Zátiší

, druh malířského námětu zobrazující příležitostně seskupené předměty denního života (jídlo, květiny, nápoje aj.), někdy se symbolickým významem (viz též vanitas). Oblíbeno zejména v 17. a 18. století.

Ottův slovník naučný: Zátiší

Zátiší (něm. Stilleben, holland. Stilleven, fr. nature morte, angl. still-life, ital. riposo) v malířství obrazy předmětů neživých, na př. ovoce, zeleniny, náčiní, různého nářadí, květin, zabité zvěře atd. Soulad barev, hra světel a stínů dodávají takovým předmětům malebnosti, a na umělci jest, aby volbou a seskupením jejích přispěl k dosazení obrazového effektu. Tak malují se předměty tvarův ušlechtilých, z hmot lesklých nebo krásně zbarvených, artefakty a přírodniny, a hlavně záleží na umění, vystihnouti obé, tvarovou i barevnou krásu jejich. Již na freskách v Pompejích vyskytují se malby takové, vlastní zátiší však jako samostatné obrazy nebyly malovány, až se vyvinula malba olejovými barvami. Z prvních obrazů zátiší jest tabule s malovanými zabitými koroptvemi, na níž jako autor se jmenuje Jacopo de Barbari z r. 1504 (v Augšpurce). V XVII. stol. pak pěstovali toto odvětví hlavně hollandští malíři, jedni vzhledem na celkovou dekorativní úpravu a kolorit, druzí pečlivě provádějíce a dopodrobna zobrazujíce, co se vkusem různým seskupili. Zátiší malovali J. Brueghel st., Zeghers, J. D. de Heem, C. de Heem, Heda, Vilém Kalf, Beijeren, van Huijsum, van Aelst, Rachel Ruyschova, Dou, Fyt, Weenix. V XIX. stol. malují se zátiší v Německu (P. Meyerheim, Heimerdinger, Charlemont, Kamilla Friedländrová, A. Kunz a j. v.), ve Francii (Vollon, Ph. Rousseau, Robie), v Italii atd. Z čes. malířů zátiší sluší uvésti Minaříka, Schermaulovou (květiny), Kleinmondovou, Boudovou, k čemuž nutno připomenouti, že i jiní umělci za čas malovali zátiší, j. na př. Chittussi. F. H-s.

Související hesla