Výmar

, německy Weimar – město ve střední části Německa; 60 100 obyvatel (1991). Průmysl strojírenský (zemědělské stroje), polygrafický. Kulturní a vědecké centrum. Muzea (mj. J. W. Goetha, F. Liszta), divadla, knihovny, archív (1896). Vysoké školy, výzkumný ústav německé literatury. Historické památky: rezidenční zámek z roku 1803, zámky Belveder (1732) a Tiefurt, paláce a kostely. Severně od města památník v místě nacistického koncentračního tábora Buchenwald. – První zmínka 975 (Wimare), město od roku 1348. Od roku 1372 součást panství Wettinů, 1547 – 1918 středisko vévodství (od roku 1815 velkovévodství). Od konce 18. stol. významné kulturní a intelektuální centrum Německa (působiště J. W. Goetha, F. Schillera, J. S. Bacha, R. Wagnera, F. Liszta). Působila zde umělecká škola Bauhaus. Místa spojená s její činností jsou od roku 1996 součástí světového kulturního dědictví UNESCO. Rovněž klasicistní budovy a parky ve městě jsou od roku 1998 součástí světového kulturního dědictví UNESCO. V roce 1919 se ve Výmaru poprvé sešel německý parlament (viz též Výmarská republika).

Ottův slovník naučný: Výmar

Výmar (něm. Weimar), hlavní a sídelní město velkovévodství Sasko-Výmarsko-Eisenašského v sev. Durynsku, leží nad řekou Ilmou, přítokem Sály, a při hlavních tratích Halle-Frankfurt n. M. i Výmar-Gera státních drah pruských, 212 m n. m., jest východištěm místních drah Výmar-Berka-Blankenhain (25 km) a Výmar-Rastenberg (37 km), sídlem nejvyšších úřadů velkovévodství, zemského soudu, který přísluší k vrchnímu zemskému soudu jenskému, a zaujímá osm krajských soudů, soudu krajského, okresního velitelství, vyslanectví pruského, ruského a saského, konsulátu Spojených Obcí sev.-amer., pobočky Říšské banky, živnostenské komory a má (1905) 31.117 obyv. s malou výjimkou evangelických, za posádku prapor 5. durynského pěšího pluku, poštovní úřad I. třídy, telegrafní a telefonní úřad. Ze staveb zasluhují zmínky: velkovévodský sídelní zámek (Karlsburg) po požáru r. 1774 v l. 1790 – 1803 pod vrchním vedením Goetheovým velmi vkusně vystavěný a uvnitř bohatě vyzdobený, s velikým parkem, ve kterémž mimo jiné nalézá se t. zv. Templářský dům s obrovskou mramorovou sochou Goetheovou od Steinhäusera. Nedaleko zámku bohatá bibliotéka Zelený zámek s poprsími, portraity a uměleckými sbírkami, u parku městský archiv. Červený zámek r. 1574 vystavěný, sídlo státních úřadů, Žlutý zámek, knížecí dům se sálem stavovským, palác velkovévodkyň se sbírkou obrazův a mědirytin, gotická radnice, velkovévodské dvorní divadlo, nové museum se sbírkami uměleckými, které po r. 1775 usilovně shromažďovány, stálá výstava pro umění a umělecký průmysl s japanským museem Dra Riebecka, dům kancléře Brücka na trhu, ve kterém též Lukáš Cranach, Brückův tchán, od r. 1552 bydlil (tak povstalo nesprávné označeni »Cranachův dům«), dům Goethův s Goethovým museem národním a nový dům archivu Goetheho a Schillera. Schillerův dům, od r. 1847 městský majetek, obsahuje památky na Schillera; dům dvorního zahradníka chová museum Fr. Liszta, který tu na konci svého života bydlil; dům Wielandův a dům Herderův. Výmar má 2 evangelické chrámy, katolickou a pravoslavnou kapli i anglický kostel. V evangelickém chrámě městském z konce XIV. stol. jsou zajímavé pomníky výmarských knížat jakož i nádherný oltářní obraz »ukřižování Páně« od Cranacha. Na starém, nyní již nepoužívaném hřbitově pří dvorním kostele sv. Jakuba jsou hroby Musäův, Cranachův a Bodeův. Místo na kterém zprvu Schiller byl