Zemská zřízení

, zákoníky jednotlivých zemí českého státu v 16. a 17. stol., nahrazující zvykové právo obecně závaznou kodifikací. Vznikla svodem nejvýznamnějších normativních ustanovení (sněmovní usnesení, rozhodnutí zemského soudu, královská privilegia) a často se opírala o starší právní tradici zakotvenou v právních knihách. Nejstarší v Čechách bylo Vladislavské zřízení zemské, koncipované šlechtou. Zemská zřízení z roku 1530 a 1549 odrážela postupný přesun moci ve prospěch panovníka (výjimkou bylo zemské zřízení z roku 1564, které bylo výrazem nového vzestupu stavovského vlivu). Další jednání o úpravě zemského zřízení ztroskotala na rozporech mezi stavovskou opozicí a Habsburky, kteří prosadili své záměry až v Obnoveném zřízení zemském.

Ottův slovník naučný: Zemská zřízení

Zemská zřízení, v zemích českých kdysi zákonné sbírky zem. práva. Zemská zemská. moravská pocházejí podobně jako česká většinou ze stol. XVI. Prvé zemská zemská moravské z r. 1516 (tištěné v Litomyšli) jest vlastně jen doplňkem, nikoli náhradou Knihy Tovačovské. Jest velmi stručné. Spojena v něm byla usnesení obecného sněmu brněnského z r. 1505 a olomouckého z r. 1511, jakož i lantfríd z r. 1516. Prvým obsáhlejším zákoníkem jest teprve zemská zemská z r. 1535, t. zv. znojemské (tištěné v Lulči nákl. nejvyššího písaře markr. Mor. Otmara z Nepomuku), avšak ani ono není náhradou Knihy Tovačovské. Zabýváť se skoro výlučně jen právem soudním (soukromým a processním), vedle něhož obsahuje i několik předpisů veřejnoprávních, na počátku list krále Vladislava II. z r. 1492 o soudě zemském a na konci lantfríd z r. 1530, narovnání mezi pány, rytířstvem a městy z r. 1486, král. výpověď (vykládající toto narovnání) z r. 1493, novou smlouvu mezi pány, rytířstvem a městy z r. 1532 a smlouvu mezi olomouckým biskupem a stavy moravskými z r. 1531. Proto užívalo se vedle znojemského zemského zemská i nadále Knihy Tovačovské. V zemském zemská tomto vynechány byly dva důležité články Knihy Tovačovské: o svobodě markrabství Mor. (kap. 32) a o svobodě v soudě panském (kap. 213). Stavové těžce nesouce odpor panovníkův proti tomu, aby mohli jednostraně napravovati zemská zemská, usnesli se o opravě zřízení znojemského. Povstalo nové zemské zemská, t. zv. brněnské z r. 1545, jež bylo vytištěno bez sankce panovníkovy (v Olomouci nákl. místodržícího nejv. písařství Matěje z Hartunkova). Jest obsáhlejší než zř. znojemské a zaručuje stavům nejen obě shora zmíněné svobody, nýbrž i jiná práva. Králem nebylo však uznáno, i vymohl jeho revisi, s kterou však, když elaborát byl hotov, tak dlouho odkládal, až stavové konečně sami se vzdali zř. brněnského a zůstali při zř. znojemském a Knize Tovačovské. Když výtisky staršího zř. z r. 1535 staly se velmi vzácnými, vytištěno bylo z usnesení sněmu znova, a to r. 1562 v Olomouci (opět nákl. Matěje z Hartunkova). Dodáno bylo několik usnesení sněmu z r. 1562 a j. Za Maximiliána pracovaly o opravě zemského zemská dvě kommisse, ale k novému zřízení došlo teprve za Rudolfa II. Bylo potvrzeno panovníkem r. 1602, vydáno však tiskem teprve r. 1604 v Olomouci (nákl. nejv. písaře zems. Viléma Zoubka ze Zdětína). Jest to nejen přepracované staré zřízení znojemské, doplněné novými kusy (usneseními sněmovními, obecnými nálezy a král. majestáty). Ze zemského zemská z r. 1545 přijaty byly přísahy nejv. i menších úředníků zemských. – Ani se zřízením Rudolfovským nebyli moravští stavové spokojeni a usnesli se již r. 1608 o nové nápravě zemského zemská Usnesení podobná opakovala se ještě později, ale bělohorská porážka zmařila kodifikační pokusy šlechty. Ferdinand II. vydal pak r. 1628 jednostranně obnovené zřízení moravské, jež stálo na stanovisku, že odbojné země bylo dobyto a král tedy že má právo ústavu jednostranně měniti. V oboru práva formálního zavedeno soudní řízení římskokanonické – ač ne úplně – , a i v právě soukromém přijato částečně právo římské. Pokud běželo o právo veřejné, doplňkem obnoveného zemská zemského byla zemská privilegia, jež Ferdinand II. stavům potvrdil dne 26. čna 1628. Obnov. zemská zemská mor. bylo sepsáno podle českého, od něhož se liší jen zcela nepatrně. Dekr. dv. kanc. ze 12. říj. 1638 vydány byly doplňky k obn. zříz. mor., t. zv. declaratio dubiorum. Když za Marie Terezie a jejich nástupců došlo ke společným zákonodárným pracím pro všechny země české a rakouské, zůstala z obn. zř. mor. v platnosti do r. 1848 jen čásť týkající se práva veřejného. Zemská zemská slezská. 1. Na Opavsku a Krnovsku řídili se vždy i po svém oddělení od Moravy právem moravským, dovolávajíce se rozhodnutí zemského soudu moravského v záležitostech pochybných. Právo toto bylo stavům opavským výslovně zaručeno smlouvou 28. říj. 1481. Užívalo se tedy v obou těchto territoriích prostě Knihy Tovačovské a Drnovské a zřízeni moravských. Opavanům potvrzeno toto užívání privilegiem z r. 1522 (a n. r.). Na Krnovsku bylo stavům prodělati v l. 1560 – 70 boj s mocí knížecí o právo moravské a český jazyk. Rozhodnutím císařským však staré právo potvrzeno. I po českém povstání řídili se na Opavě a Krnovsku starým zřízením z r. 1604. Teprve Leopoldem I. r. 1671 (25. dub.) platnost jeho tu zrušena a nařízeno užívání zřízení Obnoveného. Později však zrušení to odvoláno a dovoleno podati stavům návrh vlastního zřízení. Stalo se to r. 1673. Návrhy stavů nedošly však plného schválení, zrovna tak jako nový návrh jen pro Opavsko r. 1688. Zůstalo tudíž vše při starém. – 2. Horní Slezsko bylo původně territorium práva polského, avšak již ve XIII. stol. zaujalo místo jeho právo saské, které zde průběhem doby opanovalo úplně. V XIV. stol. užívalo se v Hor. Slezsku přepracování saského zrcadla t. zv. Slezského práva zemského, původně r. 1356 jen pro Vratislavsko vydaného. V XV. stol. expanse uvědomělého češství zasahuje Hor. Slezsko tak, že uplatňuje zde nejen jazyk český jako výhradně úřední, nýbrž zatlačuje též částečně právo saské nahrazujíc ho právem moravsko-českým. Nejprve děje se to v priv. Hanuše lI. r. 1531 pro Opolsko a Ratibořsko, kterým zavádí se tu po vzoru moravském po prvé soud zemský. Na tomto pookladě vydáno r. 1563. Zemská zemská knížetství Opolského i Ratibořského i jiných krajův k nim příslušejících (jen česky. Tištěno r. 1563 v Olomouci, r. 1671 v Nise). Zř. obsahuje celou řadu ustanovení přímo přejatých z čes. zemského zemská z r. 1549 a moravského z r. 1545. Důležitá zvláště jsou ustanovení o nezcizitelnosti obou knižetství od koruny, o holdu, o službě vojenské, o kanceláři, hejtmanu, zemském soudě, o úřední řeči české, o právě soukromém, processním i trestním, konečně i o poddaných. Výklad a doplňování zř. má v moci zemský soud opolsko ratibořský sám. Zřízení to zůstalo v platnosti až do připojení Slezska k Prusku. – Na témž základě jako stavové opolsko-ratibořští vymohli si i stavové těšínští r. 1572 privilegium od knížete Václava III., tvořící podklad pro zřízení z r. 1573 Práva a zřízení zemské knížetství Těšínského (tištěno v Olomouci). O zř. to nastal však spor mezi stavy a knížetem, který teprve intervencí Rudolfa II. zakončen, a opravené zř. tištěno pak r. 1592 (v Olomouci, česky a německy). Ustanovení shoduji se téměř všude se zřízením opolskoratibořským. Zemský soud není zde však soudem jen stavovským, nýbrž zároveň i knížecím. Platnost zřízení tohoto byla výslovně potvrzena Ferdinandem II. (1639), Ferdinandem IV. (1653) a Marií Terezií (1750). – 3. Dolní Slezsko a Horní Lužice podržely i v XV. stol. právo saské, ovšem silně modifikované právem římským. Na těchto dvou právích spočívají tudíž i zřízení tam vydaná, na př. hornolužické r. 1582, münsterberské 1584, olešnické 1612, zahaňské 1655 (vesměs německá). Dr. Kps.

Související hesla