Výstava

, uspořádání hmotných objektů určitého tematického zaměření v ohraničeném prostoru (v sále, budově, parku) s cílem seznámit s nimi širší okruh lidí. Světové výstavy seznamují s výsledky hospodářského, vědeckého, technického a kulturního vývoje lidstva; první Světová výstava se konala v roce 1851 v Londýně, proslulá byla Světová výstava v Paříži v roce 1889 (postavení Eiffelovy věže). Zatím poslední Světová výstava byla uspořádána 1992 v Seville.

Ottův slovník naučný: Výstava

Výstava, exposice (angl. exhibition, fr. exposition, it. esposizione, rus. vystavka) jest soustavné uspořádání předmětů téhož neb několika oborů, nejobyčejněji oborů průmyslových, hospodářských neb uměleckých z okrsku menšího neb většího, buď tedy některého kraje nebo celé země, několika zemí nebo všech zemí kulturních, a to za účelem podívané tak, aby byl podán co možná úplný obraz výkonnosti a schopnosti v oboru tom některého kraje neb země, a aby veřejnou soutěží vývoj průmyslu, hospodářství, umění atd. se zvýšil. Podle toho rozeznáváme tedy výstavy průmyslové, umělecké, neb obé dohromady, pak umělecko-průmyslové, hospodářské neb jen některého odvětví průmyslového (výstavy nábytku, strojů, automobilů, výstavy knihařské a j.), uměleckého (výstavy malířské, výstavy skulptur, výstavy divadelní a j. v. níže Výstavy umělecké), hospodářského v nejširším slova smysle (lesnické, zahradnické, kuchařské, výstavy dobytka, drůbeže, a j.) neb jiného (školní, hygienické, lékárnické, národopisné, sportovní a j.), dokonce i výstavy zvláštností, jako pohlednic a t. p.; výstavy občasné a stálé, při nichž vystavené předměty občas se vyměňují za nové a které pak nabývají rázu museí; výstavy vystrojené z prostředků soukromých nebo pořádané orgány veřejnými, obcí, zemí neb státem; výstavy týkající se výrobků buď jen obce nebo kraje, země atd., tedy výstavay městské, okresní, krajinské, zemské, nebo dokonce světové. jichž účastnívají se buď všecky státy kulturní nebo valná jich většina. Výstavy zahrnující všecky obory, jež vystavovati mohou, slovou všeobecné; ty, které obmezují se na výstavní předměty (jednoho neb několika oborů) jednoho a téhož národa, slovou národní, proti mezinárodním, které připouštějí účast všech národův (v příslušném oboru) výstavy menšího rozsahu i obsahu a také časově obmezené slovou výstavkami. Výstavy rozměrů větších a největších pořádávají se nejobyčejněji na oslavu nějaké významné události politické nebo kulturní. Nověji rozšiřují se výstavy potud, že ukazují se na nich nejen hotové výrobky ku prohlédnutí, ale namnoze také se znázorňuje způsob a postup jejich výroby v různých stadiích jejich zpracování, a stroje demonstrují se při práci samé. Také snaží se moderní výstavy světové vhodným seskupením předmětů podati jak přehled celkové výroby příslušných oborů, tak i zároveň přehled výkonnosti těch kterých zemí za účelem vzájemného srovnávání. K tomu druží se t. zv. výstavy retrospektivní, předvádějící rozvoj některého oboru průmyslového neb uměleckého postupem historickým, za delší nebo kratší dobu právě uplynulou; liší se však od museí, která jsouce sbírkami stálými vystavují předměty umělecké a vědecké všeho druhu. Výstavy periodické v obdobích kratších nebo delších mají podávati obrazy postupného rozvoje činnosti za uplynulé období. Po stránce hmotné nejsou výstavy nic jiného než více méně vydatným prostředkem reklamy v dobrém toho slova smysle, družíce se k modernímu vývoji inserce i výkladních skříni. Ve smysle mravním slouží především jakožto pobídka k delší činnosti a k dalšímu rozvoji průmyslu, umění, hospodářství a j. a ke vzděláni odbornému i všeobecnému. Výstavy poučuji o potřebách trhu a vládnoucích směrech v příslušném oboru, tvoří vkus a tříbí úsudek možnosti důkladného a všestraného přirovnávání, prostředkují ve všech oborech práce mezinárodní výměnu, oceňují práci způsobem důstojným dosahujíce tím zvýšeni sebedůvěry v kruzích uměleckých, průmyslových a jiných, kdežto kruhům přímo nezúčastněným poskytují poučení ve všech oborech působení, a vůbec pak odstraňuji předsudky ať pro domácí výrobu nebo proti ní. Na druhé straně ovšem nelze neuznati, že výstavy vyžadují často nepoměrného nákladu, mnoho času i námahy, že ruší klidný postup obchodního