Výbuch

, fyzikální, jaderný nebo chemický děj vedoucí k náhlému uvolnění energie.

Ottův slovník naučný: Výbuch

Výbuch (explose) jest úkaz způsobený buď náhlým rozkladem nějaké chemické sloučeniny (chlórodusíku, třaskavého stříbra) nebo naopak náhlým sloučením dvou látek (třaskavého plynu), při čemž se vyvine veliké množství tepla, často i světla; celý výjev provázen pak jest prudkým otřesem okolí. Jindy nastati může výbuch napětím plynů nebo par, trhajících stěny, jimiž jsou uzavřeny (sopka, parní kotel, bomba, trhání skal). Při výbuchu rozkladem nebo sloučením jest vyvinuté množství tepla takové, že plynné produkty oné reakce zahřejí se na temperaturu neobyčejně vysokou (třaskavý plyn přes 2000 °C; 34.462 kolorií), tak že volumen jejich se okamžitě nesmírně zvětší. Na intensitu výbuchu má především vliv množství vybuchující látky; čím látky více» tím výbuch mocnější. Dále závisí intensita výbuchu na množství plynových zplodin a differenci, o kterou při výbuchu zvýšila se temperatura. Otřesy při výbuchu mohou se díti různými směry, což závisí na vybuchující látce samé; effekty výbuchu u některých látek lze pozorovati pouze směrem vzhůru, u jiných zase dolů a opět u jiných všemi směry. Rychlost, kterou vlny otřesu se šíří, jest největší u detonátorů (třaskavá rtuť), kde činí 2000 až 3000 m za 1 vteřinu. Moderní technika zmocnila se výbuchu do té míry, že jím chemickou energii převádí přímo v práci mechanickou, a to hlavně u různých motorů, jako jsou: plynové, benzinové, petrolejové, lihové. Výbušnost látky pak závisí na jejím složení a konstituci; reakce při tom probíhající jest exothermická. Šgr.

Související hesla