Weber Carl Maria von

, německý skladatel, dirigent, klavírista a hudební spisovatel. V letech 1813 – 16 byl dirigentem německé opery v Praze, od roku 1817 dvorního divadla v Drážďanech. Je představitelem raného romantismu. Z díla: opery (Čarostřelec, Euryantha, Oberon), instrumentální koncerty (dva klavírní, dva klarinetové), klavírní skladby (Vyzvání k tanci, Koncertní kus f moll pro klavír a orchestr), sbory (Lyra a meč), chrámová a jiná hudba.

Ottův slovník naučný: Weber Carl Maria von

Weber: von Weber Karl Maria Friedrich Ernest, svob. pán, hudeb. skladatel (* 18. pros. 1786 v Eutině v Holštýnsku – † 5. čna 1826 v Londýně). Byl syn hud. ředitele, později ředitele činohry Fr. Ant. šl. Webera, strýce Mozartovy choti Konstance, a již záhy jevil překvapující vlohy umělecké, jež však nebyly pěstovány soustavně a náležitě, neboť otec Weberův při neklidné své povaze často měnil svoje bydliště a tak mladý Weber učil se r. 1796 hře klavírní v Hildburghausenu u Heuschkela, který mu ostatek dal důkladné základy, r. 1797 u Haydna v Salcpurce, r. 1798 u Kalchera a Valesiho v Mnichově. Tenkráte vytiskl první svoje dílo šest fughett, a u Kalchera, který jej učil komposici, napsal první svoji operu Die Macht der Liebe und des Weins. Zároveň Weber zabýval se lithografií, tehda Sennefelderem vynalezenou, hlavně aby mohl tisknouti sám své práce a emancipovati se od hud. nakladatelů. Zkusil tím způsobem již r. 1798 vytisknouti svoje Sechs Variationen fürs Klavier Nro I. Aby se zdokonalil v lithografii, Weber odebral se s otcem r. 1800 do Freiberku v Sasku, ale brzy tam vyčerpali svoje prostředky a Weber, jemuž mechanická práce za nedlouho se zošklivila, zase pilněji obíral se hud. skladbou. Ve Freiberce Weber komponoval jako čtrnáctiletý chlapec svoji první operu Das Waldmädchen, provozovanou po prvé 24. listop. 1800 v Sas. Kamenici, pak ve Freiberce. Potom v Salcpurce, kam rodina r. 1801 se odebrala, napsal pod dozorem Mich. Haydna druhou operu Peter Schmoll und seine Nachbarn, provedenou r. 1302 v Augšpurce. R. 1803 Weber šel do Vídně, kde pokračoval ve svých theoretických studiích pod vedením opata Voglera, načež povolán r. 1804 za divadelního kapelníka do Vratislavi, kde komponoval ouverturu k opeře »Rübezahl« (známou pode jm. Ouvertüre zum Beherrscher der Geister); operu samu nedokončil. Koncem r. 1806 dostalo se mu vyzvání, aby vstoupil do služeb umění milovného prince Eugena Virtemberského, i odebral se s titulem hudebního intendanta do Karlsruhe ve Slezsku. Mimo dvě symfonie psal ještě několik kusů koncertních pro tamní kapelu, kterou však princ již r. 1807 musil rozpustiti pro tehdejší nepokoje válečné. Weber přišel pak r. 1807 jako sekretář ke dvoru Ludvíka Virtemberského do Ludwigsburgu u Štutgartu. Tu však byl stržen k životu nevalně zřízenému, ale přes to komponoval operu Sylvana (vlastně přepracoval operu »Das Waldmädche◁), kantátu Der erste Ton a několik kusů klavírních a orchestrálních. Poněvadž pak jeho otec, který r. 1809 přišel k němu, byl obviněn z jakéhos podvodu, byl Weber i s ním r. 1810 vypověděn ze zeměokolnost ve prospěch uměleckého působeni Weberova rozhodující. Weber odebral se do Darmstadtu, kde znovu studoval u Voglera zároveň s Meyerbeerem a Gänsbacherem, provedl 16. září 1810 ve Frankfurtě n. M. Sylvanu, již dlužno pokládati za předchůdkyni »Čarostřelce«; tit. roli hrála Karolina Brandtova, později jeho choť. V listop. 