života a podněcuji falešnou ctižádost svými cenami, jež nebývají udělovány vždy co nejspravedlivěji. Přes to však zvláště technický rozvoj průmyslu děkuje výstavám za svůj rychlý vzmach a mnohá jeho odvětví jen výstavami vznikla neb jimi stala se přístupnými širšímu obecenstvu. První výstava průmyslová vůbec konána r. 1756 a 1757 přičiněním Society for the promotion of arts, manufactures and commerce v Londýně, kdežto na kontinentě náleží v této příčině prvenství Praze, kde uspořádána r. 1791 výstava v letním refektáři býv. gener. seminaria, nynějšího alumnátu v Klementině, na oslavu korunovace krále Leopolda II.; tehda jmenovali výstavu tu pouze sbírkou tovarů (Waarenkabinet). Další podnět k výstavám vyšel z Francie, kde r. 1798 byla první výstava na poli Martově; ale pro poměry tenkrát ještě neustálené byla obeslána toliko od 110 vystavovatelů z Paříže a okolí a nenašla valného ohlasu. Až za skvělých dob Napoleonových v l. 1801, 1802 a 1806 výstavy podobné konány znova. Války potom zatlačily je do pozadí, ale již zase r. 1819 konána výstava v Paříži a účastnilo se jí 1662 vystavovatelů. Potom opakovaly se výstavy pařížské téměř každého čtvrtého a od r. 1834 každého pátého roku, zůstávajíce však stále národními, francouzskými. Po příkladě Francie pořádány pak výstavy průmyslové zemské v Bavorsku (v Mnichově 1818), v Sasku (v Drážďanech 1824) v Prusku (v Berlíně 1827), v Rakousku (ve Vídni 1835, 1839; o výstavách v Čechách viž níže). První všeobecná výstava německá byla r. 1842 v Mohuči příčiněním něm. celního spolku (75.000 návštěvníků), pak r. 1844 v Berlíně (Rakousko zúčastněno 60 vystavovateli). R. 1845 byla výstava ve Vídni, již obeslalo asi 2000 průmyslníků. Třetí výstavu německou obeslalo 1400 vystavovatelů. Zatím byly výstavy i jinde, jako v Polsku (1819), v Rusku (po prvé v Moskvě 1825), ve Španělsku (v Madridě 1841), kdežto v Anglii, ač odtamtud popud vyšel, teprve r. 1843 Anticornlawligue uspořádala první průmyslovou výstavu v Manchestru; po ní následovaly exposice v Londýně r. 1845, 1847 a 1849. V Anglii vznikla také myšlenka (prince Alberta) první výstavy světové a konána skutečně první výstava toho druhu v Londýně r. 1851; k účelu tomu byl zbudován proslulý Křišťálový palác. Vystavovatelů bylo tehda 17.062, z nichž 731 bylo z Rakouska, 1387 z Anglie a jejích kolonií, 1710 z Francíe, 1270 z Německa, 499 ze Sev. i Ameriky. Mimo to byly tu zastoupeny i berberské státy africké, Egypt, Mexiko, Haiti, N. Granada, Brazilie, Chili a ostr. Tahiti. Cen bylo podáno 2918 a 170 prvních cen (council medals) za důležité vynálezy a opravy. Výlohy výstavy té činily 339.334 lib. st., kdežto příjmy 512.632 lib. st., tak že bylo 173.298 lib. st. čistého výtěžku. Návštěvníků bylo celkem přes 6 millionů. Brzo potom r. 1853 – 54 následovala méně významná světová výstava v New Yorce, obeslaná asi od 7000 průmyslníků (z Rakouska 100). – Čtvrtá německá výstava pro průmysl a živnosti byla r. 1854 v Mnichově (od 15. čce do 15. říj.) a zbudován pro ni veliký palác; ze 6588 vystavovatelů bylo 1477 z Rakouska. – Na světové výstavě v Paříži r. 1855 (15. květ. – 15. list.) bylo vystavovatelů již 21.779, z nichž 1298 z Rakouska. Zvláštní palác výstavní na polích Elysejských zaujímal 88.000 m2 a bylo tu vedle průmyslu zastoupeno i umění, vše rozděleno na 30 tříd. Po té následovala r. 1862 všenárodní výstava průmyslová i umělecká v Londýně; ze 24.864 vystavovatelů bylo Angličanů 7189, z Rakouska 1410. Palác výstavní byl v lond. předměstí Kensingtonu, pak zvláštní zděný pro výrobky umělecké. Novinkou tehda bylo pro malířství a sochařství výstava umění těch za posledních 100 let, tedy výstava retrospektivní, jíž měl býti osvětlen pokrok a nynější stav moderního umění. Při mezinárodní výstavě v Paříži r. 1867 (od 1. dub. do 1. říj.) v paláci na poli Martově bylo po prvé učiněno opatření, aby znázorněn byl vývoj fysického i mravního postavení lidu předvedením methody vyučovací, bytů, domácího nářadí, všelikých přístrojův atd. Novinkou byla také praktická výroba některých tovarů na místě samém, pak kulturně-historické oddělení, dějiny práce. Deset skupin bylo tu rozděleno na 95 tříd, vystavovatelů bylo ze 32 států 42.217, z nichž měla Francie a její kolonie 11.645, Anglie s