Zejdlicové ze Šenfeldu

, český šlechtický rod, původem ze Slezska, v Čechách od konce 14. století. Rod se rozdělil do řady větví, které vlastnily statky v Čechách (Doksy, Encovany, Choceň, Lány, Nelahozeves, Polná). Na konci 16. století zastávali členové rodu významné úřady, ale za účast ve stavovském povstání byli postiženi konfiskacemi. Rod vymřel v 17. století.

Ottův slovník naučný: Zejdlicové ze Šenfeldu

Zejdlic ze Šenfeldu, příjmení starožitné rodiny rytířské, která byla téhož původu a erbu jako Bechyňové z Lažan a jen vystřelek panské rodiny nazývající se v. Seidlitz a posud v Pruském Slezsku žijící. Jeden z jejich předkův Jan byl r. 1369 purkrabím na Žacléři. Syn jeho Hajman získal okolo r. 1386 statek Schönfeld. Pravnuk jeho Hanuš koupil r. 1481 hrad Ralsko a prodal r. 1522 Schönfeld. Bratr jeho Hynce (Jindřich) získal r. 1508 Nelahozeves, koupil r. 1518 Zvoleňoves, r. 1528 Stochov, Lány, Kačici, r. 1531 Řítku. Kromě toho držel hrad Homoli v Kladsku a ves zápisnou Volovice. Zemřel ok. r. 1540. Syn jeho Jan, který se připomíná r. 1508, snad záhy zemřel. Druhý syn Jiří zdědil po otci Homoli a ostatní statky, koupil r. 1541 Volovice a Neuměřice dědičně, r. 1545 díl Dokez a r. 1546 díl Pusté Dobré, avšak prodal r. 1551 Kačici a Řítku, r. 1560 Chrašťany; držel také ves zápisnou Otvojice. Zemřel asi r. 1572. Manželka jeho Markéta z Bělé přečkavši jej zemřela r. 1596 majíc 81 let věku a pohřbena ve Zvoleněvsi. Na náhrobku jejím je psáno, že viděla před svou smrtí 70 synův, dcer, vnukův a pravnukův. Skrze Jiříkovy syny rozdělila se rodina tato na dvě pošlosti. A. Pošlost Polenská. Hertvík, syn Jiříkův, studoval r. 1545 v JihIavě s Martinem Bacháčkem, paedagogem svým, potom se dostal ke dvoru arciknížete Ferdinanda, s nímž vykonal výpravu do Uher. Vrátiv se domů po smrti otcově sedal v komorním a zemském soudě, byl radou č. komory, asi od r. 1579 král. radou, ok. r. 1584 vrchním hejtmanem král. panství, pak podkomořím králové a něm. lén hejtmanem. Byv potřebován často v královských a zemských službách, přijat r. 1580 do stavu panského a obdržel od císaře rozličné milosti. Ok. r. 1593 císař Rudolf potvrdil mu erb (tři zlaté kapry na bílém) a dovolil pečetiti bílým voskem. Odděliv se se synovci vzal za díl Zvoleněves, koupil r. 1579 sám druhý Svojanov a Bystrý dědičně, r. 1582 vesnice ve Slansku (jež r. 1584 prodal), také držel Těchníč a okolní vesnice (1584 – 85), získal r. 1586 Újezd u Prahy, odřekl se r. 1536 Svojanova, kromě 4 vesnic, koupil r. 1587 Choceň (k němu později drobné části) a získal r. 1597 Polnou a r. 1601 Horní Studenec. Zemřel r. 1603 (19. ledna ?) a pohřben v Chocni. Manželka jeho (od r. 1573) Markéta Zárubka z Hustiřan držela r. 1580 – 86 Veselici a koupila r. 1604 Koldín. Synové jeho Jan, Jindřich a Rudolf prodali r. 1604 Zvoleněves. Jindřich sešel r. 1606 v Přibyslavi násilnou smrtí. Jan ženil se r. 1602 s Boženou (Rozinou?) Slavatkou z Chlumu († 12. čce 1609), obdržel r. 1610 za díl Polnou a Přibyslav († j. 1612). Rudolf, jenž měl za díl Choceň, dědil po bratru Polnou. Navrátiv se r. 1620 z Francie sám životně se vypravil s vojskem jsa jeho hejtmanem, kromě toho vypravil 6 koní a 55 pěších. Také hostil na Polné krále Bedřicha (1. ún. 1620). Zemřel v Chocni 28. září 1622 náhle. Statky jeho zabrány ještě r. 1622 před odsouzením. Manž. jeho Anna Marie Berkovna držela do r. 1616 Sloup. Rudolfem tato pošlost vymřela. Ze sester jeho žila ještě r. 1640 Anna vdaná Artcova, jež prodala r. 1637 Koldín, po mateři zděděný. Nemanželské potomstvo některého z dotčených tří bratří mělo příjmení napřed Zedlic a později Žejklic. B. Pošlost Encovanská. Druhý syn Jiříkův Jan byl již r. 1576 mrtev zůstaviv z manželky Majdalény Vratislavky z Mitrovic († 1582) syny Jindřicha Jiří a Ladislava. Ti obdrželi za díl Lány, jež r. 1581 prodali. Podrželi si Olovici, koupili r. 1590 Chvatěruby, o něž se ok. r. 1600 rozdělili tak, že měl onen Kozomín, tento Chvatěruby a Dokzy. Jindřich zemřel r. 1620 v prosinci zůstaviv dcery Majdalénu (vd. Vtelenskou) a Markétu (vd. Berbistorfovou), jimž statek Kozomín pro otcovo provinění zabrán, ale Majdaléně ponechán. Ladislav, pán velmi vzdělaný, měl sbírku písní (»ČČM.« 1827, I. 135), byl v l. 1590 – 1612 u cís. dvora panatýrem a kraječem, oddal se službám v řádě sv. Jana a byl kommendorem ve Stříhomi. Prodav r. 1605 Chvatěruby koupil pak Encovany. R. 1610 přijat do stavu panského a byl potom hejtmanem litoměř. kraje. Proviniv se za povstání a ačkoliv r. 1621 císaři platné služby prokázal, zbaven r. 1623 všeho jmění. Do r. 1628 bydlil v bytě nájemném v Praze, vystěhoval se r. 1628 a Ještě se vrátil na Encovany r. 1631. R. 1632 žil v Perně. Manželku Lidmilu Vratislavku pohřbil jsa ještě na Encovanech a potomstva neměl. Sčk.