Wolmut Bonifác

, německý architekt, stavitel a kameník; působil zejména v Praze a ve Vídni. Je nejvýznamnějším architektem třetí čtvrtiny 16. stol. v Čechách. Zaalpskou renesanci obohatil o manýristické motivy, přičemž vycházel z římského klasicismu prostředkovaného S. Serliem. Ve Vídni vedl práce na opevnění a císařských stavbách (hrad, chrám sv. Štěpána), v Praze vedl na Pražském hradě dostavbu patra Královského letohrádku a Míčovny v Královské zahradě, věž chrámu sv. Víta opatřil renesanční helmicí, upravoval místnosti Starého královského paláce. Vytvořil klenbu kostela Na Karlově.

Ottův slovník naučný: Wolmut Bonifác

Wohlmuth: Wolmuth, chybně Wohlgemuth, Bonifác, kameník a stavitel královský v Praze, původem z Kostnice. Působil nejprve ve Vídni, kde r. 1543 přijal městské právo a zprvu vedl živnost kamenickou. R. 1547 zhotovil plán Vídně, jak tato r. 1529 před obležením od Turků vypadala, potom vstoupil r. 1554 do služeb krále Ferdinanda I. pro stavby v Praze prováděné, neboť v kommissi, která 11. list. 1554 ohledávala jistou věž ve Vídni, uvádí se Wohlmuth Bonifác jako král. stavitel. R. 1556 Wohlmuth byl již při stavbě letohrádku Hvězdy na Bílé Hoře, kde již o rok dříve uvádí se královský stavitel Hanuš Tirol, zde vedl stavbu s vlašským mistrem Janem Luchesem, ale stále se škorpil se svým představeným, Hanušem Tirolem. Hrad pražský, který s chrámem sv. Víta dne 2. čce 1541 shořel, byl i s kostelem sv. Víta až do r. 1564 stále v dostavbě, proto byl Wohlmuth arciknížetem Ferdinandem, synem krále Ferdinanda I., ze stavby Hvězdy odvolán, aby vypracoval návrh a plán na znovuzbudování staré shořelé sněmovny vedle Vladislavského sálu na hradě pražském se nalézající. Ke konkurrenci byli vyzváni ještě stavitelé vlašští: Oldřich Austalis de Sala a Jan Campion. Oba dva vlašští mistři podal návrhy ve slohu renaissančním tehda kvetoucím, jen Wohlmuth vypracoval plán a model na síň sněmovní, jejíž klenbu projektoval se žebrovím gotickým, rozmanitě se proplétajícím. Tento návrh, ač byl podle rozpočtu dražší, zalíbil se arciknížeti Ferdinandovi, jenž jej doporučil králi ke schválení, což tento i učinil. Wohlmuth ve svém podání praví, že navrhuje klenbu sněmovny i vedlejší chodby (jezdecké schody) as podobným způsobem jako jest vedlejší sál (Vladislavský), s nímž by tvořil, přihlíží-li se k jeho síťové gotické klenbě, harmonický celek. Se stavbou sněmovny čili také soudní síně zvané, Wohlmuth započal dne 16. čce 1557, ale pro nedostatek peněz vlekla se stavba ta, nad níž bylo ještě jedno patro, takže teprve dne 5. září 1563 Wohlmuth hlásí, že jest klenba sněmovny hotova. Potom maloval sněmovnu vlašský malíř Pozzo Dominik, r. 1564 pak se uvádí Pozzo Jeronym malíř a tak r. 1565 figurální malba sněmovny dokončena. Malby záležely v rodokmeně rakouské dynastie. Vedle toho Wohlmuth prováděl návrhy na zbudování dvoupatrového hudebního kůru v kostele sv. Víta, jakož i na střechu věže svatovítské. Jak se zdá, Wohlmuth prorazil se svým plánem na hudební kruchty u sv. Víta proti svému představenému Hanuši Tirolovi, král. staviteli; se stavbou tou započato buď r. 1556 neb r. 1557, neboť již 2 list. 1559 stavěly se sloupy v horní kruchtě, takže tato kruchta r. 1560 byla hotova a posud tamže stojí. Na dokončení věže svatovítské, od r. 1541 shořelé, byly králi Ferdinandovi I. podány tři modely, z nichž král schválil model čís. 1., jak se zdá také od Wohlmutha pocházející, a ihned přistoupeno k jeho provedení a již dne 5. list. hlásí se králi Wohlmuth, že věž u sv. Víta jest mědí kryta a že se maluje (červenobílými kosočtverci, jaké byly dělány i na nové, mědí kryté střeše kostela sv. Víta r. 1548). Hanuš Tirol, královský stavitel, stále byl ve sváru s Wohlmuthem, na nějž