představ, čímž ovšem padá vůle jako samostatný zjev duševní. Münsterberg klade hlavní váhu na čin a pojímá vůli jako komplikovaný pohyb reflexní. – Vůle určována bývá také jako samostatný princip metafysický a tu mínění ono, že jest vůle prvotní zálohou všeho bytí, sluje voluntarismus (volitionismus, ethelismus). Vymezování vůle tímto smyslem připouští určení její jako principu plně alogického – vůle jest slepý, neuvědomělý hyb (Schopenhauer); bývá však také spojována s uznáním individualismu a pak ukazuje se býti sebekladem a potakáním života, čímž se zjednává přechod k rozumovosti vůle (individualistický voluntarismus Hamerlingův). K lit. Külpe, Die Lehre vom Willen in d. neueren Psychologie (ve »Philosoph. Studie◁, sv. 5., Lip., 1889). Zb.

Související hesla