Zemětřesení

, krátkodobé pohyby v zemském tělese vyvolané náhlým uvolněním mechanické energie, která je nahromaděna v zemské kůře, popř. ve svrchním zemském plášti. Intenzita zemětřesení závisí nejen na jeho velikosti, nýbrž i na vzdálenosti od epicentra a na místních geologických podmínkách. Při zemětřesení vznikají dva základní druhy elastických vln: prostorové, které se šíří celým zemským tělesem, a povrchové, šířící se ve vrstvách blízkých zemskému povrchu. Zemětřesení se vyskytují zejména na hranicích litosférických desek v aktivních zemětřesných pásech. Ročně jsou zaregistrovány statisíce zemětřesení, z nichž většina nepůsobí škody. Zřídka se vyskytují silná zemětřesení s katastrofálními následky, při kterých se uvolňuje energie až 1018 joulů. Zemětřesení se dělí na přirozená, a umělá. Přirozená se dělí podle původu na zemětřesení řítivá, zemětřesení tektonická a zemětřesení vulkanická; zemětřesení indukovaná (umělá) jsou vyvolána lidskou činností. Podle hloubky ohniska jsou zemětřesení rozdělena na tři skupiny: a) normální (hloubka ohniska menší než 70 km, 85 % všech zemětřesení); b) středně hluboká (70 – 300 km, asi 12 %); c) s hlubokými ohnisky (300 – 700 km, asi 3 %). Výzkumem zemětřesení a seismických vln se zabývá seismologie. Přesná předpověď místa, času a velikosti zemětřesení není dosud možná. Předpověď účinků zemětřesení, která je snazší než předpověď zemětřesení, umožňuje projektovat seismicky odolné stavby. Viz též intenzita zemětřesení, stupnice intenzity zemětřesení, tsunami.

Související hesla