živce

, horninotvorné minerály obsažené ve vyvřelých horninách i v krystalických břidlicích; křemičitany hliníku, draslíku, sodíku a vápníku. Patří k nejhojnějším minerálům vůbec. Náleží k nim hlavně jednoklonný ortoklas a sanidin, trojklonný mikroklin a trojklonné plagioklasy, s krajními členy albitem (sodný plagioklas) a anortitem (vápenatý plagioklas), které se v přírodě mísí v neomezeném poměru. Přechodné členy plagioklasové řady: oligoklas, andezin, labradorit, bytownit. Živce tvoří krátce sloupcovité krystaly, v horninách často zarostlé, někdy zonální, většinou zdvojčatělé podle karlovarského, manebašského a bavenského zákona a v případě plagioklasů podle velmi hojného albitového zákona, někdy ve velmi tenkých lamelách. Jsou světlých barev, od bílé do žlutavé až růžové, s dokonalou štěpností. T = 6, hustota 2,57 g•cm–3. Vyskytují se v nejrůznějších typech vyvřelin a metamorfovaných hornin. Některé se používají jako obkladový kámen, např. labradorit s vynikající barvoměnou. Alkalické živce se používají jako surovina pro výrobu porcelánu a keramiky, pro přípravu glazur, tavení skel a podobně.

Ottův slovník naučný: živce

Živce (něm. Feldspat, kterýž název přejat i do jiných řečí: angl. feldspar, fr. feldspath. it. feldispato, pol. felspat n. též skaleń, rus. polevoj špat) jsou alumosilikáty draselnatý, sodnatý a vapenatý (vzácně i barnatý), které svým rozšířením jako podstatná součástka většiny krystallických hornin, svým větráním, jež dodává půdě hlavní čásť výživných látek draselnatých, i svojí upotřebitelností technickou jsou nejdůležitější ze všech křemičitanů. Všecky živce jsou spojeny v jedinou přirozenou skupinu analogiemi podstatných vlastností: goniometrické konstanty krystallů jsou sblíženy, habitus jejich stejný, dvojčatné srůsty analogní, štěpnost jest u všech živců stejná, podle dvou párů ploch na sobě přibližně neb exaktně kolmých nestejně dokonalá; všecky živce jsou nerosty čiré neb jen ve světlých odstínech zbarvené, vrypu bílého, mají tvrdost stejnou 6 (orthoklas jest šestým členem stupnice Mohsovy), hustota – vyjma vzácné živce barnaté – kolísá v úzkých mezích 2,57 – 2,76; optické vlastnosti všech živceů jsou analogní. K živcům čítáme tyto druhy nerostné: 1. Orthoklas a mikroklin jsou táž sloučenina, živec draselnatý KAlSi3O8, v němž theoreticky jest 64,72% kysličníku křemičitého, 18,35 hlinitého, 16,93 draselnatého; bývá však téměř vždy přítomna isomorfní příměs obdobné sloučeniny sodnaté a velmi často živce draselnaté obsahují i vápník a sledy barya. Zevní tvar krystallový jest stejný u orthoklasu i mikroklinu a jeví souměrnost monoklinickou, rovněž mají oba stejnou hustotu (nejčistší adular 2,571, různé odrůdy 2,54 – 2,58) a stejné reakce chemické. Jediný rozdíl mezi oběma záleží ve vlastnostech optických: u orthoklasu osa geometrické souměrnosti, orthodiagonála, jest těž jednou z os optického ellipsoidu, tak že krystally orthoklasu mezi zkříženými nicoly se zatemňují rovnoběžně k orthodiagonále i ke všem přímkám na ni kolmým, na př. ke hraně obou štěpných ploch (klinodiagonále); jest tudíž orthoklas minerál nejen morfologicky, ale též opticky monosymmetrický. U mikroklinu naproti tomu jest pozorovati zhášení šikmé, které na př. na stěpných lamellách podle plochy zpodově s trhlinami druhé štěpnosti podle ploch podélných svírá úhel asi 15 – 16° a téměř vždy jsou krystally mikroklinu zdvojčatěny současně podle dvou zákonů srostlicových, albitového a periklinového, jež v soustavě monosymmetrické nejsou možné – vedlyť by ke srůstu rovnoběžnému; tímto dvojím srůstem vzniká charakteristické ětvereckování průřezů