koloniemi 3609, Rakousko 3572, Německo 3388; návštěvníků bylo přes 15 mill. Téhož r. 1867 konána i národopisná výstava v Moskvě známá v polit. dějinách českých. Při páté výstavě světové ve Vídni r. 1873 bylo již 26 skupin místo 10 pařížských, a bylo tu zejména použito k vystavovaní předmětův uměleckých a umělecko-průmyslových i starších z majetku přátel umění a sběratelů, tak aby i poklady sbírek soukromých byly učiněny přístupnými veřejností; vedle toho znázorněny byly dějiny vynálezů sestavením strojův a apparátů všech dob, dějiny průmyslu pak výstavou předmětů stejnorodých, avšak z různých dob pocházejících; posléze zužitkováni odpadků vysvětlenou výstavou jich a vedle toho výstavou předmětů z nich vyrobených. Vystavovatelů byla 39.500, z nich 12.208 z Rakouska, 7524 z Německa, 3564 z Francie a kolonií, 1216 z Anglie a kolonii. Vedle toho bylo výstava poprvé spojena s různými kongressy, jako národohospodářským, lékařským, umělecko-vědeckým, meteorologickým a jinými; posléze koncem výstavy konány přednášky o vynikajících odvětvích výstavy. Výstava ve Filadelfii r. 1876 konaná na oslavu 100letého trvání nezávislých Spoj. Obcí severoamer. (Centennial Exhibition), ač měla býti mezinárodní, měla přece ráz převážně americký přes to, že ze 14.416 vystavovatelů připadlo na Ameriku Sev. jen 3475 (na Anglii 2360, Turecko 1606, Španělsko 1007, Francii 721, Německo 669, Portugalsko 560, Rusko 402, Rakousko 347 atd.). Zvláštního a vynikajícího místa dostalo se tehda strojnictví a strojovna sama zabírala čtvrtinu celého výstaviště. – Při výstavě v Paříži r. 1878, již navštívilo přes 16 mill. osob, byla novinkou ulice, v níž znázorněny byly stavební slohy všech národů na výstavě zúčastněných, pak »galerie práce«. Výstava měla sice 20 mill. schodku, ale za to nepřímé daně stouply na 70 mill. fr. Z kongressů tehda vynikly mezinárodní poštovní, mincovní a statistický. Potom pořádány výstavy takřka na všech stranách, všeobecné i mezinárodni, s úspěchem větším nebo menším, jako r. 1879 – 80 v Sydnei, 1880 – 81 v Melbourneu, 1882 v Moskvě, 1833 v Amsterdamě, 1884 v Nizze a v Kalkuttě, 1885 v New Orleansu. Z mezinárodních výstav speciálních té doby vynikají rybářská v Berlíně (1880), obeslaná i Čínou a Japanskem, a podobná v Londýně (1883). Také r. 1883 byla velkolepá mezinárodní výstavhistorická, spojená s výstavou výrobků skleněných a hliněných v Madridě, před tím r. 1882 výstava výroby vín a likerů v Bordeaux, r. 1885 v Kralovci výstava techniky řemeslné a maloprůmyslnických strojů. R. 1888 pořádaly Nový Jižní Wales a Victoria na oslavu sté ročnice svého založení výstavu světovou, načež následovala r. 1889 světová výstava v Paříži na oslavu revoluce r. 1789, vynikající na jedné straně okázalou neúčastí Německa, na druhé zase rozsáhlým zastoupením národů zafrických a asijských kolonií francouzských. Návštěvníků bylo přes 25 mill. a výstava skončila se přebytkem 3 mill. fr. Zaujímala plochy 70 ha rozkládajíc se hlavně na poli Martově s Trocadérem jakožto hlavními výstavišti, pak na Esplanadě Invalidův a po obou březích Seiny. Z kongressů nejdůležitější byl geografický. – Následující světová výstava, ač menších rozměrů, byla r. 1888 v Barceloně. – Všecky dosavadní však převýšila World's Columbian Exhibition r. 1893 v Chicagu (1. kv. – 31. říj.) jak rozsahem tak obsahem. Výstaviště při břehu jez. Michiganského měřilo 288,6 ha a obsahovalo 21 velikých, většinou nádherných budov, zřízených nákladem asi 18 mill. doll. Příjmy činily 28,151.165 doll. a přebytek 1,862.483 doll.; návštěvníků bylo 21,463.256 osob. Následující výstavy proti této i předchozí pařížské byly vesměs rázu menšího. Mimo to však byly četné výstavy národní a lokální. Tak r. 1894 byla v Alexandrii výstava umělecká a průmyslová. Santiago de Chile uspořádalo v zimě 1894 – 95 výstavu domácího hornictví a hutnictví, a t. r. byly výstavy ve Lvově, v Erfurtě, v Nižním Novgorodě (dosavad největší v Rusku), pak t. zv. světová v Madridě, mezinárodní v Benátkách a mezinárodní pro chudinství ve Vídni a v Dráždanech. R. 1895 vynikla mezinárodni hygienická výstava v Paříži a r. 1896 průmyslová v Berlíně (navštěvníků 7 mill., ale skončila značným deficitem). Touž dobou byla bavorská zemská průmyslová výstava v Norimberce