1810 napsal Weber v Darmstadtě operu Abu Hassan (text od Hiemera), v níž byly persiflovány různé osobnosti štutgartské (dotírající věřitelé a pronásledovaní dlužníci). R. 1811 podnikl Weber uměleckou cestu po sev. Německu a Švýcarsku, pak od velikonoc 1813 do října 1816 řídil po Václ. Müllerovi operu v Praze a v té době komponoval vojenské písně na slova Th. Körnera Lützows wilde Jagd, Schwertlied a j. Po bitvě u Waterloo vznikla velká kantáta Kampf und Sieg. R. 1816 byl Weber na krátký čas v Berlíně, načež ještě téhož roku stal se kapelníkem při nové německé opeře v Drážďanech, založené tehda proti kvetoucí a dvorem podporované opeře italské. Weber však obstál v soutěži co nejčestněji, byť tehda nebyl ještě oceňován tak, jak by bylo mu příslušelo. Ke dvorním slavnostem komponoval slavnostní kantátu, ouverturu, mši do Es, menší mši do G a několik menších kantát. 14. list. 1817 slavil svůj sňatek s Karolinou Brandtovou a vstoupil zároveň do nejskvělejší periody svého uměleckého tvoření. Již počátkem r. 1817 ve společnosti s Bedř. Kindem poznal historii čarostřelce, kterou již r. 1810 v Mannheimu s přítelem Duschem uznával za vhodnou látku k opeře. Skladbu tuto dokončil r. 1320. Před tím složil Jubelouvertüre (1818), krátce potom půvabnou a charakteristickou hudbu k Wolffově činohře »Preciosæ, provozovanou v Berlíně 14. břez. 1821, jež nejvyšší měrou napiala pozornost na»Čarostřelce« (Freischütz), provozovanou 18. čna t. r. tamže. Opera ta prolétla takořka světem rychlostí jako žádná toho druhu práce před tím. R. 1822 Weber dostal nabídku, aby napsal pro Vídeň novou velikou operu, a chtěje složiti něco naprosto nového a od »Čarostřelce« rozdílného zvolil Euryanthu, básněnou od Helminy von Chézy, provozovanou pak po prvé 25. říj. 1823. Potom následoval 17. dub. 1826 v Londýně Oberon. Weber přes svoji churavost – tuberkulosu plic – odebral se ku představení tomu do Londýna, ale tamní podnebí působilo naň tak zhoubně a sil ubývalo mu tak rychle, že zemřel již 5. čna t. r. R. 1844 byla jeho mrtvola převezena do Drážďan, kde mu byl r. 1860 postaven bronzový pomník (od Rietschela). Dvanáctou a poslední operu Die drei Pintos Weber zanechal nedokončenu a dodělal ji teprve na základě nedostatečných skizz Weberových G. Mahler na zpracovaný text Weberova vnuka Karla von Webera (1888 v Lipsku). Rovněž operu »Sylvanæ přepracoval Langer (1885 v Lipsku). – Weber jest tvůrcem romantické opery se všemi jejími přednostmi i vadami, a hlavním jeho dílem v té příčině je »Čarostřelec«, ač také »Euryanthe« a »Obero◁ mají svoji histor. důležitost, ježto působily na umění dob následujících (na Mendelssohna, Wagnera a j.). Hudba Weberova vyniká ušlechtilým pojetím, uměleckým taktem, jakož i jemným smyslem pro dramatickou působivost. Ale vynikl nejen na poli hudby dramatické a orchestrální, nýbrž i v oboru písní a klavírní skladby vytvořil díla trvalé ceny, jako koncert do F-moll, sonátu doC -dur, Rondo brillant a Vyzvání k tanci. Weber byl také literárně činný, zejména v Drážďanech psával o dílech, jež míval na programmu, novinářské články, aby získal pro ně porozumění a širšího obecenstva. Jeho Hinterlassene Schriften, sebrané spisy vydal Theod. Hell (Drážď, 1828, 3 sv.). Biografii Weberovu napsal jeho syn Max Maria v. Weber (K. M. von Weber, ein Lebensbild, Lip., 1864 – 66, 3 sv.). Vnuk Weberův Karl v. Weber uveřejnil »Reisebriefe von K. M. v. Weber an seine Gattin Karoline« (Lip., 1886). Mimo to srv. Jähns, K. M. v. Weber in seinen Werken, chronolog.-thematisches Verzeichnis seiner sämtlichen Kompositionen (Berl. 1871); t., K. M. v. Weber, eine Lebensskizze (Lip., 1783); Reissmann, K. M. v. Weber (Berl., 1882); Gehrmann, K. M. v. Weber (t., 1898).

Související hesla