mikroklinových mezi zkříženými nicoly. Jest tudíž mikroklin opticky minerál asymmetrický. Oba živce jsou však ostatně, jak již řečeno, morfologicky, fysikálně i chemicky úplně totožné, a nad to části jednoho a téhož individua krystallového přečasto chovají se opticky různě, jedny jsouce normálním orthoklasem, druhé mikroklinem; dvojčatné lamelly mikroklinové jsou mnohdy tak jemné, že i při nejsilnějších zvětšeních splývají v orthoklasovou substanci zdánlivě homogenní. Jest tudíž odůvodněno mínění, že hmota KAlSi3O8 není dimorfní, nýbrž že zdánlivě monoklinická souměrnost orthoklasu je způsobena mnohonásobně opakovaným dvojčatným srůstem submikroskopických krystallových jedincův asymmetrického mikroklinu. Krystally živce draselnatého jsou nejčastěji krátce sloupcovité podle osy svislé nebo předozadní, někdy též tabulkovité, zvláště podle ploch podélných. Srůst dvojčatný zevně na krystallech patrný jest hlavně trojí, pojmenovaný podle typických lokalit: a) karlovarský podle ploch příčných, ale individua nesrůstají za sebou, nýbrž vedle sebe, tedy podle ploch podélných; vyskytuje se zvláště na zarostlých krystallech v žulách a porfyrech; b) manebašský podle plochy zpodové; c) bavenský podle domatu, jež téměř rovnoměrně otupuje pravoúhlou hranu obou štěpných ploch, tak že na srostlici stojí plochy zpodové obou jedinců na sobě téměř kolmo. Živec draselnatý jest úplně čirý v nejčistších odrůdách, jindy bílý, žlutavý, často kysličníkem železitým červeně zbarven, t. zv. amazonit je pěkně namodrale zelený, některé odrůdy jeví měnu barev. Vryp je vždy bílý, lesk na ploše zpodové perleťový, jinak skelný. Živec draselnatý obtížně se roztápí, z kyselin jenom fluorovodíková jej snadno rozkládá. Odrůdy jeho jsou: a) Adular, nejčistší živec draselnatý, opticky většinou normálnímu orthoklasu příslušný, jest čirý nebo jen slabě zbarvený, silně lesklý, pěkně vykrystallován ve čtyřbokých sloupcích, někdy zdvojčatěn podle zákonů bavenského a manebasského. Vyskytuje se vždy v krystallech narostlých: pořídku u Písku, Hory Kutné a j., hojným a význačným nerostem jest na žilách v krystallických břidlicích alpských, provázen jsa chlóritem, křemenem, nerosty titanovými a j. (Sv. Gotthard, Zillské údolí atd.). b) Obecný živec draselnatý, součástka žul, syenitů, porfyrů, granulitů, rul, arkos a j. hornin, krystally zarostlé v těchto i narostlé v dutinách druzových a rozsedlinách. Bývá méně čistý než předešlý, obsahuje někdy značnější podíly kysličníku sodnatého; je méně průhledný, bílý, nažloutlý, červenavý až intensivně červený i jinak zbarvený. Opticky jest to dílem orthoklas, dílem mikroklin, a oba často jsou zastoupeny v témž krystalle, neznatně v sebe přecházejíce. Sem náležejí karlovarské srostlice od Karlových Var, Lokte a Bečova, též v okolí pražském vyskytují se, ač méně pěkné, v žulách východně od Říčan; jiné známé lokality krystallovaných odrůd jsou Bavenou Lago Maggiore, Manebach v Durynsku, Elba, Střihom v Pruském Slezsku; kusový ve velikých množstvích vyskytuje se jako součást pegmatitův a písmenkových žul (Písek, Ronšperk) i syenitův augitických (živce z jižního Norska, měnou barev vyznačené) c) Amazonit jest namodrale zelený mikroklin, jenž se vyskytuje ve velikých narostlých krystallech v Ilmeňských horách na Urále a na Pike's Peaku v Coloradu. d) Sanidin jest draselnatý živec mladších hornin vyvřelých: trachytů, liparitů, znělců. Jsou to krystally obyčejně tabulkovité podle klinopinakoidu, opticky monosymmetrické, ale od orthoklasu poněkud odchylné; obsahují obyčejně více kysličníku sodnatého než jiné živce draselnaté. Má mnohem silnější lesk