a t. zv. milleniová výstava v Budapešti o dvou odděleních, historickém a novodobém. Menší výstavy r. 1896 byly: průmyslová ve Štrasburce, severoněmecká obchodní a průmyslová v Lubeku (zúčastněny i Skandinavie, Dánsko, Finsko a balt. provincie ruské), severoněm. průmyslová v Královci, mezinárodní pro tělesnou výchovu, hygienu a sport v Inšpruce, všeob. zahradnická v Hamburce, švýcarská zemská v Genevě, mezinár. knižní v Paříži; mimo Evropu v Atlantě (v Georgii), Mexiku, Montrealu. Z přečetných menších pozdějších vynikla umělecko-průmyslová ve Štokholmě (1897) a mezinár. v Brusselu, mezinár. rybářská výstava v Berlíně (1898), všeobec. ital. průmyslová v Turině s oddělením pro elektřinu (1898). Zatím konány všude přípravy k nové velkolepé světové výstavě v Paříži r. 1900, která po chicažské byla největší ze světových. Výstaviště, skoro v týchž místech jako r. 1889, zaujímalo sice jen 108 ha, ale místa toho bylo využito nejvyšší měrou. Při tom výstava vynikala přehledností, ač neměla podobné attrakce jako minulá ve věži Eiffelově. Návštěvníků měla nebývalý posud počet 52 mill.; přes to skončila se schodkem 2 mill. fr. Po této výstavě nastala přirozeně stagnace až po velkou světovou výstavu v St. Louis v Americe r. 1904 (Louisiana Purchasse Exposition na oslavu koupě Louisiany Spoj. Obcemi), jejíž rozloha byla více než třikráte větší pařížské z r. 1900, 470 ha. Stála přes 250 mill. korun. Po té zasluhují zmínky výstava v Lutichu (1905) a v Miláně (1906), nehledě ku přečetným výstavám drobnějším, zvl. v Německu, pak námořní výstava v Jamestownu ve Spoj. Obcích sev.-amer. r. 1907. Výstavy české. První výstava česká r. 1791 zůstala zjevem na dlouhou dobu osamělým, po 37 let zůstávajíc v Čechách jedinou. Byl to následek obecného úpadku toho období. Teprve když zemské vlády se ujal hrabě Karel Chotek, byla pořádána v Praze druhá česká výstava průmyslová r. 1828, zároveň druhá v Rakousku vůbec (po té následovaly v Rakousku linecká r. 1833, první vídeňská r. 1835 a první vnitrorakouská r. 1838 v Celovci), umístěná v redutních sálech býv, Vusínovského domu na Starém městě pražském a obeslaná 220 vystavovateli a 1464 předměty. Ač byla neveliká, úspěch její přece byl takový, že hned rok potom r. 1829 pořádána třetí zemská výstava průmyslová se 257 vystavovateli a 2198 předměty. Tenkráte po prvé sbor znalců obšírným posudkem výstavy a jednotlivých předmětů kriticky objasnil stav, vlastnosti, přednosti a vady české výroby průmyslové. Čtvrtá výstava průmyslová pořádána r. 1831; pro choleru tehda řádící bylo vystavovatelů toliko 168 a výstavních čísel 1934. Z výstavního výboru vznikla »Jednota pro povzbuzení průmyslu v Čechách«. Ku přáni krále Františka I. uspořádána r. 1833 pátá výstava průmyslová, ve španělském a německém sále král. paláce hradčanského (247 vystavovatelů a přes 5000 čísel). Šestá a na dlouhý čas poslední zemská výstava průmyslová uspořádána r. 1836 (druhá a poslední výstava korunovační), spojená se slavností nastolení čes. krále Ferdinanda V. (251 vystavovatelů a 60.000 předmětů pod 4046 čísly). Souběžně konána jiná korunovační výstava na Moravě jsouc zároveň druhou moravko-slezskou (18. – 24. srp. 1836). Zatím pořádány r. 1835, 1839 a 1845 »říšské« výstavy ve Vídni, jimž české zájmy musily se podřizovati. Sedmá průmyslová výstava připravovaná na r. 1854 zmařena úsilím vlády obeslati současnou výstavu mnichovskou, tak že došlo. na ni až r. 1872 (265 vystavovatelů z celých Čech a 3484 číslovaných předmětů). Úspěch její byl pro blízkost světové výstavy vídeňské nevalný. Za to od let šedesátých pořádáno v Čechách množství menších výstav místních, krajinských a odborných, jichž přehled (od r. 1841) jest tento: v Liberci průmyslová r. 1841, v Praze řemeslnická 1850; t. průmyslová 1862 (předmětů z výstavy londýnské, základ průmyslového musea Náprstkova); v Táboře průmyslová a školní 1864; v Plzni 1869; v Chebu 1871; v Jablonci 1872; v Ústí n. L. 1874; v Hoře Kutné, v Jičíně, v Kolíně, v Čes Lípě, ve Slaném, v Teplicích 1875; v Praze 1876 (Řemesl. beseda) a v Liberci 1876; v Litoměřicích 1877; v Čáslavi a v Plzni 1878; v Litoměřicích, v Poděbradech a v Teplicích 1879; v Ústí n. L. 1880; v Budějovicích a v Chebu 1881; v Doupově, v Karl. Varech a v Plzni 