Zastupitelství státní

viz státní zastupitelství

Ottův slovník naučný: Zastupitelství státní

Zastupitelství státní . V řádech trestních reformovaných z. s. jest orgán, jemuž náleží stíhati činy trestné officiálné, podávati pro ně (veřejnou) trestní obžalobu a ji zastupovati v řízení trestním. Historický jeho základ sluší hledati v právě francouzském, kdež vyvinulo se z instituce t. zv. královských prokurátorů. To byli původně zástupci komory královské, kteří měli před soudy, a to jak ve sporech civilních královského fisku, tak ve věcech trestních, hájiti prospěchu komory královské, jenž v řízení trestním kynul jí zejména z odsouzeni obžalovaného k trestům majetkovým a z konfiskace jeho jmění. Později stal se z toho zvláštní úřad, t. zv. veřejné ministerstvo (ministère public), jemuž přikázán úkol, trestně stíhati činy trestné a bdíti nad tím, aby řízení trestní dálo se způsobem zákonným. V novém, reformovaném řízení tr., jež bylo ve Francií vytvořeno koncem stol. XVIII., instituce veřejného ministerstva neboli z. s-ho byla podržena a přikázán jí zároveň úkol, podávati a zastupovati veřejnou trestní obžalobu. U nás bylo z. s. zavedeno nejprve r. 1848 pro řízení ve věcech tiskových, potom pro řízení trestní vůbec řádem tr. ze 17. led. 1850, odkudž tato instituce přešlas některými změnami co do působnosti a organisace-i do řádu tr. z 29. čce 1853 i do platného nyní řádu tr. z 23. kv. 1873. Ustanovení o ní obsahují hlavně §§ 29 – 37, 401 – 408 a 448 ř. tr. z r. 1873, §§ 87 – 114 prováděcího naříz. z 19. list. 1873, instrukce pro z. s. z 3. srpna 1854 a jednací řád pro ně z 5. kv. 1897. Organisace sastupitelstvího zastupitelství provedena jest tak, že při každém soudě okresním vykonává příslušné funkce bud' úředník sastupitelstvího zastupitelství nebo úředník úřadu politického nebo policejního nebo zvláštní funkcionář sastupitelstvího zastupitelství, při každém sborovém soudě prvé stolice státní zástupce, při každém sborovém soudě druhé stolice vrchní st. zástupce (všichni s potřebným počtem náměstků, substitutů) a při soudě kassačním generální prokurátor se svými náměstky (»generálními advokáty«). Každý orgán sastupitelstvího zastupitelství zřízený při soudě nižším podřízen jest orgánu zřízenému při soudě vyšším; toliko vrchní st. zástupce jest podřízen přímo, jako sám generální prokurátor, ministru spravedlnosti. Členové sastupitelstvího zastupitelství nejsou úředníky soudcovskými, nýbrž náležejí k orgánům správy justiční, pročež nevztahují se k nim ustanovení základních zákonů státních zaručujících úředníkům soudcovským samostatnost, nesesaditelnost a nepřesaditelnost. V obvodě každého sborového soudu druhé stolice všichni úředníci sastupitelstvího zastupitelství sloučeni jsou ve zvláštní personální status. Vybíráni však bývají obyčejně ze státu úředníků soudcovských, do něhož při postupování atd. opět bývají zařazováni. Hlavou celé instituce a z její působnosti podle zákonův ústavních odpovědným jest ministr spravedlnosti. Organisace sastupitelstvího zastupitelství provedena jest podle zásady jednoty a nedílnosti, z níž také vyplývá moc devoluční a substituční orgánů vyšších naproti podřízeným. Státní zástupcové i vrchní státní zástupcové mohou totiž úřední výkony příslušející orgánům státního zastupitelství zřízeným při soudech nižších svého obvodu jim odniti a buď si sami je předsevzíti nebo je odevzdati jinému orgánu sastupitelstvího zastupitelství sobě podřízenému. Působnost každého orgánu sastupitelstvího zastupitelství vztahuje se k těm věcem, které náležejí k působnosti soudu trestního, při němž jest ustanoven. (Jen funkcionáři při soudech okresních obmezeni jsou na řízení o přestupcích tam konané.) Z věcí administrativních přikázána jest zastupitelství státnímu také spolupůsobnost v řízení disciplinárním proti úředníkům soudcovským a jiným soudním úředníkům a sluhům, proti notářům a advokátům a kandidátům notářským a advokátním. K nejvlastnější působnosti sastupitelstvího zastupitelství náleží, aby stíhalo činy trestné officiálné, při čemž má se říditi zásadou legality. V působnosti své orgánové státního zastupitelství nejsou závislí na soudě, při němž jsou zřízeni, jakož naopak i soudu jest zabezpečena nezávislost na sastupitelstvím zastupitelství V samém řízení trestním st. zástupce má co do hlavní věci postavení strany processní a jest potud soudu formálně podřízen. Ve vší svoji působností každý člen sastupitelstvího zastupitelství má dbáti toho, čeho vyhledává prospěch státu, zvláště pak, aby pravda vyšla na jevo, tedy aby došlo platnosti i vše to, co jest ku prospěchu obviněného. Výkonů soudcovských, zvláště výkonů vyšetřovacích, st. zástupce nesmí sám předsebráti. V některých směrech řád tr. uchýlil se od důsledností z toho plynoucích a porušiv zásadu rovnosti stran processních na škodu obviněného a obhájce, nadal státního zástupce právy a přednostmi, jež činí z něho představitele moci státní a – podle vzoru práva francouzského – ochránce a strážce zákona. Zvláštní jest postavení a působnost generálního prokurátora. Jemu jest přikázáno jen účastniti se jednaní soudu kassačního ve věcech trestních, zvláště pak jednání o zmatečných stížnostech tam konaného. Při tom však nemá býti činný jako zástupce obžaloby trestní, nýbrž má působiti jen k tomu, aby bylo rozhodnuto podle zákona. On také výlučně jest oprávněn podávati k soudu kassačnímu t. zv. stížnost zmatečnou pro zachování zákona. O vyloučení členů sastupitelstvího zastupitelství. jednají §§ 75 a 76 ř. tr. (zamítnutí se nepřipouští), poměr k jíným úřadům upravuje § 36 ř. tr. Zastupitelství – Srv. Storch, Říz. tr. rak. I. 1887 str. 255 – 281. -rch.