Wordsworth William

, anglický básník; spolu se S. T. Coleridgem je představitelem první romantické generace. Zásadní význam pro jeho další život mělo dětství strávené v idylickém a drsném Jezerním kraji na severozápadě Anglie, ale i zážitky z Velké francouzské revoluce (milostný vztah k dívce z roajalistické rodiny a přátelství s důstojníkem revoluční armády) a dlouholeté přátelství se S. T. Coleridgem, s nímž napsal jednu z prvních anglických romantických básnických sbírek Lyrical Ballads (Lyrické balady); její předmluva se stala manifestem anglické romantické poezie, zdůrazňující všednost, citovost, autentičnost a sdělnost básnického jazyka, úlohu básnictví při obnově lidského života narušeného civilizací a zaměření poezie na život obyčejných venkovských lidí, dětskou představivost nebo úděl společenských vyvrženců. Coleridgeovi věnoval též svou nejrozsáhlejší autobiografickou báseň The Prelude (Preludium), zachycující nejvýznamnější momenty autorova tvůrčího zrání završeného poznáním možností romantické obraznosti. Ovlivnil např. V. Holana, který přeložil jeho báseň Michael. Wordsworth bývá spolu se S. T. Coleridgem a R. Southeym řazen k jezerním básníkům.

Ottův slovník naučný: Wordsworth William

Wordsworth [uordz-urdh] William, slavný básník angl. (* 7. dub. 1770 v Cockermouthu v Cumberlandě – † 23. dub. 1850 v Rydal Mountu, Westmoreland), syn advokátův, prožil šťastné své mládí v rozkošné, malebné krajině anglické, která jej zásobila pro celý život silnými vzněty básnickými, mohutnými dojmy přírodních kras; navštěvoval nejprve školu v Hawksheadu, kde nebylo pedantického tlaku a kde duch jeho volně se rozvinoval, živen potulkami v čarokrásné krajině; v l. 1787 – 91 studoval v Cambridgei, kdež byl také graduován. Větší význam než jeho život akademický měly pro něho jeho cesty, hlavně cesta po Švýcařích a delší pobyt ve Francii (1791 – 92), kam vedly jej jeho sympathie k revoluci; zpřátelil se tu s Girondisty a pozdější generál Michel Beaupuy stal se tu jeho důvěrným a vlivným přítelem. Vrátiv se do Anglie, pozměnil časem volné své idee politické a sociální; právě jako jeho přátelé Coleridge a Southey, přeměnil se z prvotního revolučního nadšence ve vlasteneckého konservativce a naposledy v reakcionáře a nepřítele každého hnutí revolučního i jen společensky obrodného a reformního; revoluce francouzská vtělila se mu v Napoleona, jehož nenáviděl vlasteneckou nenávisti anglickou a proti němuž napsal řadu znělek; stál i proti nejmírnějším formám reformy, tak proti emancipaci katolíků a proti Reform billu. První básnické dílo Wordswovo byly Descriptive sketches (1793); podávají většinou básnické dojmy z cesty švýcarské, jsou svěží v barvě, prosté v intonaci. Wordsworth ukazuje se již zde básnickým revolucionářem, který proti popisnému klassicismu Popeovu miluje prostý dojem přírodní a prostý cit. V současném The evening walk přichází k slovu meditativní stránka básnické povahy Wordswovy: Wordsworth zahloubává se jako jemný pozorovatel do přírody, ale ne proto, aby líčil prostě její krásu, nýbrž aby shledával v ní nápovědi vyššího spiritualistického života, aby ji interpretoval filosoficky: příroda jest mu zdrojem duševního povznesení, pramenem mravní jistoty, znakovým písmem božské účelnosti. Vrátiv se do Anglie Wordsworth váhal nějakou dobu, než věnoval se úplně poesii; církevní dráha, k niž byl původně určen, neodpovídala mu nyní; chtěl věnovati se proto právnictví a novinářství, když mladý přítel jeho, právě tehdy zemřevší, odkázal mu 900 lib. st. vyzývaje jej zároveň důtklivě, aby se oddal úplně tvorbě básnické. Wordsworth žil nejprve v Somersetshireu se svojí sestrou Dorotou, oddanou, vroucí a nevšední duší, která měla v něho nejšťastnější vliv; v Alfoxden r. 1797 – 98 stýkal se v důvěrném přátelství s Coleridgem a oba promýšleli v častých hovorech nutnost reformy básnické, nutnost, viděti poesii i ve věcech všedního života a cítiti i v osobnostech a osudech lidí všedních nápovědi a tuchy vyššího života; z tohoto romantického intimismu, jak by se mohla nejlépe nazvati jejich snaha o nový básnický stil, vzešla společná sbírka Lyrical ballads (1798), do níž vedle Wordswortha přispěl Coleridge několika čísly, mezi nimi svým slavným »Starým námořníkem«. Sbírka tato setkala se s nepochopením a s mnohým příkrým odmítnutím; v lyrické prostotě výrazu byla hledána affektovanost, volba látek Wordswových, látek ze všedního života soudobého, odpuzovala jako urážka poetičnosti; v literárním životě, v revuích vládli všude ještě stoupenci staré korrektní rhétoriky, popisného pseudoklassicistického stilu Popeova, kteří se vrhali s roztrpčenou mstivosti na mladé romantické novotáře. Terčem posměchu byla zvláště báseň Wordswova The idiot boy, v níž se líčí obšírně noční dobrodružství blbého hocha, a Peter Bell, jemuž se dostává lekcí v ctnosti od osla; Byron v satiře »Angličtí lordi a skotští kritikové«, kde prudce útočí na všecky