Zahradník Bohdan (Isidor)

, český politik. Původně katolický kněz, člen premonstrátského řádu; 1919 vystoupil z katolické církve a přihlásil se k pravoslaví. 1907 – 18 poslanec rakouské říšské rady za agrární stranu. Za 1. světové války účastník domácího odboje, 1918 člen Národního výboru a jeden z organizátorů převratu 28. 10. 1918 v Praze. 1918 – 19 člen Revolučního národního shromáždění za agrární stranu; 1918 – 19 ministr železnic, 1920 – 21 československý zplnomocněný ministr u mezinárodní separační komise ve Vídni; od 1924 ředitel Hypoteční banky v Praze.

Ottův slovník naučný: Zahradník Bohdan (Isidor)

Zahradník: Isidor Theodor, bratr před., bibliogr. čes. (* 1864 v Hostačově u Haber). Gymnasium studoval v Něm. Brodě, r. 1883 vstoupil na Strahov, kde složil v r. 1888 slavné sliby a byl vysvěcen. Připravoval se na doktorát theologický, ale ve studiích vyrušen posláním na výpomoc do Rochlice u Liberce, kde strávil skoro 2 léta. Vrátiv se r. 1890 na Strahov, poslán byl do Jihlavy, kde působil jako kooperátor u sv. Ignáce a sv. Jakuba až do r. 1899, kdy na žádost svou byl odvolán. Měl velikou účast pří zřízení veřejně české školy v Jihlavě, byl jednatelem »Ú. M. Š.«, založil tam spolek českých katol. mužův a jinochů, provedl koupi čes. domu spolkového. Pro neohrožené hájení české věci byv ohrožován na životě násilí ustoupil. V Jihlavě věnoval se studiu filosofie, historie a filologie a složiv na čes. univ. rigorosa, povýšen byl r. 1897 na doktora filosofie. V dubnu r. 1399 jmenován knihovníkem na Strahově, kde strávil do 1. ún. 1906, kdy z ohledů zdravotních na úřad ten resignoval a uchýlil se na statek Hradištko u Štěchovic, kde posud působí. Jako bibliotékář strahovský byl volen do kuratoria musea král. hl. města Prahy, kde věnoval pozornost hlavně oddělení bibliografickému; byl členem ředitelstva »Svatoborų. R. 1902 – 3 byl vyslán zemským výborem král. Čes. do Říma, kde ve vatikánském archivě pracoval o diplomatáři Jana XXIII., kterýžto rukopis jest v archivě zemském král. Čes. R. 1900 podnikl cestu studijní po knihovnách klášterů rakouských, rok po tom do Uher, všude pátraje po českých rukopisech a prvotiscích. V Italii prohlédl četné knihovny římské, všude hledaje a spisuje bohemika, klášter Subiaco, knihovnu v Prato v Toskáně, bibliotéku národní ve Florencii a archiv v Bologni. R. 1904 zvolen byl mimořádným členem České akademie cís. Frant. Jos. Jako inspektor velkostatku Hradištko věnoval se činosti veřejné, zvolen byl předsedou kommunikačního komitétu netvořického a dne 23. kv. 1907 za poslance na radu říšskou sa volební okres č. 55 (Sedlčansko, Voticko, Neveklovsko a Sedlecko). Sepsal: Blahoslavený Heřman Jos. Život a důkazy svatosti jeho (Brno, 1891); Nezdárné děti. Postní kázání. (Telč, 1893); Zdárné děti. Řeči postní (Praha, 1895); Matka Boží a lid český. Májové promluvy (Jihlava, 1896). Od r. 1897 – 1903 byl redaktorem homiletického časopisu »Kazatel« (v Olomouci), kam napsal celou řadu kázání, promluv i pojednání; Cestou křížovou. Řeči postní (Olom., 1901). – Po této homiletické činnosti věnoval se hlavně bibliografii. Jako bibliotekář strahovský snesl a zkatalogisoval rukopisy a prvotisky strahovské, které posud po různu byly rozházeny a zapomenuty, uloživ a srovnav je ve zvláštní ohnivzdorné místnosti, vynesl ze zapomenutí kolossální sbírku rytin, otevřel knihovnu celé veřejnosti, takže stala se vítaným cílem vědcův a badatelů. Speciálně prvotisky byly jeho studiem a veliké dílo: Katalog prvotisků knihovny strahovské k tisku upravené má posud v rukopise. Ze spisů vydaných na Strahově uvádíme: Catalogus generalis sacri, can. ac exempti ordinis Praemonstratensis ineunte s. XX. (1900); Iter austriacum: klášterní knihovny rakouské a soupis jejich bohemik (ve »Věstníkų Čes. akademie XIX); Prvotisky knihovny Strahovské (t.); Ueber neuere Bibliographie der Inkunabeln besonders der böhmischen (v »Král. spol. nau▽, 1902); Ladislava Pohrobka sborník lat.něm.-český dle rukopisu Palatinského č. 1787 ve Vatikánu (nákladem České akademie, 1905). Společně s kanovníkem dr. A. Podlahou: Jana Willenberga Pohledy na města, hrady a památné stavby král. českého z poč. XVII. stol. (1901); Rukopisy drobnomalbami vyzdobené v knihovně klášt. Strahovského (»Památky archaeologické« XVIII.). Kromě toho uveřejnil velkou řadu drobnějších prací ve »Věstníkų Čes. akademie, v »ČČM.«, v »Českém Lidų, v »Čas. katol. duch.«, v »Památkách archaeol.«, v »Obrázkové revuį, ve »Sborníku histor. kroužkų a j.