Zahrada

, vymezený (často též ohrazený) pozemek pro pěstování rostlin. Podle užití se rozlišuje zahrada účelová (ovocnářská, bylinářská, botanická aj.), zahrada okrasná a v současnosti i zahrada obytná (chápána jako pokračování obydlí). – Historické okrasné zahrady byly utvářeny podle dobových zásad zahradního umění (zahradní architektury). Dělí se na zahradu pravidelnou (geometricky řešenou), a nepravidelnou (napodobení volné přírody). Počátky zahradního umění vznikaly v Mezopotámii (proslulé zahrady královny Semírámis z 9. stol. př. n. l.), v Egyptě a v Persii. V antickém Řecku se zahrady rozvíjely zejména v období helenismu. V římské architektuře byly zahrady součástí atriových domků, a zejména římských vil. Ze středověku jsou známé okrasné a bylinářské zahrady klášterní i zahrady hradní a zahrady v zadní části měšťanských domů. Rozvinutá byla zahrada arabská, často s užitím vodních ploch. Zahradní umění se rozvíjelo zejména od renesance (vznik zahrady italské i zárodky zahrady francouzské). V 2. polovině 17. a v 18. stol. byla nejrozšířenější klasicistní zahrada francouzská a anglický park. V období romantismu byly zahrady doplňovány architekturou (antikizující chrámky ap.), patrný byl i vliv čínských a japonských zahrad (malý rozměr jednotlivých prvků, skupiny stromů a keřů, uplatnění neopracovaných kamenů, volné komponování vodních toků a ploch).

Ottův slovník naučný: Zahrada

Zahrada je v nejširším smysle slova každý na venek přesně obmezený, uvnitř pak více či méně rozčleněný pozemek, na němž se pěstují rostliny k rozmanitému účelu sloužící. Hlavně je to účel, jímž liší se od role, lesa a louky. Podle toho rozeznáváme zahrady okrasné, ovocné, zelinářské, veřejné, soukromé, obchodní a pod. Zahrada okrasná ať veřejná či soukromá slouží výhradně k osvěžení nebo pro ozdobu, ostatní zovou se zahradami užitkovými. Zahrada větších rozměrů sluje sad nebo park; jsou-li tam jen stromy pro stín, říká se jí stromovka, jsou-li to stromy ovocné – štěpnice či zahrada ovocná, určena-li k pěstění mladých stromků – školkou; v zahradě zelinářské pěstuje se zelenina. Je-li v sadě zvláštní oddělení pro květiny, mluví se o květnici či zahradě květné. Provozuje-li se v zahradě živnost – prodej květin – je to zahrada obchodní. Přemění-li se les úpravou vnitřních cest a pěšin v zahradu, pak je to zahradní obora nebo lesní park. Zahrada, není-li určena pro veřejnost – městské sady – nebo pro účely školské – zahraday botanické či školní, čítaje v to i zahrady veřejných léčebných ústavů, podléhá dani pozemkové nechť slouží účelům obchodním či toliko k okrase; toliko zmíněné tři případy činí výjimku. Fln.

Související hesla