1882; v Jindř. Hradci, v Chrudimi, Soběslavi, Strakonicích, Sušici, ve Vodňanech 1883, v Roudnici, v Teplicích 1884; v Praze (pošumav. něm. spolku) a v Kadani 1885; v Praze (Nár. pošum. jednoty), tamže (něm. živnost. spolku), v Duchcově, v Táboře 1886; v Žatci 1887; v Praze, v Ústí n. O. 1888; v Plzni (dělnická), v Poděbradech, v Praze (stálá řemeslnická) 1890. Vedle toho od r. 1875 do r. 1890 byla celá řada výstav odborných, jako sklářská a keramická, knihařská a zlatnická, obuvnická, řezbářská, chrámových potřeb (výstavy paramentů bývají co rok v květnu na Hradčanech a v Křesť. akademii), fotografická, truhlářská, hostinská, kadeřnická, lakýrnická, pivovarská, perleťářská, kožišnická a j. Pak výstavy technické (první r. 1844, čílala 411 předm.) čestně družily se k ostatním, nehledě ani k některým drobným výstavám toho druhu, jako výstavám různých plánův a návrhův a výstavám školským. Eminentní důležitost zemědělské výroby jakožto nejstaršího a nejspolehlivějšího, poněvadž stálého základu veškerého národního blahobytu, docházela dosti dlouho v českém výstavnictví přiměřeného výrazu. Původcem výstav hospodářských jest Josef Malabaille hr. Canal, v l. 1792 – 1825 předseda »Vlastenskohospodářské společnostį, který vystavil ve své, do r. 1872 k výstavám hospodářských užívané a nyní zrušené (Kanálské) zahradě r. 1808 řezačku na řípu, r. 1807 šrotovník a r. 1820 sbírku ovoce. To byly asi zárodky první zemské výstavy hospodářské r. 1832, opakované r. 1834, načež v letech následujících pořádány výstavy takové pravidelně v Praze. Od r. 1848 účastnilo se výstav těch také rolnictvo. V l. 1851 – 52 byly další zemské výstavy hospodářské, pak r. 1854, a zvláště zdařilá r. 1856 (po prvé v Král. Oboře). R. 1864 po návrhu hraběte Jindřicha Clam-Martinice sneseno pořádati dosavadní pravidelné výstavy jakožto výstavní trhy hospodářské, na základě kteréhož programmu uspořádána poprvé výstava r. 1867, následující pak s takovým zdarem, že dosavadní místo v Kanálce již nestačilo a r. 1874 konána výstava, uspořádaná Zemědělskou radou, opět v Král. Oboře. Každoroční tyto výstavy (v květnu) vyvrcholily r. 1883 ve druhou zemskou výstavu hospodářskou, obeslanou více než 600 vystavovateli se 4000 předměty, do té doby nejrozsáhlejší a nejúplnější hospodářskou výstavu v Čechách. – K výstavaám těmto družily se přečetné výstavy krajinské, převahou hospodářské, ač také výrobky průmyslové, řemeslné a jiné bývaly připuštěny. – Parallelně s rozvojem obecných výstav hospodářských kráčel vždy vývoj odborných výstav hospodářských v širším slova smysle, jako výstav ovocných (první r. 1835) a zahradnických (zprvu ve Valdšteinském paláci a v paláci Ledeburském, potom na ostr. Žofínském a ve Spolkové zahradě), hedvábnických (1865 a 1867), výstav ptáků, drůbeže a dom. zvířat (od r. 1879) a j. Specialisování, péče a čilejší pokrok v nejrůznějších a zpřízněných odvětvích zemědělství jeví se i ve výstavách včelařských, lesnických; mlékařských, chmelařských a přerůzných jiných, jak v Praze tak na venkově. Epochální ve výstavnictví českém byla »Všeobecná zemská výstava v Praze r. 1891 na oslavu jubilea první průmyslové výstavy r. 1791 v Praze«, jíž měli se zúčastniti Češi i Němci; tito však později z výboru výstavního vystoupili, z příčin národnostních, tak že výstava stala se výstavou ryze českou, ač oba jazyky byly rovnoprávné. Byla umístěna na počátku Král. Obory ve zvláštních, k tomu cíli zřízených budovách, z nichž hlavní zůstaly podnes. Otevřena byla 15. kv. a uzavřena 18. říj. Její správu vykonával gener. komitét, skládající se ze zástupců Zemědělské rady, obch. a živnostenských komor, odborných korporací a jednotl. průmyslových odvětví. Vystavené předněty dělily se ve 27 skupin a jako zvl. oddíl spojena s výstavou jubilejní mezinárodní výstava vynálezův a patentův. Cen bylo uděleno celkem 6348. Z konečných účtů výstavních vyjímáme: rozpočet původní výstavy byl 1,132.000 zl., skutečně však vydáno 1,606.522,11 zl., z čehož na stavby připadalo 707.273 zl.; zákl. fond výstavní činil 350.000 zl., výnos loterie 120.000 zl., vstupné 727.437,51 zl., poplatky z místa 214.596,43 zl. atd. Zbývajících 8 budov výstavních bylo r. 1892 odevzdáno zem. výboru do vlastnictví země. Návštěva výstavní dostoupila