Zvířena

viz fauna

Ottův slovník naučný: Zvířena

Zvířena (fauna) jest souhrnný název pro živočišstvo určitých okrsků, jež jsou význačny jednak povahou krajinnou, jednak podnebními poměry ano i souvislostí s geologickými útvary. Podmínky životní v příslušných ústředích mohou býti někdy dány i dostatkem rostlinstva a vláhy, takže vedou k jednostranému rozvoji některých zvířat na ujmu jiných a tím jednotlivé kraje stávají se význačnými (na př. zvířena stepní s většinou býložravcův a hlodavců proti pustinné s dravci a pod.). Soubor podobných pozorování tvoří základ pro odvětví všeobecné zoologie t. zv. chórologii a platí pro okresy jak pevninské tak i mořské jakožto podrobnější vylíčení všech vztahů příznivých i nepříznivých, jež v celku podmiňují všeobecné rozšíření zvířat na zeměkouli naší. Možno pak mluviti o zvířeně okresů buď s hranicemi přirozenými aneb umělými (na př. jednotlivých zemí i států). Mimo to lze vytknouti všeobecně rozdíly zvířeny pozemské (i vzdušné) proti mořské neb sladkovodní, horské proti rovinné, obtočnové proti tropické – jejíž zástupci bývají i celkovou ústrojností přizpůsobeni příslušným ústředím. Proměny ve zvířenách byly působeny již v největším rozsahu během geologických dob, tak že zanechaly zřejmé stopy i do naší doby. Do proměn dnešních zasahuje mnohdy i člověk sám, ježto vyhubil celou řadu škodlivých i užitečných živočichův, aneb zavedl je do různých oblastí. – Rovněž zvířenu mořskou možno podrobněji rozlišiti na hlubinnou, pobřežní i povrchovou (pelagickou) – ano lze mluviti i o jednotlivých pásmech podle hloubek ve směru svisném, jak ukázaly výsledky četných výprav námořských i místních pozorování ve stanicích vědeckých. Zvířenu brakickou (přechodní) tvoří živočichové, již jsou s to, aby žili ve vodě mořské na místech, kde se mísí s říční, a studium jejich jest důležito pro výklady o původu zvířeny sladkovodní vůbec (na př. slimýš Cordylophora, korýš Artemia, červ Manayunkia, mnozí měkkýši i ryby). Nemenší jest význam zvířeny, jež zjištěna byla v jezerech, jež jako zbytek bývalých zálivů neb vysýchajících moří po různých převratech geologických zachovala vodu slanou – t. zv. fauna reliktní, jejíž původ jest snadno pochopitelný (Credner v Petermannově sborníku). Ale i v četných jezerech, jež nemají dnes již vodu slanou, byli zjištěni zástupci příbuzní druhům jen mořským, tak že otázka o jejích rozšíření tvoří hlavní záhady t. zv. limnologie, jakožto odvětví všeobecné biologie. Jsou to na př. ráčci Mysis relicta z ruských i amerických, Palaemonetes varians z italských jezer, medusa Limnoclida z afrického jezera Tanganjiky, ploštěnky z rodů Plagiostoma, Automolos, Monotus i nemertin Tetrastemma v jezerech švýcarských, baltických až krkonošských – dále několik rodů měkkýšů, ryb i ssavců (tuleňův a kapustňáků). Ovšem rozšíření mnohých druhů za reliktní prohlašovaných mohlo by se i přirozenou cestou vysvětliti, jak se o to celá řada badatelů pokouší (Guerne, Richard a j.). Zároveň i studium zvířeny sladkovodní doznalo značného rozvoje nejen po stránce soustavné, ale i rozborem podmínek životních, jak jest úkolem mnohých stanic biologických. Zmínky zasluhuje, že byla zkoumána i podrobněji zvířena studničná (Moniez, Vejdovský, Braun, Jaworovski, Chevreux a j.) jakož i z vodovodů (Kraepelin z Hamburka, Frey z Mnichova, Vries z Rotterdamu). Pro zvláštní podmínky životní došla pozornosti i zvířena temnostní z jeskyň i vod podzemních, skládající se z drobných měkkýšů, hmyzů, stonožek, pavouků, roztočů, korýšův i červů většinou docela ústředí tomu přizpůsobených (viz soustavný spis Hamannův: Europäische Höhlenfauna z r. 1896; dále příspěvky Neischlovy, Enslinovy a j.). Jako vlastní fauna jeskynní označuje se v palaeontologii několik dravců, kteří v době diluviální skrývali se v jeskyních (lev, hyéna, medvěd, vlk, rosomák). – Z hojné literatury soustavné i podrobnější lze uvésti jako přehledná díla: Marshall, Die Tiefsee und ihr Leben; Keller, Das Leben des Meeres; Simroth, Die Entstehung der Landtiere; Chunovy, Zachariasovy, Forelovy, Zschokkeovy, Plateovy studie a j. v. Sek.