Albert

, britský princ z rodu Sachsen-Coburg-Gotha, od roku 1840 manžel britské královny Viktorie, jež byla jeho sestřenicí, 1857 obdržel titul Prince Consort (princ manžel). Podporoval přírodní vědy a umění (koncertní budova Albert Hall v Londýně), v roce 1851 byl iniciátorem první světové výstavy v Londýně.

Ottův slovník naučný: Albert

Albert: Francis Charles Augustus Emmanuel, princ. manžel (prince-consort) angl. královny Viktorie. *26. srp. 1819 v Rosenavě, †14. pros. 1861 v Londýně. Jako druhý syn vévody sasko-koburk-gothského a princezny sasko-gotha-altenburské náležel ke starší větvi král. rodiny saské. která přijavši náboženství reformované musila království mladší větvi postoupiti. V mládí dostalo se mu pečlivého vychování, načež za příčinou dalších studií odebral se do Bonnu, kde na universitě přednášeli Fichte, Schlegel a Perthes. Mimo přírodní vědy, národní hospodářství a filosofii pěstoval také hudbu, poesii a malířství. R. 1836 navštívil se svým otcem Anglii, kde prvně spatřil budoucí družku svého života, avšak teprve 10. ún. 1840 slaven v Londýně jeho sňatek s královnou Viktorií. Několik dní před tím povolil mu parlament 30.000 liber št. ročních přijmů (vláda žádala 50.000) a učinil jej rytířem řádu podvazkového, polním maršálkem atd. Postavení jeho jako prince-manžela bylo čestné i obtížné, neboť, ač parlament téhož roku ustanovil jej pro případ úmrtí královny Viktorie a nezletilosti nástupce trůnu regentem Anglie, nesměl přece přímým způsobem zasahovati do státních záležitostí. Významna byla v tom ohledu parlamentní schůze (na počátku krymské války), na níž byl obviněn ze zahraničných pletek, což však jeho listy a paměti později uveřejněné naprosto vyvrátily. Albert vrhl se tím usilovněji na obor práce věnované obecnému dobru a pokroku, zvláště pak hleděl průmysl obohatiti vymoženostmi věd a umění. Pojal myšlénku světové výstavy v Londýně, kterou r. 1851 tak skvěle provedl. Od té pak doby nebylo podobného podniku, který by v něm nebyl nalezl horlivého podporovatele. Přednášky, které míval na přípravných schůzích, svědčí o širokém rozhledu a neobyčejném jeho důmyslu. Velikou píli věnoval i správě svých statků, a překrásné parky v Balmoralu a Osbornu jsou zařízeny dle jeho nákresů. Anglický národ poznávaje šlechetnou jeho povahu a život blahu země posvěcený zapomínal na svou dřívější nedůvěru a počal jej zasypávati projevy přízně a lásky, když v nejlepších létech náhle zemřel: skonal horečkou nastudiv se na cestě ze schůze, jíž se byl jako člen výboru mezinárodní výstavy účastnil. Vděčný národ postavil »dobrému princį v Londýně nádherný pomník (za 110 tisíc lib. št.) a královna skvostný náhrobek ve Frogmoreu, kde tělo jeho odpočívá. Srv. Early years of H. R. H. the Prince-Consort (Mladá léta J. kr. Výs. prince Alberta), jež na zvláštní přání královny r. 1867 vydal gen. Grey; Principal speeches and addresses of Prince Albert (Hlavní řeči prince Alberta), 1862. Mimo to sepsali jeho život Walford, Johnson, Wilson, nejobšírněji Theodore Martin v 5 sv. (1874 – 1880).