výše 2,432.356 osob, tak že denní průměr činil 15.592 návštěvníků. Počet vystavovatelů byl 8772, z nichž 5969 účastníků výstavy stálé, 2563 úč. výstav občasných, 240 úč. výstavy retrospektivní. Z oborů zemědělství bylo 3470 vystavovatelů. Protektorem výstavy byl J. V. císař a král Frantisek Josef I., který výstavu navštívil v září; předsedou širšího výboru výstavního byl Karel kníže Schwarzenberg, předsedou výkonného výboru Karel Max hrabě Zedvitz, předsedou gen. komitétu Karel hr. Kinský. O celé výstavě vydána pak zvl. důkladná i nádherně vypravená zpráva kommissí správní, jejímž předsedou byl Jan Otto, pod tit. »Sto let práce« (Praha, 1893). – Výstava setkala se s nebývalým nadšením všeho českého lidu, který pořádal velmi četné návštěvy hromadné a vypravoval do Prahy zvláštní výstavní vlaky. Neobyčejný tento úspěch měl ihned v zápětí pořádání menších výstav krajinských (na př. v Kr. Hradci 1894), nehledě k výstavě druhu tak zvláštního, jako byla Holubova přírodovědecká a národopisná r. 1892, ale ze jména uspíšil pořádání výstavy národopisné r. 1895, jejíž počátky dlužno hledati v době daleko předchozí, ačkoli myšlenka k ní (F. A. Šuberta) vznikla za výstavy r. 1891. První výstava lidových krojů českomoravských uspořádána byla r. 1879 na Střeleckém ostrově v Praze, r. 1885 byla výstava výšivek moravských ve dvoraně Besedního domu olomouckého. Od té doby jak v Čechách tak na Moravě studium a sbírání památek lidových dostalo se do čilého proudu, výstava následovala výstavu, při čemž Moravě přísluší zásluha, že se tam programm výstavek neustále rozšiřoval a připravoval tak v praxi programm výstavy národopisné. První taková výstavka byla v Kojetíně r. 1892, v Čechách přišly do proudu výstavky místní, okresní a obvodové r. 1893 a 1894 a ještě r. 1895 bylo jich několik. Celkem národopisných výstavek krajinských bylo v Čechách 118, na Moravě 54, ve Slezsku 2, ve Vídni 1., úhrnem tedy 175. Ruch výstavkový a ruch pro obeslání národopisné výstavy českoslovanské vůbec byl v národě českém tak originální a charakteristický, že u žádného jiného národa nic podobného jemu po bok postaviti se nemůže. Národopisná výstava otevřena byla 15. kv. a trvala do 23. říj., navštívilo ji 2,065.278 platících osob a vydání její činila 874.839,40 zl., kdežto přebytek vykazoval 15.545,51 zl. Protektorem výstavy byl Č. Gregor, starosta král. hl. m. Prahy, předsedou JUDr. hrabě Vladimír Lažanský. Krásným výsledkem výstavy bylo založeni Národopisné společnosti českoslovanské a Národopisného Musea českoslovanského. Z čelnějších výstav pozdějších uvádíme toliko mezinárodní lékárnickou v Praze 1896, výstavu architektův a inženýrů r. 1898, výstavu dělnickou r. 1902, výstavu truhlářů r. 1905, výstavu zahradnickou r. 1906, pak každoroční svatojanské výstavy hospodářské, z venkovských výstavu v Táboře r. 1903, v Kutné Hoře, v Pardubicích. 1904 a t. r. v Hořicích, na Zbraslavi r. 1906, výstavu Husovu v Táboře r. 1906 a mn. j. Na rok 1908 chystá se veliká výstava průmyslová v Praze, na oslavu 60letého jubilea panování J. V. císaře a krále českého Františka Josefa I. – Sluší uvésti, že Čechy jakožto zvláštní sekce zúčastnily se také rakouské výstavy v Londýně r. 1906. Zvláštní místo mezi výstavami zaujímají výstavy umělecké děl umění výtvarných a grafických, zvl. však plastických, malířských, kreseb a uměn reprodukčních, majíce nověji po boku i umělecký průmysl; účelem jejich jest nejen obeznámiti širší obecenstvo s výtvory umělců, povzbuditi uměleckou produkci atd., ale také zprostředkovati prodej uměl. děl, kterýžto účel obchodní zhusta nabývá vrchu (výstavy vánoční). První výstavu uměleckou pořádala r. 1673 École des beaux arts v Paříži, později vyvinuly se výstavy umělecké pod vedením uměleckých akademií a škol, které z největší části pořádávají pravidelné výstavy svých příslušníkův a žáků, ne-li také jiných Proti nim v době novější vznikly výstavy uměleckých družstev, často s úmyslem potlačiti vliv uměleckých akademii a škol a emancipovati umělce mladší od starších. V Paříži vznikly v XIX. stol. světoznámé pravidelné výstavy pod vedením uměl. akademií a pod názvem »Salo◁, jehož pořádáni převzala Société des Artistes français, od níž se však odštěpila r. 1890 Société nationale des