Zahradník Vincenc

, český teolog a filozof; nejvýznamnější žák B. Bolzana. Zabýval se zejména etikou. Z díla: Pojednání o principu etiky.

Ottův slovník naučný: Zahradník Vincenc

Zahradník: Vincenc, kněz církevní, spis. čes. (29. pros. 1790 v Ml. Boleslavi – † 31. srpna 1336 v Křešicích), pocházel z městské rodiny v Ml. Boleslavi dávno usedlé. Vychodiv zde školu normální vstoupil tamtéž r. 1799 na pětitřídní tehda gymnasium piaristské, kteréž s přerušením absolvoval teprve r. 1807. Po odbytém studiu gymnasijním vstoupil do řádu piaristského, ale opustiv řeholi odešel do semináře litoměřického, kde byl r. 1813 vysvěcen na kněze. Potom kaplanoval ve Všejanech a Křinci, ale již r. 1816 litoměřický biskup Hurdálek jmenoval jej sacellanem a svým ceremoniářem a r. 1820 professorem pastorální theologie na bohosloveckém ústavě litoměřickém. Stav se s jinými professory téhož ústavu podezřelým kruhům vládním a hierarchickým z přívrženství ke snahám Bolzanovým, zbaven úřadu svého a jmenován farářem v Zubrnici, kdež v málo utěšených poměrech hmotných setrval deset let, až r. 1330 obdržel faru v Křešicích, blízko Litoměřic, kdež zemřel stižen byv tyfem. – Práce Zahradníkovy jsou jednak obsahu dogmaticko-náboženského, mnohé též latinsky a německy psané, kteráž činnost souvisela přirozeně s jeho úřadem pastýřským, jednak paedagogicko-moralistního a filosofického, kdež namnoze se projevuje jeho bystrost a osobitý ráz myšlení. Největší ze všech jeho filosofických prací jest Filosofické jednaní o vnitřní a zevnitřní povaze cnosti, kde pod vlivem Garveovým ukázati se snažil, že nejvyšším zákonem mravnosti jest co největší rozmnožování blaha. Dílo to hotovo bylo již r. 1829, ale censurou nepropuštěno a uveřejněna odtud v »Časop. pro katol. duchov.« 1836 jen čásť O vnitřní povaze cnosti. Druhá, objemná tolikéž práce jest jeho logika pod názvem Počátkové umění Myslitelství, jež psal jako farář v Křešicích. Vidna jest tu jeho znalost soudobé literatury odborné (Marck, Krug, Bolzano a snad i Kant), vidno však i samostatné stanovisko, jež dovedl zde Zahradník zaujmouti oproti celkové koncepci logiky i jejím jednotlivostem. Vydání Dušesloví, jehož první svazek hotový r. 1835 k censuře byl předložen, ale neapprobován a proto přepracován býti musil, zmařeno jeho smrtí. Rukopis se ztratil. O psychologických názorech Zahradníkových lze ostatně do jisté míry souditi z jeho pojednání z r. 1818 v Nejedlého »Hlasateli českém« Rozjímání o některých stránkách praktycké Filozofie. Filosofickou činnost Zahradníkovu po prvé všestranně a kriticky objasnil Fr. Čáda ve svém vydání jeho Filosof. spisů, d. I. (Praha, náklad. Čes. akad., 1907). Moralisující své snaze Zahradník dovedl také dáti umělecký průchod ve sbírce Bájek (nejnověji vydal Ferd. Strejček (Praha, 1906, u Otty). Co theorie bajky se tkne, Zahradník jest stoupenec Lessingův. Zahradník koncipoval snadno a literární jeho činnost byla plodná. Z ostatních jeho prací buďtež uvedeny: Nauka paedagogická dle Niemayera; Systematická grammatika (snad s původním názvem Kratinká mluvnice česká pro školní učitele); Český rituál; Listy o vedení pastýřského úřadu, vesměs práce spadající před r. 1318 a tiskem neuveřejněné. Mimo rozličné sbírky kázání a modlitby přispíval do »Čas. pro katol. duch.« (1839 – 37), do »Květů« a založil Jakschův kalendář učitelský. Blízké styky udržoval Zahradník s biskupem Hurdálkem, Vinařickým, Dobrovským, Václ. Svobodou Navarovským, Čelakovským, Hankou a Jirsíkem. Zb.