Lakers (jezerní básníky), věnoval první básni Wordswově verše, které se staly brzy populární (»And he who sees the idiot in his glory, Conceives the bard the hero of his story«). Básnickou theorii svou odůvodňoval Wordsworth v předmluvě k vydání svých děl básnických od r. 1800 a není pochyby, že theorie ta znamenala rozšířeni oblasti básnické, opravdu moderní nazírání na úkoly poesie a nový stil, který sblížil poesii s prosou jako nikdy před tím; ale v praxi Wordsworth upadal někdy v nepoetičnost a střízlivost, zvlástě tam, kde nestál na vlastní lyrické půdě svojí. R. 1803 Wordsworth oženil se a při šťastném životě rodinném i dobrém postavení hmotném (Wordswovi dostalo se sinekury rozdíleče kolků pro hrabství Westmoreland, která mu vynášela 500 lib. št. ročně) jeho žen básnická znamenitě se množila. Z r. 1814 jest filosofická báseň The excursion, v Anglii nejvýše ceněná z jeho díla; jest to řada popisných partií přírodních, úvah o životě, smrti, štěstí, lásce, náboženství, přírodě, umění, politice, osudu lidském i jiných thematech filosofie morální a společenské sepiatých volně jen rámcem epickým; některé popisné části i některé meditace mají velikou sílu vzletu a neseny jsou opravdovým vroucím přesvědčením, jinde vsak upadá básník v kazatelství a v moralistickou tendenčnost; spiritualistický optimismus jeho tam, kde vystupuje naschvál jako filosofická nauka, odhaluje zároveň i své vratké základy myšlenkové. Báseň »The excursio◁ měla býti jen částí velikého morálního eposu, jehoź první čásť, The Recluse, nebyla dokončena. Z r. 1815 jest White doe of Rylestone, pokus o romantické epos při mnohých krásách v jednotlivostech jako celek ne právě zdařilý. Z r. 1820 jest sto znělek z církevních dějin anglických, kde také poesie jest utlačena didaktikou; dlouhá řada jeho básní inspirovaných jeho cestami po Skotsku, Anglii i Německu, genru popisného nebo didakticko-meditativného, nepodává také vrcholů jeho básnické tvorby; dosáhl ho však v básni The prelude (sepsané r. 1799 – 1815, uveřejněné aź po jeho smrti r. 1850), v níž podává si účet ze svého života a přeměny svého přesvědčení, a v níž dostupuje veliké meditativné čistoty i krásy myšlenkové i náladové. R. 1842 dostalo se Wordswovi, který jen zvolna a nesnadno proniká svým dílem básnickým, roční pense 300 lib. št. a po smrti Southevově (1843) stal se Poeta laureatus. Životní snaha Wordswova, sblížiti poesii se životem, snaha ryze romantická, byla dlouho nechápána; poesie jeho zůstávala dlouho cizí a nepřístupná širším vrstvám, do nichž vniklo jen několik lehčích balladických básní Wordswových, tak »Harry Gill and Goody Blake« a »We are seve◁ (podle německé předlohy); vlastní nota Wordswova, nota meditativného a spiritualistického vzletu, nota hluboké, až mystické oddanosti v lásku boží, nota hlubokého vnitřního spříznění s přírodou, nenalézala dlouho ohlasu v Anglii; Wordsworth v těchto partiích své poesie, i umělecky nejdokonalejších, jest básníkem těžkým, těźkým myšlenkovou inspirací a často i výrazem; odtud nepopulárnost jeho, které nedovedly překonat ani hluboké a nadšené rozbory jeho děl, které podal Coleridge ve své »Biographia literariæ; teprve v osmdesátých letech stol. XIX. láme se led lhostejnosti k Wordswovi v Anglii a řada znamenitých kritiků, tak Matthew Arnold, F.-W.-H. Myers, John Morley, oceňuje plně (a někdy snad i přeceňuje) jeho básnického genia, stavíc jej vedle největších a nejangličtějších básníků, vedle Miltona a Shakespeara; pevnině evropské zůstává však pro svůj ryze anglický moralismus přes mnohý krásný pokus kriticky, přiblížiti jí jej, stále dosti cizí. Wordswovy »Poetical works« jsou vydány dobře Knightem (Lond.,1882 – 86, 8 sv.; nové vydání 1896 a sl. v 16 sv.), Dowdenem (t., 1892 v 7 sv.) a Hutchinsonem (Oxford., 1895 v 5 sv.); u Macmillana vyšla Wordswova Básnická díla s předmluvou Johna Morleye; Wordswovy »Prose works« vydal Grosart (1875 ve 3 sv.). Srv. Christopher Wordsworth, Memoirs of William Wordsworth (Lond., 1852, 2 sv.); Calvert, Wordsworth, a biographical and aesthetic study (Boston, 1878); F.-W.-H. Myers, Wordsworth v »English Men of Lettres Series« (1880); dále Knight v 9. – 11. sv. svého vydání Wordsworth-e z r. 1889, Sutherland (2. vyd. Lond., 1892); Elisabeth Wordsworth (t., 1891); C. H. Herford, The age of Wordsworth (Lond., 1897); Wordsworthiana, a selection from papers (vydala WordsworthSociety, Lond.,1889). Ve Francii psali o Wordswovi m. j. Émile Legouis, La jeunesse de Wordsworth Étude sur le »Prélude« a Gabriel Sarrazin, La Renaissance de la poésie anglaise (Pař., 1887); v Německu Marie Gottheinová (Halle, 1893, 2 sv.) a Andr. Baumgartner (Curich, 1897).Wordswovy sestry Dorothei »Recollections of a tour in Scotland« vydal Shairpe r. 1874; jí jest věnována kniha E. Lee, Dorothea Wordsworth, the story of a sisters love (Lond., 1886); Dorothea Wordsworth narodila se 24. pros. 1771, zemřela 25. led. 1855. Šld.

Související hesla