beaux-arts pořádající své výstavy zvlášť. V Londýně vedle Royal Academy pořádala roční výstavy v l. 1877 – 87 Grosvenor Gallery, od r. 1888 pak New Gallery, v New Yorce vedle New York Academy Exhibition od r. 1877 American Art Association. V Berlíně uměl. akademie pořádá od r. 1786 každý druhý rok výstavu uměleckou, v l. 1876 – 84 co rok, kdežto od r. 1886 výstavy její mají ráz mezinárodní; od r. 1893 pořádají velké uměl. výstavy společné akademie a Verein Berliner Künstler. V Mnichově od r. 1893 vedle Münchener Jahresausstellung pořádá mezinár. výstavu uměl. spolek výtvarných umělců Verein bildender Künstler Secession. Zvlášť důležity a významny byly veliká historická uměl. výstava r. 1858 a mezinár. výstavy umělecké r. 1869, 1879 a 1883 v Mnichově, mezinárodní ve Vídni r. 1882, umělecká a umělecko-průmyslová v Mnichově r. 1876, historická v Manchestru r. 1860. Mezinárodní výstavy umělecké bývají téměř zpravidla spojovány s výstavami světovými. Veliká uměl. internacionální výstava byla v Římě r. 1906. Vznik českých výstav uměleckých byl znenáhlý, a také české výstavy toho druhu vyšly ze školských výstav pražské akademie malíř., založené r. 1800 Společností vlastenských přátel umění, jež r. 1839 pořádala v kreslírně akademie malíř. v Klementinu první řádnou výstavu uměleckou. Po té Krasoumná jednota ujala se pořádání výstav, jež bývaly umístěny v paláci kníž. Colloreda, pak v paláci Clam. Gallasově (1843 – 52), potom opět v Klementině (1853 – 65), pak na Žofíně (1866 – 84), posléze, od r. 1885 v důstojných místnostech Rudolfina. Význam těchto každoročních výstav na umění v Čechách je dalekosáhlý. Nověji Krasoumná jedn. pořádává i výstavy speciální (Meunier, 1906). – Ve příčině vlastenecké i slovanské úspěšná jest výstavní činnost Umělecké besedy, pak nejnověji spolku »Manes«, který r. 1902 zbudoval zvláštní výstavní pavillon (pro výstavu prací Rodinových) u zahrady Kinských na Smíchově, kde od těch dob pořádáno několik vynikajících výstav umělců moderních (1903 Worpswoede, 1905 umělci dánští, 1906 Goyovy lepty a j.). Vedle toho konány i četné uměl. výstavy krajinské, nehledě k výstavám prvních umělců jednotlivých. R. 1907 pořádána výstava výtvarných umělců moravských v Hodoníně. – Mimo to výstavnictví v poslední čtvrtině XIX. století a počátkem XX. jak jinde tak i u nás v Čechách rozšiřovalo svou činnost do nejrůznějších oborů lidské práce, aby způsobem co nejnázornějším zobrazilo vývoj a výsledky všelikých odvětví snaživosti a dělnosti. Výstavní budovy, t. j. budovy zřízené výhradně k účelům výstavním, vešly v užívání teprve výstavami světovými, kdežto dříve stačily pouhé prostranné síně. První stavby toho druhu byly budovy ze skla a železa, jako předem křišťálový palác v Sydenhamu nebo mnichovský výstavní palác z r. 1854. Stavby tyto však nevyhovovaly jak požadavkům náležitého rozčlenění, tak zejména snahám po monumentálnosti a čím dále tím více šířily se stavby zděné, ovšem také s použitím železných koster a skla. Tak pařížská budova z r. 1855 měla již monumentální kamenou façadu. Hlavním problémem všech budov výstavních jest sestrojiti je tak, aby předměty byly vystaveny co možná přehledně, a aby návštěvník mohl viděti zároveň výrobky téhož druhu i téže země pohromadě. V té příčině budova výstavy pařížské r. 1867 přenesla duchaplné rozřešení od ing. Leplaye, který zbudoval na ploše 149.000 m2 ústřední síň podle soustavy paprskové oválního půdorysu, tak že jednotlivé úseky přislušely různým zemím, soustředné ellipsy pak stejnorodým předmětům výstavním. Nesnáz byla v tom, že některým zemím nedostávalo se příslušných předmětů výstavních, jiným zase místa, tak že přehled tím trpěl. Také v příčině aesthetické budova nevyhovovala. Při výstavní budově vídeňské užito bylo systému páteřového (Fischgrätensystem): budova na podstavě 190.000 m2 od Hasenaura projektovaná skládala se z veliké rotundy (do té doby největšího místa volně překlenutého 102 m v průměru a 855 m výšky), s niž byla spojena po obou stranách podélná křídla, protínaná pravoúhle 16 síněmi kratšími a užšími. Dvorce mezi těmito skýtaly místa pro eventuální rozšířeni. Nesnáz působily tu veliké vzdálenosti, překážející studiu srovnávacímu. Za to dosaženo bylo klidného rozčleněni a vesměs dobrého