Woldřich Jan Nepomuk

, český geolog a paleontolog. 1894 první předseda České společnosti zeměvědné. Zabýval se paleontologií kvartéru, archeologií a paleoantropologií, objevil mnohé pozůstatky pleistocenní zvířeny v Čechách a na Moravě

Ottův slovník naučný: Woldřich Jan Nepomuk

Woldřich: Jan Nep., geolog a archaeolog čes. (* 15. čna 1834 ve Vel. Zdíkově – † 3. ún. 1906 na Král. Vinohradech). Studoval gymn. v Č. Budějovicích a přirodní vědy na universitě vídeňské. Od r. 1859 působil na středních školách v Prešově na Slovensku, ve Šťávnici, Salcpurce a v l. 1869 až 1893 na akad. gymnasiu ve Vídni; r. 1893 povolán za ř. professora geologie a palaeontologie na čes. universitu, na které působil až do r. 1905. Vědecká činnost Woldřichova jeví se hlavně ve dvou směrech: geologicko-palaeontologickém a praehistoricko-anthropologickém; v onom zanechal četné práce jednající o geol. poměrech svého působiště, dále o geol. poměrech Pošumaví. Zvlášť záslužné jsou práce Woldřichovy o diluviu. Jím objevená diluviální zvířena ve dvou rozsedlinách prahorního vápence u Sudislavic na Volyňce poskytla mu materiálu k vědeckému zpracování neobyčejně bohatého, podobně i četná naleziště dolnorakouská a později v okolí pražském, kde zvláště v cihelně Bulovce v Košířích objevil typickou a četnou stepní faunu a v cihelně na Jenerálce bohaté zbytky práce a sídliště člověka starší doby kamenné. O celém směru vědecké činnosti Woldřichovy nabudeme nejlepšího názoru z jeho prací vědeckých, z nichž hlavni uvádíme: Die Lagerungsverhältnisse des Wienersandsteins auf der Strecke von Nussdorf bis Greifenstein (1859); Beiträge zur Kenntnis d. geol. Verhältnisse der Stadt Olmütz; Hercynische Gneissformation bei Gross-Zdikau im Böhmerwalde; Ueber eigentümliche GraphitConcretionen aus Schwarzbach in Böhmen a j. vesměs ve spisech říšsk. geol. ústavu uveřejněné; Diluviale Fauna von Zuzlawitz im Böhmerwalde (Sitzb. d. kais. Ak. d. Wiss., Víd., 1880 – 03); Diluvialní fauna u Sudslavic v Šumavě (Kr. č. sp. nauk, 1880 – 03); Ueber Caniden aus dem Diluvium (Denkschr. der kais. Akad. d. Wiss., Víd., 1880); Beiträge zur diluvialen Fauna der mähr. Höhlen (Verh. d. k. k. geol. R.-Anst., 1880 – 81); Beiträge zur Geschichte des foss. Hundes nebst Bemerkungen über die Lössbildung (Mitth. d. Anthrop. Ges., Vídeň); Beiträge zur Fauna der Breccien und anderer Diluvialgebilde Oesterreichs mit besonderer Berücksichtigung des Pferdes (Jahrb. d. k. k. geol. R.-Anst., 1882); Diluviale Arvicolen aus den Stramberger Höhlen in Mähren (Sitzber. d. kais. Akad. der Wiss., Víd., 1884); Diluvialní hraboši z jeskyň moravských (Kr. č. sp. nauk, 1884); Beiträge zur Urgeschichte Böhmens (Mittheil. d. Anthropolog. Ges., Víd, 1884 – 92); Diluvialní nálezy v Prachovských skalách u Jičína (Kr. č. sp. n., 1887); Diluviale europäische und asiatische Säugethierfauna, na základě zanechaných poznámek akademika J. F. Brandta (Mémoires de l'Acad. impér. d. scienc. St. Pétersbourg, 1887); Ueber diluv. Fauna der Höhlen bei Beraun (Verh. d. k. k. geol. R.Anst., 1890); Geologické příspěvky k otázce o posledních kontinentalních změnách evropských (Rozpr. Č. Akad., 1892); Fossilní zvířena Turské Maštale u Berouna a rozsedliny louvernénské ve Francii (t., 1893); O fossilním kozorožci z Čech a z Moravy (Kr. č. sp. n., 1894); Ueber die Gliederung der anthropozoischen Formationsgruppe Mitteleuropas, s přehledem v české řeči (Kr. č. sp. nauk, 1896); Fossilní Fauna stepní Košířské Bulovky u Prahy a její geologicko-fysiograficky význam (Rozpr. Č. Akad., 1897); Přehled fauny obratlovců z » Českého massivu « za éry anthropozoické (Kr. č. spol. nauk, 1897, s podrob. seznamem spisů Wolových do t. roku); Tábořiště diluvialního člověka a jeho kulturní stupeň v Jenerálce u Prahy a v několika dalších nalezištích českých (Rozpr. Č. Akad., 1900); Geologické studie z jižních Čech. I. Oblasť horní Nežárky. II. Údolí Volyňky na Šumavě, společně s Jos. Woldřichem (»Arch. pro přírod. výzkum Čech«, 1898 a 1903). Zvláštního ocenění zasluhují Woldřichovy studie o množství vody do půdy vnikající (»Landw. Wochenbl. d. k. k. öst. Ackerbauminist.«, 1871, a »Zeitschr. d. österr. Ges. f. Meteorologie«, 1871) a činnost jeho jako referenta státní centrály pro zemětřesení (zprávy ve spisech Č. Akad. a j.). Ze spisů paedagogických známa jest Woldřichova Rukověť zoologie pro vyšší třídy stř. škol; Tělověda člověka a zvlástě veliká Všeobecná geologie se zvl. zřetelem k zemím koruny České, dokončená krátce před smrtí autorovou. Vědecké snahy Woldřichovy byly uznávány od mnohých vědeckých společností, jež ho jmenovaly členem, jako anthropologické společnosti ve Vídni a Paříži, c. k. říšský geolog. ústav ve Vídni, spolek přírodozpytcův a ethnografů v Moskvě, Král. česká spol. nauk v Praze, Česká akademie a j. Mimo to byly zásluhy jeho uznány propůjčením zlaté medaille pro vědu a umění, kr. srbského řádu sv. Sávy a jmenováním dvorním radou. Životopisy: Jar. Perner v »Almanachų České akad. (1907); J. V. Želízko v »Osvětě«, 1906, autobiografie v »Živě«, 1899.