arciknížeti žaloval a jej obviňoval, ale poněvadž sám stavební účty vedl nepořádně a od r. 1561 jich neskládal, takže měl býti již zatčen, proto byl ze služby propuštěn a tak dne 2. čce 1563 Hanuš Tirol uvádí se již jako bývalý královský stavitel. Z vedených účtů seznáváme, že Wohlmuth prováděl také stavbu veliké míčovny posud v dnešní královské zahradě západně od letohrádku královny Anny stojící. Dne 2. čna 1568 Wohlmuth hlásí dokončení veliké míčovny a potom dne 11. čna 1568 oznamuje, že jest téměř dokončena. Vnějšek míčovny s ušlechtilými figurálními sgraffity neukazuje na to, že by plán míčovny byl navrhl Wohlmuth, na této práci ušlechtilé znáti jest dovednou ruku vlašského stavitele, které nelze srovnati s hrubou, těžkou renaissancí dvouetageové kruchty chrámu sv. Víta, kterou asi navrhl a zaklenul v obou etagích síťovou klenbou pozdní gotiku napodobující. Zdá se, že i těžký, v hrubých formach z ranní renaissance pocházející kamenný portál u sněmovny proti kostelu sv. Jiří, k jezdeckým schodům a do Vladislavského sálu vedoucí, jest prací Woovou, jenž renaissanční formy dobře neovládal jako soudobí mistři vlašští, a proto jako Němec tíhl k zanikajícímu tehdy slohu gotickému. Pouze střecha věže kostela sv. Víta může se počítati za vynikající jeho práci, která tvoří posud krásnou silhouettu ode všech obdivovanou. Zvoncovitý tvar zpodní částí střechy věže po škodě bleskem r. 1770 způsobené upraven byl ve tvar částečně barokní a zejména čtyři nárožní vížky pocházejí z této doby, jinak je zevně tvar střechy věže od r. 1563 nezměněn. R. 1569 stěžováno si na Wohlmutha, že špatně vede stavbu; Wohlmuth, jsa jíž také stár a občas nemocen, nemohl svých povinností dobře plniti a tak dne 1. čna r. 1570 od krále Maximiliána II. byl dán do výslužby s roční pensí 100 tolarů. Práce stavební prováděl Wohlmuth na hradě praž. za smluvenou cenu akkordní, a mimo to měl jako královský stavitel stálý roční plat, jenž dne 1. dub. 1562 uvádí se ve výší 100 kop grošů českých čili 200 kop grošů míšenských. Wohlmuth koupil r. 1546 dům ve Vídni od obce vídeňské, a když r. 1561 na dům splácel 25 zl. dluhu, činí se zmínka o jeho zemřelé manželce Anně. Od r. 1556 Wohlmuth byl již trvale v Praze, r. 1571 zakoupil si zahradu na Pohořelci, kde si dům vystavěl, ale ten prodal již r. 1575. V pátek po sv. Jeronymu r. 1576 koupil dům na Novém městě pražském, a potom po sv. Trojici r. 1578 koupil si dům blíž sv. Štěpána na Novém městě praž. za 140 kop grošů čes. a v této trhové smlouvě stojí: Bonifác Wohlmuth z Konstance (z Kostnice), z čeho se dovídáme, odkud pochází, a poněvadž bývá v dopisech a účtech uváděn jako Wohlmuth a nikoliv jako Wolgemuth, není tudíž spřátelen s rodinou zlatnickou Michala Wohlgemutha z Norimberka. R. 1578 byl Wohlmuth nemocen a dělá své poslední pořízení, v němž nečiní zmínky o své manželce a dětech, byl tudíž bezdětný vdovec. Počátkem r. 1579 Wohlmuth zemřel, neboť v úterý po provodní neděli r. 1579 rychtář novoměstský spisuje jeho pozůstalost, mimo jiné uvádějí se truhlice naplněné rejsováním na papíře (plány); a poněvadž nezanechal přímých dědiců, celá jeho pozůstalost spadla na císaře Rudolfa II., který však v cestě milosti zanechané jmění postoupil Kateřině Švarcové, hospodyni Wohlmuthově, jejž v delší nemoci ošetřovala. Zprávy tyto čerpány jsou z účtů stavebních a z dopisů týkajících se stavby hradu pražského a sv. Víta, jež v originále chovají se v místodržitelském archivě v Praze a ve státním archivě ve Vídni a vytištěny v »Jahrbücher der kunsthistorischen Sammlungen des allerhöchsten Kaiserhauses in Wie◁, a pak ze zpráv, jak uvedeny jsou v knihách trhových smluv Hradčan a Nového města Prahy, v archivě města Prahy se nalézajících. Hn.

Související hesla