než orthoklas a sklovitý vzhled. Vyskytuje se na př. u Kostomlat blíže Teplic, na Drachenfelsu u Bonnu, u Laašského jezera, na Kaiserstuhlu v Badensku, u Viterba a j. v okolí Říma, na Monte Sommě. K němu náleží též rhyakolith, čiré tabulkovité krystally naostlé. Druhotně vzniká ze živce draselnatého kaolín (Karlovy Vary, Horní Bříza a j. v okolí plzeňském) a různé hmoty jílovité, při čemž kysličník draselnatý ve formě rozpustných sloučenin se dostává do ornice a poskytuje žíviny nutné ke vzrůstu rostlin odtud i jméno živec a užití jeho jako minerálního hnojiva. Jinými pochody rozkladnými vzniká muskovit, obyčejně celistvý. Známy jsou též pseudomorfosy kassiteritu po orthoklasu (St. Agnes v Cornwallu). Technicky důležit jest živec draselnatý hlavně ve výrobě porculánu, glasur a emailů; amazonitu a živců s měnou barev užívá se jako kamenův ozdobných. Živce sodnatodraselnaté jsou dílem orthoklasy, mikrokliny, zvláště však sanidiny s příměsí kysličníku sodnatého, dílem však mechanické srůsty orthoklasu a mikroklinu s albitem, jenž je prorůstá četnými vřetenovitými proužky; srůsty takové nazýváme podle kanadského jejich naleziště perthitem, resp. mikroperthitem n. kryptoperthitem, stává-li se srůst mikroskopickým až submikroskopickým. 2. Celsian jest vzácný jednokloný živec barnatý BaAl2 Si2O8 z Jakobsberga ve Švédsku, hyalofan rovněž vzácná směs jeho s KAlSi3O8; tento jest narostlý v krystallech téměř shodných s adularovými v dutinách dolomitu na známém nerostném nalezišti u Imfeldu v údolí Binnském (kanton valiský). 3. Plagioklasy jsou trojkloné živce sodnatovápenaté. Konečné členy řady té jsou albit NaAlSi3O8 a anorthit CaAl2Si2O8, plagioklasy ostatní jsou podle theorie Tschermakem proslovené a Schusterem, Beckem i j. propracované nepřetržitá řada isomorfních směsí obou těchto sloučenin; v řadě té mění se chemické i fysikální vlastnosti plynule, a můžeme na př. z vlastností optických určiti složení plagioklasu; nejlépe se k tomu hodí stanoveni šikmosti zhášení ke hraně brachydiagonální na štěpných lupéncích podle plochy zpodové. Mezi nimi prostředkují přechod členy intermediární o těchto molekulárních proporcích (Ab = NaAlSi3O8, An = CaAl2Si2O8). Všecky plagioklasy krystallují v soustavě asymmetrické, úhel obou štěpných ploch jest v pravo u albitu 88° 9', u anorthitu 91° 12'. Skoro všecky krystally i jedinci kusových aggregátů plagioklasů jsou srostlice, jednoduchá individua jsou velmi vzácná. Nejčastější jest zákon albitový: rovinou srostlicovou i rovinou srůstu jest plocha štěpnosti méně dokonalé, brachypinakoid. Jsou-li individua srostlicového komplexu velmi četná a tence lamellárně vyvinuta, poznáváme srůst podle charakteristického ryhování na ploše zpodové, známého to disgnostického znaku plagioklasů vůči orthoklasu. Druhý zákon srůstu nazývá se periklinový: osou srostlicovou jest makrodiagonála. I zde vzniká mnohonásobným opakováním srůstu význačné ryhování, ale, jak přirozeno, ne na ploše zpodové, nýbrž na brachypinakoidu. Někdy se vyskytují oba zákony pospolu, jindy i na plagioklasech jsou uplatněny srostlicové zákony známé na orthoklasu. Plagioklasy jsou podstatnou součástí mnohých hornin vyvřelých: dioritů, diabasů, gabber, melafyrů, porfyritů, andesitů, čedičů, tefritů a j. a vyskytují se i v krystallických břidlicích (rulách, amfibolitech), horninách kontaktně přeměněných, dále narostlé na trhlinách a druzových dutinách různých hornin, často v pěkných krystallech (albity a perikliny z Alp, Jeseníka a j., anorthity z Monte Sommy). I mnohé meteorické kameny obsahují plagioklasy, zvláště anorthit. Fr. Sl-k.

Související hesla