Wroński-Hoene Józef Maria

, polský filozof a matematik, žijící od 1800 v Paříži. Člověka považoval za autokreativní sílu, která má svůj model a vzor v božském logu. Autor pojmu mesianismus. Zabýval se teorií algebraických a diferenciálních rovnic.

Ottův slovník naučný: Wroński-Hoene Józef Maria

Wroński Hoene Józef Marja, filosof a mathematik pol. (* 1778 v Poznaňsku – † 1853 v Paříži). Nazýval se vlastně Hoene a jméno své změnil teprve v Paříži r. 1815. Vzdělání dostalo se mu v kadetní škole ve Varšavě, načež vstoupil do dělostřelectva pol. R. 1794 vyznamenal se jako důstojník při obležení Varšavy vojskem prus. a v bitvě u Maciejowic dostal se do zajetí rus., z kteréhož však generálem Tormasovem byv vyproštěn vstoupil jako major do vojska rus., v němž záhy postoupil na podplukovníka. R. 1797 opustiv službu vojenskou odešel do Německa, kde po dvě léta studoval filosofii a práva, oddávaje se zvlástě horlivě studiu Kanta, jehož byl nadšeným přívržencem. R. 1800 uchýlil se do Paříže a odtud do Marseille, kde vydal první dvě své brošury pod názvem: Le bombardier polonais a La critique de la raison pure. Od té doby Wroński hoene dával se unášeti blouznivou myslí svou, že v pomyslech svých dostihl zárodků velikých objevův a že jest mu souzeno posvětiti život svůj dobru celé společnosti lidské. Po deset let pracoval v úplném ústraní o rozvinutí filosofických a mathematických svých objevův. R. 1810 navrátil se do Paříže a předložil výsledky mathematických svých studií franc. institutu, který však vyzval Wroński hoenekého, aby pomysly své rozvinul podrobněji a naznačil vztah jejích k jednotlivým poměrům zvláštním. Důsledkem toho Wroński hoene vydal: Introduction à la philosophie des mathématiques (Pař, 1811) a potom Résolution générale des équations de tous les dégrés (t., 1812). Avšak výklad jeho podaný v těchto dvou spisech přemrštěného směru a pohrdající všemi autoritami ve vědě, byl příčinou, že institut přiznav Wroński hoenekému pouze jakési známosti formulí mathematických, odsoudil jej jako člověka zbaveného zdravých smyslů. Wroński hoene tím velmi jsa popuzen, vedl od té chvíle urputný boj proti Legendroví, Aragovi, Lagrangeovi, Lacroixovi a jiným učencům franc., což způsobilo trudné jeho položení hmotné. Žil ve svrchované bídě, živě sebe i rodinu svou z nepatrných příjmů, které mu vynášelo vyučování v malém pensionátě pařížském, při tom však stále horlivě obíral se studii filosofickými, náboženskými i politickými. Získal i několik zámožných přívrženců svého učení, kteří mu poskytli hmotné pomoci. Jedním z nich byl bohatý bankéř Arson, jenž zahořev k mysticismu učinil s Wroński hoenekým smlouvu, že objeví mu za honorář 300.000 franků nejhlubší tajnosti učení svého. Když však později Arson chtěl smlouvu zrušiti, došlo k processu, jenž své doby natropil mnoho hluku a v němž Arson k částečnému plnění smlouvy byl odsouzen. Tím značně zlepšil se hmotný stav Wroński hoenekého, jenž pokračoval zase ve svých studiích a r. 1818 počal vydávati periodický časopis »Le Sphinx«, jenž byl zvěstovatelem nového učení filosofického a nábožensko-politického. Filosofii svou Wroński hoene nazval messianismem, zabývalať se budoucími osudy lidstva, založena jsouc na širokých základech; ze zamyšleného však pětidílného spisu vydal toliko první dva díly: Prodrome de la politique moderne (Pař., 1831) a Metapolitique messianique (t.,1840). V prvním rozhovořil se široce o stavu nynějšího lidstva, ukazuje historicky i filosoficky přibližující se rozhodnutí jeho choroby, předvádí společenskou antinomii čili válku dvou protivných, celý soudobý život pronikajících stran, odkrývá prvky této antinomie a kreslí hrozné skutky ji sledující a posléze nastiňuje historický běh a konečné cíle člověčenstva. Metapolitika jest toliko rozvinuti zásad Prodromu, vedle čehož přiměřeným způsobem líčí tam i stav Francie. Za účel své filosofie Wroński hoene položil spasení člověčenstva. Filosofii svou Wroński hoene nazývá achrematickou, t. j. dotýkající se pravdy transcendentální a vyšší nad soudobou filosofii a theologii. V pojmech náboženských přidržel se vsak hlavně ultrakatolicismu a byl přívržencem jesuitů, kdežto v politice byl nepřítelem všech revolucí a veškeré demokracie. Měl pevné přesvědčení o slavném úkolu a světlé budoucnosti Slovanů, zejména o vůdčím vedeni Ruska v Evropě, což také v některých svých spisech snažil se zdůvodniti. Trętowski nazval filosofii Wroński hoenekého »planomantií«, kreslící zbytečně na tisíc let napřed cesty a osudy lidstva. V posledních letech politicko-náboženské názory Wroński hoenekého vyvolaly ostré kritiky a nepřátelství, jež ztrpčily mu život. Jinak Wroński hoene byl muž vědomostí neobyčejně velikých, obsáhlé vědy a smělého úsudku i nezdolné píle a vytrvalosti Z důležitých spisů Wroński hoenekého sluší ještě jmenovati: Refutation de la théorie des fonctions analytiques de Lagrange (Pař., 1812); Documents pour l'histoire des mathématiques (t., 1812); Philosophie de l'infini (t., 1814); Philosophie de la technie algorithmique (t., 1815); Critique de la théorie des fonctions génératrices de M. Laplace (t., 1819); Problème fondamental de la politique moderne (t., 1829); Messianisme, union finale de la philosophie et de la réligion, constituant la philosophie absolue (t., 1831, 2 sv.); Prolegomènes du messianisme ou le destin de la France, de l'Allemagne et de la Russie (t., 1843); Adresse aux nations Slaves sur les destinées du monde (t., 1847); Cent pages décisives (t., 1849); Épître à Sa Majesté l'Empereur de Russie pour completer les Cent pages (t., 1851); Philosophie absolue de l'histoire (t., 1852, 2 sv.); Sept manuscrits inédits, écrits de 1803 à 1806, oeuvres posthumes: Philosophie spéculative; Philosophie du langage; Économie politique etc. (t., 1879); Nomothétique messianique, ou lois suprèmes du monde (t., 1881); Application nautique de la nouvelle théorie des marées (t., 1886). Srv. Tomasz Bukaty, Hoene Wroński hoene i jego udział w rozwinięciu ostatecznem wiedzy ludzkiej (Pař., 1844); A. Tyszyński, Rozbiory i krytyki (Varš., 1854, sv. 1.); Landure, Exposition abrégé de la philosophie absolute de Hoene Wroński hoene (1857); S. Dickstein, Sur les découvertes mathématiques de Wroński hoene (Štokholm, Bibliotheca mathematica, 1882 – 94); S. Dickstein, Źycie i dzieła Wroński hoenego (Krakov, 1897); O prawie najwyźszem Hoene Wroński hoenego v matematyce (Práce math.-fysické, sv. II. a V.). Na ocenění zásluh Wroński hoenekého v mathematice vypsán byl r. 1872 konkurs pol. Společností nauk v Paříži, práce však nedošla žádná.