pochován, označeno je nápisem. Na novém hřbitově je hrobka knížecí; v blízkosti sarkofagu, který chová tělo Karla Augusta, leží náhrobky Goetheho a Schillera. S hrobkou knížecí spojeno je mausoleum vybudované nad hrobem velkokněžny Marie Pavlovny. Z četných pomníků buďtež vzpomenuty: umělecká, monumentální kašna z r. 1895 od Donndorfa darem rodnému městu, socha Herderova od Schallera z r. 1850, dvojsoší Goetheho a Schillera od Rietschela před dvorním divadlem, socha Wielandova od Gassera, jezdecká socha Karla Augusta od Donndorfa z r. 1875, pomník padlých vojínů r. 1870 od Härtela, mramorový pomník Cranacha staršího od Donndorfa z r. 1886, socha skladatele Hummela (1895), pomník dědičného velkovévody Karla Augusta z r. 1896, pomník Marie Seebachové z r. 1899, mramorová socha Fr. Liszta od Hahna z r. 1902. Z vědeckých ústavů má Výmar velkovévodskou knihovnu, zal. koncem XVII. stol. o 270.000 svazcích (2000 rukopisech), velkovévodský tajný hlavní a státní archiv zal. r. 1737, společný archiv saskoernestinského rodu z pol. XVI. stol., archiv Goetheho a Schillera z r. 1885, Goethovo národní museum se sbírkami básnikovými z r. 1885, městské museum zal. r. 1888 s oddělením Donndorfovým, společnost bibliofilů od r. 1899, Goethovu společnost zal. 1885 a německou společnost Shakespearovu od r. 1865, vydávající vesměs roční publikace. Školství obsahuje gymnasium, reálné gymnasium, ústav učitelský, dvě vyšší dívčí školy, školu kreslení Goethem a H. Meyerem založenou, školu stavitelskou, průmyslovou, obchodní, uměleckou, velkov. hudební školu, tři měšťanské školy s řemeslnickou pokračovací, zahradnickou, ústav pro slepé a hluchoněmé, několik nadačních domů, chorobinců, chudobincův a nemocnic. Průmysl obsahuje umělecké truhlářství a zámečnictví, tiskařství, výrobu látek, kamen, slaměných klobouků, karet hracích, koží, parketových podlah, železného zboží, desinfekčních apparátů a mlýnů. Výmar je sídlem 1. sekce durynského stavitelského družstva a 16. sekce mlynářského družstva a výmarské hospodářské společnosti. Obchod a průmysl podporují odbočky několika bank. Město má vodovody, kanalisaci, plynárnu, elektrárnu a elektrickou uliční dráhu. Před městem, zejména v parku, mnohé výtvory připomínají ještě klassickou dobu Výmaru, obzvláště letohrádek Belvedere z r. 1724 s nádherným parkem na pahorku 2 km od města, zámek Ettersberg, Tiefurt a Osmannstedt. Výmar byl založen prý již v IX. stol. a náležel od poloviny X. stol. rodné linii hrabat z Orlamünde. Ještě před vymřením tohoto rodu (1376) dostal se Výmar lantkrabatům durynským a po jich vymření Míšni. Při rozdělení Vetinského rodu r. 1485 Výmar s Durynskem dostal se linii Ernestinské a stal se r. 1547 stálou residencí vévody. Nejslavnější dobou v dějinách Výmaru byla vláda Karla Augusta, který shromáždil kolem sebe nejvíce vynikající spisovatele německé. Výmar nazýván v době té německými Athénami. Rovněž nástupcové Karla Augusta zachovali si živý smysl pro umění a vědy. Srv. Schöll, Weimar's Merkwürdigkeiten einst und jetzt (Výmar, 1847); Stahr, W. und Jena (Oldenburk, 1352, 2 sv.); Springer, Weimar's klassische Stätten (Berlín, 1868); Ruland, Die Schätze des Goethe-Nationalmuseums in Weimar (Výmar a Lip., 1887); Francke, W. und Umgebung (2. vyd. Výmar,1891); Woerl's Reisebücher, Weimar. – Výmarský správní okres velkovévodství SaskoVýmarského má na 971,63 km2 (1900) 101.274 obyv., 14.907 obydlených domů ve 157 ob. cích a skládá se z obvodů pěti krajských soudův.

Související hesla