Východní otázka

, mezinárodní rozpory spojené od roku 1774 s krizí osmanské říše, zesílením rozporů mezi evropskými velmocemi na Blízkém východě a s rozvojem moderního národního hnutí v osmanské říši. První etapa východní otázky zahrnuje období od míru v Kücük Kaynarca 1774 do berlínského kongresu v roce 1878. V této etapě mělo hlavní iniciativu Rusko, jež postupně prosazovalo zásadu „rozdělování dědictví nemocného muže“ (tj. sultána). Tato koncepce bylo prosazována v rusko-tureckých válkách. Po skončení řeckého povstání (1821 – 29) se proti této zásadě postavila britská koncepce zachování územní celistvosti osmanské říše, která se výrazně projevila při likvidaci říše egyptského vládce Muhammada Aliho. Britsko-ruský antagonismus vyvrcholil v krymské válce 1853 – 56 a ve východní krizi 1875 – 78. Po berlínském kongresu v roce 1878 začala druhá etapa východní otázky, charakterizovaná iniciativou Německa na Blízkém východě. Britové opustili princip územní celistvosti osmanské říše a přistoupili k jejímu dělení okupací Kypru 1878 a Egypta 1882. Dominantním rysem východné otázky se stal britsko-německý antagonismus. Mladoturecká revoluce v roce 1908, bosenská krize 1908 – 1909, italsko-turecká válka 1911 – 1912 a balkánské války 1912 – 1913 předznamenaly vstup Turecka do 1. světové války na straně Německa. Po skončení války byla východní otázka řešena sèvreskou smlouvou v roce 1920 a posléze lausannskou konferencí 1922 – 23.

Ottův slovník naučný: Východní otázka

Východní otázka, název pro souhrn politických problémů, týkajících se hynoucí říše Turecké, zvláště evropské její části. Pro Turecko v. o. jest vlastně otázkou bytí a nebytí. Státy balkánské, Bulharsko, Černá Hora, Rumunsko, Řecko a Srbsko usilují o zničení choré říše a rozšíření vlastních svých držav na Balkáně, totéž přání chovají sousední velmoci (Rakousko, Rusko, nejnověji též Italie), avšak snahy tyto paralysovány jsou nesnadnou otázkou rozděleni říše a vzájemnou žárlivostí. Krom toho velmoci, které nemají přímých interessů na poloostrově Balkánském (hlavně Anglie), z obavy, aby jmenované státy příliš nevzrostly, pečují o zachování říše, jež jinak dávno stala by se kořistí Ruska. Srv. Turecko, dějiny, str. 897 b sl.; L. Niederle, Makedonská otázka (»Česká Revue«, 1901).

Související hesla