Zoroastrismus

, zarathustrismus – staroíránské náboženství založené prorokem Zarathustrou v 9. až 6. stol. př. n. l. jako reforma mazdaismu. V podstatě šlo o mravní revoluci proti orgiastickému, formalistnímu obětnickému a v podstatě polyteistickému kultu mazdaistických kněží a válečníků a o vytvoření originální syntézy monoteismu a dualismu. Nejvyšším pánem a zároveň stvořitelem všech protikladů je Ahura Mazda, reprezentující monistický princip. Dualistický princip reprezentují jeho synové Spenta Mainju (Blahodárný duch, chápaný jako výlučný přívlastek Ahura Mazdy) a Angra Mainju, kteří musí volit mezi řádem pravdy a lži. Jejich formální manifestací jsou zosobněné myšlenky, slova a dobré nebo špatné činy. Obdobně musí volit mezi dobrem a zlem i lidé; jejich rozhodnutí ovlivňuje osud duše po smrti. Pokud byl život stoupence pravdy v souladu s principy víry, pak byla jeho duše po smrti převedena přes Most rozlišení a přes několik nižších nebeských sfér (kde se dočasně zdržují duše, které ještě nedosáhly dokonalosti) až do věčného čtvrtého nebe. Stoupence zla čeká věčné zatracení. V kontextu dualistického střetávání obou principů vznikl postupně mýtus o budoucím konečném vítězství Ahura Mazdy a jeho stoupenců nad zlem. Asi v pol. 1. tis. př. n. l. byla vytvořena nová syntéza zoroastrismu a mazdaismu; náboženství se opět stalo panteistickým, posílen byl význam kultu a role kněží. Největšího rozšíření dosáhl zoroastrismus (mazdaismus) za vlády Sásánovců v 3. – 7. stol., kdy se stal státním náboženstvím říše; po islamizaci Íránu (7. – 8. stol.) se zbytky jeho stoupenců udržely dodnes zejména v Indii (Pársové; v tzv. pársismu je opět posílena monoteistická tendence). Základními náboženskými knihami zoroastrismu (a mazdaismu) jsou Avesta a gáthy. Vzájemný vztah zoroastrismu a mazdaismu je nejasný a různě interpretovaný. Zoroastrismus je často s mazdaismem přímo ztotožňován.

Související hesla