osvětlení výstavních předmětů, všude snadno přístupných. Stroje, hospodářství a umění byly umístěny v budovách zvláštních, a tato soustava dělení v různé budovy zůstala v uživání podnes. Také ve Filadelfii (1876), kde hl. budova byla po vzoru pařížském z r. 1867, ale tak, že místo základny elliptické a výsečí bylo užito děleni pravoúhlého (soust. tabellová), pak v Paříži r. 1889, kde různé hlavní budovy na Martově poli byly úzce seskupeny, zejména pak v Chicagu, kde na výstavišti 250 ha bylo zřízeno 10 velikolepých budov, nehledě k budovám menším; v St. Louisu r. 1904 našlo místa na jediném výstavním poli asi 1000 budov (z nich jediná rakouská ve slohu secessním), z nichž asi 15 bylo monumentálních. Poněvadž záhy se poznalo, že jednou z hlavních attrakcí je také zevní vzhled budov výstavních, bylo pracováno i po této stránce a již r. 1878 v Paříži zbudován byl nádherný palác Trocadéro, posud stojící a tvořivší zakončení výstavních budov na pr. bř. Seiny. Mnohem velikolepější byly stavby výstavy st.-louiské, zejména centrální slavnostní síň (Festival-Hall) s pobočným sloupením a světelnou fontánou, jakož fontány toho druhu spojené s illuminačními effekty elektr. světla bývají večerní přítažlivostí moderních výstav. Namnoze budují se mnohé výstavní paláce tak, aby mohly trvati jakožto výstavní budovy vůbec i pro doby pozdější. Tím stanovena předem i stavební hmota i více nebo méně sloh. Vedle toho i jiné stavby mimo účelně výstavové tvořívají působivé středisko výstav, jako zejména byla v Paříži r. 1889 věž Eiffelova nebo Ferry Wheel, obrovské železné otáčivé kolo s vagony vyhlídkovými na obvodě, pak imitující stavby, soustřeďující v sobě obyčejně zábavné a restaurační místnosti různého druhu, jako Stará Praha při výstavě národopisné v Praze, Stará Vídeň v Chicagu 1893, stará Paříž v Paříži 1900, Tyrolské Alpy v St. Louisu 1904 a pod. Pro výstavy menši platí obdobná pravidla jako pro výstavy veliké a i tu buď umístěny jsou v jediné budově výstavní stálé nebo kupí se menší budovy kolem budovy hlavní, určené k delšímu trvání, jak tomu bylo i v Praze. Jinde, jako r. 1882 při hygien. výstavě v Berlíně a r. 1883 t., zachováván systém pavillonový, který záleží v podstavě v jistém počtu čtverečných polí, každé pod střechou, jež pak rozličně rozestavenými stěnami mohou býti rozděleny v různé prostory výstavní. Při každé výstavní budově dlužno podle zkušenosti nabytých postarati se především o vkusné místo tak, aby vedle mírně vlnitého terrainu a náležité rozlohy bylo postaráno i o stromoví a plochy vodní. Výstaviště samo nesmí býti příliš vzdáleno od středu města a musí míti s městem dostatečnou kommunikaci, jak pro osoby tak pro dopravu zboží. Počet budov výstavních a celkové jejich seřazení záleží pak arci na druhu výstavy: budovy hlavní rozestavují se tak, aby mezi nimi bylo s dostatek volných ploch, nejen proto, aby budovy ty náležitě vynikly, ale aby tu mohly býti postaveny pavillony menší, co možná malebně. Restaurace zase musí poskytovati přehledu po celku výstavním (jako Trocadéro), správní budovy musí býti blízko vchodu, který vůbec budiž monumentální (nedostatek toho pociťován byl při výstavě v St. Louisu), kdežto zase kotelny, strojovny, skladiště v místech odlehlých. Nesmějí chyběti místnosti repraesentační a vedle místností pro správu i pavillony pro poštu a telegraf, místní policii, hasičstvo, vedle restaurací i menší ochutnávárny, garage pro automobily a velocipedy, toiletty, garderoby, vodotrysky, fontány a koncertní pavillony atd. pro osvěžení ducha i pro pohodli těla prohlídkou vždy zemdleného. Za osvětlení hodí se nejlépe vysoké světlo postranní, večer a k účelům illuminačním ovšem elektrické, bez něhož dnes žádná výstava se neobejde. Zařízení budov, zejm. hlavních, má na zřeteli možnost eventuálního rozšíření (v St. Louisu prostranné dvorce), snadný přístup se mnoha stran, přehlednost a přece rozčleněnost skupin a získání velikých stěnových ploch. Volbu soustavy určují arci okolnosti, ač někdy hodí se i sloučeni jak soustavy budovy jednotné (v nejúčelnější formě pavillonové), tak soustavy druhé, ať již tak neb onak rozčleněné. Úprava zahradnická celého výstaviště i podle možnosti jeho okolí je nutnou součástí dekorativní.

Související hesla