Welfové

, německý šlechtický rod, od 8. stol. hrabata v Bavorsku a vévodové ve Švábsku; v 10. – 11. stol. králové v Burgundsku. Bojovali se Štaufy o římskoněmeckou korunu. V roce 1235 byly statky Welfů v severním Německu povýšeny na brunšvicko-lüneburské vévodství. V roce 1692 se Welfové stali hannoverskými kurfiřty a v roce 1714 anglickými králi.

Ottův slovník naučný: Welfové

Welfové, knížecí rod něm., který podnes trvá v bývalé královské linii hannoverské. První jména Welfovéfů užíval Welf I. († ok. 824), jehož dcera Juditha stala se manželkou Ludvíka Pobožného. Potomci jeho syna Konrada stali se králi hornoburgundskými; jeho syn Elicho stal se zakladatelem německých Welfovéfů. Welf II. vystavěl Ravensberg a účastnil se ve spolku s vévodou Arnoštem Švábským odboje proti Konradovi II., byl však r. 1027 přemožen. Jeho syn Welf III. († 1055) stal se pánem vévodství Korutanského a marky Veronské. Syn jeho sestry Kunigundy a Azza II. z Este, Welf IV. (jako vévoda I.), stal se zakladatelem mladší větve rodu Welfského. Po sesazení Otty Nordheimského r. 1070 bylo mu v léno uděleno vévodství Bavorské; po smrti Ezza II. zdědil také jeho statky. Zemřel r. 1101 na Kypru na křížové výpravě. Syn jeho Welf V. (jako vévoda II.) byl věrný přívrženec Jindřicha V. a zemřel bez potomstva r. 1119. Jeho statky připadly jeho bratru Jindřichu Černému († 1126), jenž s rukou Wulfhildy, dcery vévody saského Magna, nabyl poloviny allodiálních statků Billungovských, mezi nimi Lüneburska. Syn jeho Jindřich Pyšný stal se zetěm císaře Lothara III. a dědicem jeho statků, k tomu obdržel později od císaře také vévodství Saské. Císař doufal, že Jindřich Pyšný stane se jeho nástupcem, ale knížata zvolila po jcho smrti Konrada Štaufského. Tím se počíná spor mezi oběma rody, který trval s přestávkami až do porážky Otty IV. r. 1215 u Bouvines. V Italii stalo se jméno Welfovéfů (Guelfové) jménem strany papežské, jméno Štaufovců jménem strany císařské vůbec. Otto IV. (1208 – 15), syn Jindřicha Lva, byl jediný císař z toho rodu. Vnuk Jindřicha Lva, Otto Dítě († 1252) jest zakladatelem rodu Brunšvického, který se rozdělil na četné větve, z nichž zbyly Brunšvicko-Wolfenbüttelská a Brunšvicko-Lüneburská. Prvá vymřela r. 1834 vévodou Vilémem; druhá větev přijala jméno vévod Hannoverských, r. 1692 stala se rodinou kurfirštskou, r. 1714 dostala se Jiřím I. na trůn anglický, kde jcho potomci vládnou podnes. R. 1814 Hannoversko bylo rozšířeno a povýšeno na království; r. 1837, když královnou anglickou stala se Viktorie, Hannoversko připadlo jejímu strýci, vévodovi z Cumberlandu Arnoštu Augustovi, jehož syn Jiří V. byl od Pruska r. 1366 sesazen a jeho země zabrána. Jiří V. usadil se po tom v Penzingu u Vídně. Z Rakouska vsak podporoval utvoření welfské strany v Hannoversku, která usilovala o to, aby rod Hannoverský byl znovu dosazen na trůn; r. 1867 vznikla jeho podporou ve Francii t. zv. Welfská legie, což vše vedlo Bismarcka k utvoření t. zv. Welfského fondu. Poněvadž po smrti Jiřího V. jeho jediný syn Arnošt August, vévoda z Cumberlandu, nevzdal se svých nároků na Hannoversko, nebyl r. 1885 ani r. 1906 připuštěn k vládě v Brunšvicku.

Související hesla